Sloka 12.6–7
ye tu sarvāṇi karmāṇi
mayi sannyasya mat-parāḥ
ananyenaiva yogena
māṁ dhyāyanta upāsate
teṣām ahaṁ samuddhartā
mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt
bhavāmi na cirāt pārtha
mayy āveśita-cetasām
ye — ti, kdo; tu — ale; sarvāṇi — všechny; karmāṇi — činnosti; mayi — Mně; sannyasya — odevzdávající; mat-parāḥ — oddaní Mně; ananyena — bez odchýlení; eva — jistě; yogena — tímto praktikovánímbhakti-yogy; mām — o Mně; dhyāyantaḥ — meditující; upāsate — uctívají; teṣām — jich; aham — Já; samuddhartā — zachránce; mṛtyu — smrti; saṁsāra — v hmotné existenci; sāgarāt — z oceánu; bhavāmi — stávám se; na — ne; cirāt — za dlouhou dobu; pārtha — ó synu Pṛthy; mayi — na Mě; āveśita — upřená; cetasām — těch, jejichž mysl je.
Ale ty, kdo Mě uctívají tak, že věnují všechny své činnosti Mně a jsou Mi neochvějně oddaní, kdo Mi oddaně slouží a pořád o Mně meditují s myslí upřenou na Mě, ty brzy vysvobodím z oceánu zrození a smrti, synu Pṛthy.
Tady je jasně řečeno, že oddaní jsou velice požehnaní, protože Pán je brzy vysvobodí z hmotné existence. Čistou oddanou službou člověk dojde k poznání, že Bůh je velký a individuální duše je Mu podřízená. Povinností duše je sloužit Pánu, a jestliže to nedělá, slouží māyi.
Jak bylo uvedeno dříve, Nejvyššího Pána je možné poznat jedině oddanou službou. Proto bychom se Mu měli úplně oddat. Abychom Ho mohli dosáhnout, měli bychom plně soustředit mysl na Kṛṣṇu. Všechno bychom měli dělat pro Kṛṣṇu. Bez ohledu na to, co děláme, mělo by to být jen pro Kṛṣṇu. To je ideální oddaná služba. Oddaný si nepřeje dosáhnout ničeho jiného než potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho životním posláním je těšit Kṛṣṇu, a Kṛṣṇově spokojenosti je schopný obětovat všechno, jako to udělal Arjuna v bitvě na Kurukṣetře. Metoda je velmi jednoduchá – můžeme se věnovat svému zaměstnání a přitom zpívat Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare. Toto transcendentální zpívání upoutává oddaného k Osobnosti Božství.
Nejvyšší Pán zde slibuje, že čistého oddaného, který tak jedná, záhy vysvobodí z oceánu hmotné existence. Ti, kdo jsou pokročilí v józe, mohou s její pomocí silou vůle přemístit svou duši, na jakoukoliv planetu si přejí, nebo využít různé jiné možnosti, ale o oddaném je tady jasně řečeno, že se ho ujme sám Pán. Oddaný nemusí čekat, až bude dostatečně zkušený, aby se mohl přemístit do duchovního nebe.
Ve Varāha Purāṇě je tento verš:
nayāmi paramaṁ sthānam
arcir-ādi-gatiṁ vinā
garuḍa-skandham āropya
yatheccham anivāritaḥ
Tím je řečeno, že oddaný nemusí praktikovat aṣṭāṅga-yogu, aby se přemístil na duchovní planety. To si bere na starosti sám Nejvyšší Pán. Jasně tady říká, že se osobně stává zachráncem. Dítě je v bezpečí, protože se o ně po všech stránkách starají jeho rodiče. Podobně oddaný nemusí vyvíjet zvláštní úsilí, aby se pomocí jógy dostal na jiné planety. Nejvyšší Pán ze své nesmírné milosti okamžitě přiletí na svém ptačím přepravci Garuḍovi a vysvobodí oddaného z hmotné existence. Člověk, který spadl do oceánu, se může snažit ze všech sil a být sebelepším plavcem, ale sám se zachránit nedokáže. Pokud však někdo přispěchá a z vody ho vytáhne, záchrana je snadná. Podobným způsobem Pán vysvobozuje oddané z hmotné existence. Člověk musí jen praktikovat snadnou metodu uvědomování si Kṛṣṇy a plně se zaměstnat oddanou službou. Inteligentní lidé by měli vždy upřednostnit oddanou službu před všemi ostatními cestami. To potvrzuje Nārāyaṇīya:
yā vai sādhana-sampattiḥ
puruṣārtha-catuṣṭaye
tayā vinā tad āpnoti
naro nārāyaṇāśrayaḥ
Sdělením tohoto verše je, že se nemáme věnovat různým formám plodonosného jednání ani rozvíjet poznání pomocí mentální spekulace. Ten, kdo se odevzdává Nejvyšší Osobnosti, může získat veškerý prospěch, jakého se dá dosáhnout jinými jógovými metodami, spekulací, prováděním obřadů a obětí, rozdáváním milodarů a tak dále. To je zvláštní požehnání oddané služby.
Když Pánův oddaný jednoduše zpívá svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare, může snadno a šťastně dospět k nejvyššímu cíli, kterého žádným jiným náboženským postupem nelze dosáhnout.
Závěr Bhagavad-gīty vysloví Pán Kṛṣṇa v osmnácté kapitole:
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
Měli bychom zanechat všech ostatních metod seberealizace a jen se soustředit na oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy. To nám umožní dosáhnout nejvyšší životní dokonalosti. Nemusíme myslet na hříšné činnosti svého dřívějšího života, protože Nejvyšší Pán se o nás ve všech ohledech postará. Neměli bychom tedy marně usilovat o osvobození prostřednictvím duchovní realizace. Přijměme všichni útočiště u svrchovaného všemocného Boha, Kṛṣṇy. To je nejvyšší dokonalost života.