Sloka 10.2
na me viduḥ sura-gaṇāḥ
prabhavaṁ na maharṣayaḥ
aham ādir hi devānāṁ
maharṣīṇāṁ ca sarvaśaḥ
na — nikdy; me — Mé; viduḥ — znají; sura-gaṇāḥ — polobozi; prabhavam — původ či bohatství; na — nikdy; mahā-ṛṣayaḥ — velcí mudrci; aham — Já jsem; ādiḥ — původ; hi — jistě; devānām — polobohů; mahā-ṛṣīṇām — velkých mudrců; ca — také; sarvaśaḥ — po všech stránkách.
Ani zástupy polobohů, ani velcí mudrci neznají Můj původ a bohatství, neboť Já jsem původem polobohů i mudrců po všech stránkách.
V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán. Nikdo Ho nepřevyšuje, On je příčinou všech příčin. Tady prohlašuje, že je příčinou existence všech polobohů a velkých mudrců. Ani ti nemohou porozumět Kṛṣṇovi, Jeho jménu a osobnosti, natož pak takzvaní učenci této nepatrné planety. Nikdo nemůže pochopit, proč tento Nejvyšší Pán přichází na Zemi v podobě obyčejné lidské bytosti a vyjevuje tak úžasné, neobyčejné činnosti. Musíme tedy vědět, že učenost není k poznání Kṛṣṇy nezbytná. Dokonce i polobozi a velcí mudrci se snaží pochopit Kṛṣṇu svou mentální spekulací, ale marně. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je jasně řečeno, že ani velcí polobozi nedovedou poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Mohou spekulovat natolik, nakolik jim to dovolí jejich nedokonalé smysly, a tak mohou dospět k opačnému závěru, že Bůh je něco neosobního, něco, co není projevené třemi kvalitami hmotné přírody, nebo si mohou v mysli něco představovat, ale takovým nemoudrým spekulováním se nedá Kṛṣṇovi porozumět.
Těm, kdo chtějí poznat Absolutní Pravdu, tu Pán přímo říká: „Tady jsem přítomný jako Nejvyšší Osobnost Božství. Já jsem Nejvyšší, to byste měli vědět.“ To, že někdo nechápe, jak se nám Nejvyšší Osobnost Božství představuje, neznamená, že Pán neexistuje. Poznat Kṛṣṇu, který je věčný a plný blaženosti a poznání, můžeme tak, že budeme studovat Jeho slova zaznamenaná v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu. Ti, kdo jsou pod vlivem nižší energie Pána, mohou chápat Boha jako nějakou vládnoucí sílu nebo neosobní Brahman, ale Osobnost Božství může vnímat jen ten, kdo je na transcendentální úrovni.
Kṛṣṇa ze své bezpříčinné milosti sestupuje, aby projevil přízeň lidem, kteří spekulují a nechápou skutečné postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož jsou ale příliš znečištění hmotnou energií, stejně si bez ohledu na neobyčejné činnosti Nejvyššího Pána myslí, že neosobní Brahman je Nejvyšší. Jen oddaní, kteří jsou plně odevzdaní Pánu, mohou Jeho milostí vědět, že Nejvyšší je Kṛṣṇa. Pánovi oddaní si nelámou hlavu s chápáním Boha jako neosobního Brahmanu; všechnu svou víru a oddanost okamžitě věnují Nejvyššímu Pánu, a tak mohou Kṛṣṇu Jeho bezpříčinnou milostí znát. Nikdo jiný Ho znát nemůže. I velcí mudrci souhlasí: „Co je ātmā, co je Nejvyšší? Je to ten, jehož musíme uctívat.“