Sloka 7.26

Zde je jasná odpověď na otázku, zda je Nejvyšší osobní, nebo neosobní. Kdyby Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, byl māyā, výtvor hmoty, za který Ho považují impersonalisté, pak by jako každá jiná živá bytost měnil tělo a zapomínal na všechno ze svého minulého života. Kdo má hmotné tělo, neví, co se dělo v jeho minulém životě, nedovede předpovědět svůj příští život a nemůže říct ani to, jak dopadne jeho současný život. Nikdo nemůže znát minulost, přítomnost a budoucnost, není-li osvobozený od hmotného znečištění.

Pán Kṛṣṇa jasně říká, že na rozdíl od obyčejné lidské bytosti ví o všem, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti i co se stane v budoucnosti. Ve čtvrté kapitole jsme už viděli, že si pamatuje, jak před milióny let učil boha Slunce Vivasvāna. Zná všechny živé bytosti, protože jako Nadduše sídlí v srdci každé z nich. Ale přestože je přítomný v každém jako Nadduše, a dokonce i vně jako Nejvyšší Osobnost Božství, méně inteligentní lidé Ho tak nedovedou vnímat, ani když dokážou vnímat neosobní Brahman. Transcendentální tělo Śrī Kṛṣṇy tedy rozhodně není pomíjivé. Kṛṣṇa je jako Slunce a māyā je jako mrak. V hmotném světě vidíme Slunce a mraky a různé hvězdy a planety. Mraky mohou všechno ostatní na nebi dočasně zahalit, ale tak se to jenom jeví našim omezeným zrakům. Slunce, Měsíc a hvězdy ve skutečnosti nikdy nezahalí. Stejně tak māyā nikdy nezahalí Nejvyššího Pána. To Jeho vnitřní energie způsobuje, že pro méně inteligentní lidi není projevený. Ve třetím verši této kapitoly Pán prohlásil, že z mnoha miliónů lidí jen málokdo usiluje o dokonalost a z mnoha tisíců dokonalých lidí stěží jeden ví, kdo je Śrī Kṛṣṇa. Ani ten, kdo je dokonalý v realizaci neosobního Brahmanu nebo lokalizované Paramātmy, nemůže znát Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu, nemá-li vědomí Kṛṣṇy.