Sloka 5.25
labhante brahma-nirvāṇam
ṛṣayaḥ kṣīṇa-kalmaṣāḥ
chinna-dvaidhā yatātmānaḥ
sarva-bhūta-hite ratāḥ
labhante — dosahují; brahma-nirvāṇam — osvobození v Nejvyšším; ṛṣayaḥ — ti, kdo jsou činní ve svém nitru; kṣīṇa-kalmaṣāḥ — kdo jsou bez hříchů; chinna — kteří odetnuli; dvaidhāḥ — dvojnost; yata-ātmānaḥ — kteří se věnují seberealizaci; sarva-bhūta — všech živých bytostí; hite — činnostmi pro blaho; ratāḥ — zaměstnaní.
Ti, kdo překonali dvojnosti vytvořené pochybami, kdo soustředí mysl na niterné záležitosti, kdo stále jednají pro blaho všech živých bytostí a jsou bez hříchů, dosahují osvobození v Nejvyšším.
Jedině člověk plně si vědomý Kṛṣṇy může jednat pro blaho všech živých bytostí. Když zná Kṛṣṇu jako zdroj všeho a jedná s tímto vědomím, je to příznivé pro všechny. Lidstvo trpí kvůli zapomenutí na to, že Kṛṣṇovi patří všechen požitek, že je svrchovaným vlastníkem všeho a nejlepším přítelem každého. Probouzet toto vědomí v celé společnosti je tedy tou nejprospěšnější činností. Této prvotřídní dobročinnosti se ale nikdo nemůže věnovat, aniž by byl osvobozený v Nejvyšším. Ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, nemá žádné pochyby o Kṛṣṇově svrchovanosti, protože zanechal všech hříchů. Tak se projevuje božská láska.
Ten, kdo se stará jen o hmotný blahobyt lidské společnosti, nemůže skutečně pomoci nikomu. Dočasná úleva pro vnější tělo a mysl živou bytost neuspokojí. Pravou příčinou jejích potíží v těžkém boji o přežití je to, že zapomněla na vztah, který má s Nejvyšším Pánem. Jakmile si je někdo plně vědomý svého vztahu s Kṛṣṇou, je ve skutečnosti osvobozenou duší, třebaže ještě setrvává v hmotné schránce.