Sloka 4.4
arjuna uvāca
aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti
arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; aparam — pozdější; bhavataḥ — Tvé; janma — zrození; param — dřívější; janma — zrození; vivasvataḥ — boha Slunce; katham — jak; etat — toto; vijānīyām — mám chápat; tvam — Ty; ādau — nejdřív; proktavān — učil jsi; iti — takto.
Arjuna řekl: Bůh Slunce Vivasvān se narodil mnohem dřív než Ty. Jak mám chápat, že jsi nejdřív učil tuto vědu jeho?
Arjunu Pán sám uznává jako svého oddaného, tak jak mohl pochybovat o Kṛṣṇových slovech? Ve skutečnosti se Arjuna neptá kvůli sobě, ale kvůli těm, kdo nevěří v Nejvyšší Osobnost Božství, tedy kvůli démonům, kteří nechtějí Kṛṣṇu přijmout jako Nejvyšší Osobnost Božství. Jen kvůli nim klade Arjuna tuto otázku, jako kdyby o Kṛṣṇovi jakožto Osobnosti Božství nic nevěděl. Jak se ukáže v desáté kapitole, Arjuna celou dobu dobře věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho a poslední slovo v otázkách transcendence. Kṛṣṇa se ovšem také zjevil na této Zemi jako syn Devakī, tak jako se člověk rodí z lůna matky. Jak je možné, že přitom zůstával stejnou Nejvyšší Osobností Božství, věčnou původní osobou, obyčejný člověk velice těžko chápe. Arjuna se tedy ptá Kṛṣṇy na objasnění, aby Pán sám autoritativně promluvil. Nejen dnes, ale už od nepaměti celý svět jen s výjimkou démonů uznává Kṛṣṇu za nejvyšší autoritu. Jelikož je tedy Kṛṣṇa všeobecně uznávanou autoritou, Arjuna Mu položil tuto otázku, aby se Kṛṣṇa sám představil v pravém světle dřív, než Ho začnou popisovat démoni svým pokrouceným způsobem, který jim a jejich následovníkům dává smysl. Každý by měl, ve svém vlastním zájmu, znát vědu o Kṛṣṇovi. Když tedy Kṛṣṇa hovoří sám o sobě, je to příznivé pro všechny světy. Démonům mohou připadat Kṛṣṇova vysvětlení divná, protože Ho pořád zkoumají ze svého úhlu pohledu, ale oddaní vítají všechno, co Kṛṣṇa osobně říká, s radostí. Oddaní budou tyto Kṛṣṇovy autoritativní popisy vždy ctít, protože vždy touží dozvídat se o Něm víc a víc. Ateisté, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejného člověka, mohou díky tomu nakonec poznat, že Kṛṣṇa je nadlidská osoba, že je sac-cid-ānanda-vigrahou neboli věčnou podobou blaženosti a poznání, že je transcendentální a že nepodléhá vládě kvalit hmotné přírody ani omezení časem a prostorem. Oddaný Kṛṣṇy, jako je Arjuna, samozřejmě jasně chápe Kṛṣṇovo transcendentální postavení. Arjunova otázka je jednoduše vedená snahou oddaného vyvrátit ateistický postoj těch, kdo Kṛṣṇu považují za obyčejného člověka, podřízeného kvalitám hmotné přírody.