Sloka 11.35
sañjaya uvāca
etac chrutvā vacanaṁ keśavasya
kṛtāñjalir vepamānaḥ kirīṭī
namaskṛtvā bhūya evāha kṛṣṇaṁ
sa-gadgadaṁ bhīta-bhītaḥ praṇamya
sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; etat — takto; śrutvā — když vyslechl; vacanam — řeč; keśavasya — Kṛṣṇy; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; vepamānaḥ — třesoucí se; kirīṭī — Arjuna; namaskṛtvā — klanící se; bhūyaḥ — znovu; eva — také; āha — řekl; kṛṣṇam — Kṛṣṇovi; sa-gadgadam — zajíkavým hlasem; bhīta-bhītaḥ — bázlivý; praṇamya — skládající poklony.
Sañjaya řekl Dhṛtarāṣṭrovi: Ó králi, když Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství tato slova, třásl se a opakovaně se klaněl se sepjatýma rukama. Zajíkavým hlasem plným bázně k Pánu Kṛṣṇovi promluvil.
Jak jsme již uvedli, situace vytvořená vesmírnou podobou Nejvyšší Osobnosti Božství způsobila, že vztah Arjuny se navenek změnil ve zmatený úžas. Proto začal Kṛṣṇovi opakovaně skládat uctivé poklony a zajíkavým hlasem se začal modlit, už ne jako přítel, ale jako užaslý oddaný.