Sloka 4.29
apāne juhvati prāṇaṁ
prāṇe ’pānaṁ tathāpare
prāṇāpāna-gatī ruddhvā
prāṇāyāma-parāyaṇāḥ
apare niyatāhārāḥ
prāṇān prāṇeṣu juhvati
apāne — do vzduchu, který proudí směrem dolů; juhvati — obětují; prāṇam — vzduch, který proudí ven; prāṇe — do vzduchu, který směřuje ven; apānam — vzduch, který směřuje dolů; tathā — jakož i; apare — jiní; prāṇa — vzduchu, který směřuje ven; apāna — a vzduchu, který směřuje dolů; gatī — pohyb; ruddhvā — když zadrží; prāṇa-āyāma — trans vyvolaný úplným zastavením dýchání; parāyaṇāḥ — kteří mají za svůj cíl; apare — jiní; niyata — usměrněné; āhārāḥ — jedení; prāṇān — vycházející vzduch; prāṇeṣu — do vycházejícího vzduchu; juhvati — obětují.
Další, které přitahuje metoda zadržování dechu vedoucí k transu, obětují výdech do nádechu a nádech do výdechu, a tak nakonec zastaví veškeré dýchání a zůstanou v transu. Jiní se omezují v jídle a obětují vycházející dech do něho samotného.
Tento jógový systém určený k ovládnutí dýchání se nazývá prāṇāyāma a zpočátku se cvičí v systému haṭha-yogy s pomocí různých sedů. Všechna tato cvičení se doporučují pro ovládání smyslů a pokrok v duchovní realizaci. Toto cvičení ovládá vzduchy v těle tak, že se obrátí směr jejich proudění. Vzduch apāna proudí dolů a prāṇa jde nahoru. Prāṇāyāma-yogī cvičí opačný způsob dýchání, až oba proudy vzduchu neutralizuje ve stavu rovnováhy, zvaném pūraka. Obětování výdechu do nádechu se nazývá recaka. Když se proudění obou vzduchů úplně zastaví, říká se tomu kumbhaka-yoga. Cvičením kumbhaka-yogy si člověk může prodloužit život, aby svou duchovní realizaci dovedl k dokonalosti. Inteligentní jógí chce dosáhnout dokonalosti v jednom životě a nečekat na další, a proto si kumbhaka-yogou někteří prodlužují život o mnoho let. Člověk vědomý si Kṛṣṇy se ale pořád věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu, a tak automaticky ovládá smysly. Jelikož jsou jeho smysly stále zaměstnané službou Kṛṣṇovi, nemají příležitost zabývat se něčím jiným. Na konci života se tedy přirozeně přemístí do transcendentálního světa Pána Kṛṣṇy, a proto se nesnaží prodloužit si život. Člověk vědomý si Kṛṣṇy se na úroveň osvobození dostává okamžitě, jak stojí v Bhagavad-gītě (14.26):
māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
„Kdo Mi slouží s výlučnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitě překonává kvality hmotné přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“ Člověk, který má vědomí Kṛṣṇy, je tedy už od začátku na transcendentální úrovni a toto vědomí si uchovává neustále. Proto nikdy nepoklesne a nakonec vejde rovnou do Pánova sídla. K omezování jídla dochází přirozeně, když člověk jí jen kṛṣṇa-prasādam neboli potravu nejprve nabídnutou Pánovi. Méně jíst velice pomáhá při ovládání smyslů. A kdo neovládá smysly, nemůže se nikdy vyprostit z hmotného zapletení.