Sloka 17.2
śrī-bhagavān uvāca
tri-vidhā bhavati śraddhā
dehināṁ sā svabhāva-jā
sāttvikī rājasī caiva
tāmasī ceti tāṁ śṛṇu
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; tri-vidhā — tří druhů; bhavati — stává se; śraddhā — víra; dehinām — vtělených; sā — ta; sva-bhāva-jā — podle vlastní kvality hmotné přírody; sāttvikī — na úrovni kvality dobra; rājasī — na úrovni kvality vášně; ca — také; eva — jistě; tāmasī — na úrovni kvality nevědomosti; ca — a; iti — tak; tām — toto; śṛṇu — slyš ode Mne.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, odpověděl: Vtělená duše může mít víru trojího druhu – ovlivněnou dobrem, vášní, nebo nevědomostí – podle toho, jakých kvalit přírody sama nabyla. Slyš teď o tom víc.
Ti, kdo znají usměrňující pravidla písem, ale kvůli lenosti nebo lhostejnosti se jimi neřídí, jsou pod vládou kvalit hmotné přírody. Podle svých dřívějších činností spojených s kvalitami dobra, vášně, nebo nevědomosti získávají určitou povahu. Živá bytost je ve spojení s různými kvalitami přírody neustále – od té doby, co je ve styku s hmotnou přírodou, získává mentalitu odpovídající působení hmotných kvalit. Tuto povahu ale může změnit, když se bude stýkat s pravým duchovním učitelem, držet se jeho pokynů a písem. Postupně se může z úrovně kvality nevědomosti nebo vášně dostat na úroveň dobra. Závěr je takový, že slepá víra na úrovni určité kvality přírody nikomu k dokonalosti nepomůže. Je třeba všechno pečlivě zvažovat, za použití inteligence, ve společnosti pravého duchovního učitele. Tak je možné přejít k vyšší kvalitě přírody.