Sloka 6.40

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) Śrī Nārada Muni takto poučuje Vyāsadevu:

„Pokud se někdo zřekne všech hmotných vyhlídek a plně se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nic neztrácí a nehrozí mu poklesnutí. Naproti tomu neoddaný může dokonale plnit všechny své povinnosti, a přesto nic nezíská.“ Hmotné vyhlídky skýtá mnoho činností – jak předepsaných v písmech, tak běžných. Od transcendentalisty se očekává, že se všech hmotných činností zřekne v zájmu duchovního pokroku, vědomí Kṛṣṇy. Někdo může namítat, že uvědomováním si Kṛṣṇy se sice dá dosáhnout nejvyšší dokonalosti, ale jen pokud je dovedené do konce, a že pokud člověk nedosáhne dokonalé úrovně, ztratí po hmotné i duchovní stránce. Podle písem má neplnění předepsaných povinností své následky, a tak ten, kdo se nedokáže náležitě věnovat transcendentálním činnostem, si musí tyto následky nést. Bhāgavatam ujišťuje, že neúspěšný transcendentalista se nemá čeho bát. I když může sklidit následky toho, že nesplnil dokonale své předepsané povinnosti, přesto nic neztratí, protože na své příznivé vědomí Kṛṣṇy nikdy nezapomene a bude ho dál rozvíjet, i kdyby se v příštím životě narodil v nízkém postavení. Naproti tomu ten, kdo se jen přísně drží předepsaných povinností, nemusí dosáhnout žádného příznivého výsledku, pokud si není vědomý Kṛṣṇy.

To můžeme chápat následovně: Lidstvo se dá rozdělit do dvou skupin – na lidi usměrněné a neusměrněné. Ti, kdo jen uspokojují své smysly jako zvířata, bez poznání o svém příštím životě či o duchovním osvobození, patří mezi neusměrněné. A ti, kdo plní povinnosti stanovené v písmech, se řadí k usměrněným. Neusměrnění lidé podléhají zvířecím sklonům, ať jsou civilizovaní nebo necivilizovaní, vzdělaní nebo nevzdělaní, silní nebo slabí. Jejich činnosti nejsou nikdy příznivé, protože když se vyžívají ve zvířecích sklonech k jedení, spaní, obraně a sexu, zůstávají stále v hmotné existenci, která je vždy plná utrpení, a tudíž nepříznivá. Naproti tomu ti, kdo se řídí pokyny písem a tak postupně spějí k vědomí Kṛṣṇy, dělají v životě pokrok příznivým směrem.

Ty, kdo se vydali příznivou cestou, je možné rozdělit do tří skupin: 1) ti, kteří se řídí pravidly písem vedoucími k hmotnému blahobytu; 2) ti, kteří se snaží vysvobodit z hmotné existence; a 3) oddaní, kteří mají vědomí Kṛṣṇy. Lidi dodržující pravidla písem vedoucí k hmotnému štěstí lze dále rozdělit do dvou podskupin: na ty, kteří touží po plodech svých činů, a ty, kteří jednají bez touhy po plodech pro uspokojení smyslů. Ti, kdo dychtí po odměně v podobě smyslového požitku, mohou dosáhnout života na vyšší úrovni, dokonce i na nebeských planetách, ale z hmotné existence se nevyprostí, a proto jejich cesta není skutečně příznivá. Jediné příznivé činnosti jsou ty, které vedou k osvobození. Činy, které nejsou zaměřené na konečnou seberealizaci neboli osvobození od hmotného, tělesného pojetí života, nejsou vůbec příznivé. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je jediné příznivé jednání a každý, kdo je ochotný snášet veškeré tělesné nepříjemnosti v zájmu pokroku na cestě vědomí Kṛṣṇy, je dokonalým transcendentalistou, podstupujícím strohou askezi. A vzhledem k tomu, že cílem osmistupňové jógy je konečná realizace vědomí Kṛṣṇy, je i tato metoda příznivá a ten, kdo se ji snaží co nejlépe následovat, se nemusí bát úpadku.