Sloka 11.40
namaḥ purastād atha pṛṣṭhatas te
namo ’stu te sarvata eva sarva
ananta-vīryāmita-vikramas tvaṁ
sarvaṁ samāpnoṣi tato ’si sarvaḥ
namaḥ — klaním se; purastāt — zepředu; atha — také; pṛṣṭhataḥ — zezadu; te — Tobě; namaḥ astu — vzdávám úctu; te — Tobě; sarvataḥ — ze všech stran; eva — skutečně; sarva — neboť jsi vším; ananta-vīrya — neomezená moc; amita-vikramaḥ — bezmezná síla; tvam — Ty; sarvam — všechno; samāpnoṣi — pokrýváš; tataḥ — proto; asi — jsi; sarvaḥ — vše.
Klaním se Ti zepředu, zezadu a ze všech stran. Ó nespoutaná moci, vládneš neomezenou silou! Jsi všeprostupující, a proto jsi vším!
V extázi lásky se Arjuna klaní svému příteli Kṛṣṇovi ze všech stran. Uznává, že Kṛṣṇa je Pánem všech sil a veškeré moci a že dalece převyšuje všechny mocné bojovníky shromážděné na bojišti. Ve Viṣṇu Purāṇě (1.9.69) stojí:
yo ’yaṁ tavāgato deva
samīpaṁ devatā-gaṇaḥ
sa tvam eva jagat-sraṣṭā
yataḥ sarva-gato bhavān
„Každý, kdo před Tebe předstoupí, byť i polobůh, je Tvým výtvorem, ó Nejvyšší Osobnosti Božství.“