Sloka 6.5
uddhared ātmanātmānaṁ
nātmānam avasādayet
ātmaiva hy ātmano bandhur
ātmaiva ripur ātmanaḥ
uddharet — člověk musí osvobodit; ātmanā — pomocí mysli; ātmānam — podmíněnou duši; na — nikdy; ātmānam — podmíněnou duši; avasādayet — přivést k poklesnutí; ātmā — mysl; eva — jistě; hi — skutečně; ātmanaḥ — podmíněné duše; bandhuḥ — přítel; ātmā — mysl; eva — jistě; ripuḥ — nepřítel; ātmanaḥ — podmíněné duše.
Člověk se musí pomocí své mysli osvobodit a nedopustit vlastní úpadek. Mysl je jak přítel podmíněné duše, tak i její nepřítel.
V různých souvislostech označuje slovo ātmā tělo, mysl nebo duši. V systému jógy se zvláště jedná o mysl a podmíněnou duši. Jelikož v józe je mysl středem pozornosti, zde se ātmā vztahuje na ni. Cílem jógy je ovládnout mysl a odvést ji od připoutanosti ke smyslovým předmětům. V tomto verši je zdůrazněno, že mysl je třeba vycvičit tak, aby mohla vysvobodit podmíněnou duši z bahna nevědomosti. V hmotné existenci podléhá živá bytost vlivu mysli a smyslů. Čistá duše je zapletená v hmotném světě ve skutečnosti kvůli spojení její mysli s falešným egem, které chce ovládat hmotnou přírodu. Proto je důležité naučit mysl, aby se nenechala přitahovat třpytkami hmotné přírody, a to může podmíněnou duši zachránit. Neměla by se nechávat zlákat smyslovými předměty, a tak upadat. Čím víc nás přitahují smyslové předměty, tím víc se zaplétáme do hmotné existence. Nejlepší způsob, jak se vysvobodit, je neustále zaměstnávat mysl uvědomováním si Kṛṣṇy. Pro zdůraznění je použité slovo hi, což znamená, že to musíme dělat. V písmech také stojí:
mana eva manuṣyāṇāṁ
kāraṇaṁ bandha-mokṣayoḥ
bandhāya viṣayāsaṅgo
muktyai nirviṣayaṁ manaḥ
„Mysl vede člověka do zajetí, nebo k osvobození. Mysl pohroužená do smyslových předmětů spoutává a mysl od nich odpoutaná dává svobodu.“ (Amṛta-bindu Upaniṣad 2) Mysl, která je pořád spojená s vědomím Kṛṣṇy, tedy vede k nejvyššímu osvobození.