Sloka 15.15
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham
sarvasya — každé živé bytosti; ca — a; aham — Já; hṛdi — v srdci; sanniviṣṭaḥ — sídlící; mattaḥ — ode Mne; smṛtiḥ — paměť; jñānam — poznání; apohanam — zapomnění; ca — a; vedaiḥ — prostřednictvím Véd; ca — také; sarvaiḥ — všech; aham — Já jsem; eva — jistě; vedyaḥ — to, co má být poznáno; vedānta-kṛt — sestavitelVedānty; veda-vit — znalec Véd; eva — jistě; ca — a; aham — Já.
Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. Všechny Védy vedou k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.
Nejvyšší Pán sídlí v podobě Paramātmy v srdci každého a Jeho podnětem začínají všechny činnosti. Živá bytost vše ze svého minulého života zapomíná, ale podle pokynů Nejvyššího Pána, který je svědkem všeho, co dělá, začíná jednat v návaznosti na své dřívější jednání. Pán jí dává potřebné poznání a paměť a také umožňuje zapomenout na minulý život. Pán je tedy nejen všeprostupující, ale také lokalizovaný v každém individuálním srdci. Každému přiděluje výsledky jeho plodonosných činů. Je uctívaný nejen jako neosobní Brahman, Nejvyšší Osobnost Božství a lokalizovaná Paramātmā, ale také jako inkarnace v podobě Véd. Védy dávají lidem vedení, jak si mají utvářet život, aby se mohli vrátit domů, zpátky k Bohu. Dávají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi; a Kṛṣṇa ve své inkarnaci Vyāsadevy je sestavitelem Vedānta-sūtry. Vyāsadevův komentář k Vedānta-sūtře, Śrīmad-Bhāgavatam, umožňuje Vedānta-sūtru náležitě pochopit. Nejvyšší Pán je tak pečlivý, že pro vysvobození podmíněné duše dodává a tráví její potravu, sleduje její činnosti, dává jí poznání v podobě Véd a jako Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, ji učí Bhagavad-gītu. Podmíněná duše by Ho měla uctívat. Je všedobrý a všemilostivý.
Antaḥ-praviṣṭaḥ śāstā janānām – živá bytost na všechno zapomíná, jakmile opustí tělo, ale pak znovu na podnět Nejvyššího Pána pokračuje ve svém jednání. I když zapomíná, Pán jí dává inteligenci, aby navázala na své činnosti tam, kde skončila v minulém životě. Nejvyšší Pán, který sídlí v jejím srdci, neřídí jen její požitek a utrpení v tomto světě, ale dává jí také příležitost pochopit Védy. Pokud má někdo vážný zájem pochopit védské poznání, Kṛṣṇa ho obdaří potřebnou inteligencí. Proč vykládá védské poznání? Protože každá živá bytost potřebuje poznat Kṛṣṇu. Védská literatura to potvrzuje slovy yo ’sau sarvair vedair gīyate. Všechny védské texty, počínaje čtyřmi Védami, Vedānta-sūtrou, Upaniṣadami a Purāṇami, oslavují Nejvyššího Pána. A konání védských obřadů, diskutování védské filozofie a uctívání Pána prostřednictvím oddané služby vede k Jeho dosažení. Poznat Kṛṣṇu je tedy účelem Véd. Védy poskytují vedení a proces, které nám umožňují Ho poznat. Konečným cílem je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To potvrzuje Vedānta-sūtra (1.1.4) slovy tat tu samanvayāt. Cesta k dokonalosti má tři stádia. Když člověk porozumí védské literatuře, může poznat svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství, praktikováním různých metod se může k Pánu přiblížit a nakonec dosáhne konečného cíle, kterým není nikdo jiný než Nejvyšší Osobnost Božství. Tento verš jasně definuje smysl, způsob poznání a konečný cíl Véd.