No edit permissions for isiZulu

Sloka 7.3

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

manuṣyāṇām — lidí; sahasreṣu — z mnoha tisíců; kaścit — někdo; yatati — usiluje; siddhaye — o dokonalost; yatatām — z těch, kteří takto usilují; api — skutečně; siddhānām — z těch, kteří dosáhli dokonalosti; kaścit — někdo; mām — Mě (Kṛṣṇu); vetti — zná; tattvataḥ — doopravdy.

Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z tisíců těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě stěží jeden doopravdy zná.

Lidé se liší svou úrovní a mezi mnoha tisíci se najde možná jeden, který se zajímá o transcendentální realizaci a snaží se poznat, co je on sám, co je tělo a co je Absolutní Pravda. Téměř všichni se věnují jen uspokojování zvířecích sklonů – vyhledávají jídlo, spánek, obranu a sex – a sotva kdo má zájem o transcendentální poznání. Prvních šest kapitol Gīty je určeno těm, kteří se zajímají o transcendentální poznání a chtějí pochopit duši, Nadduši a proces realizace pomocí jñāna-yogy, dhyāna-yogy a rozlišování vlastního já od hmoty. Nikdo z nich ale neví, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa. Kṛṣṇu mohou znát jedině ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy. Jiní transcendentalisté mohou místo Kṛṣṇy poznat neosobní Brahman, to je mnohem snadnější. Kṛṣṇa je Nejvyšší Osoba, ale zároveň přesahuje poznání Brahmanu a Paramātmy. Snahy jógích a jñānīch poznat Kṛṣṇu jsou marné, přestože největší impersonalista Śrīpāda Śaṅkarācārya v komentáři ke Gītě uznal, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Jeho takzvaní následovníci ale Kṛṣṇu jako takového nepřijímají, protože poznat Kṛṣṇu je nesmírně těžké, i pro toho, kdo dosáhl transcendentální realizace neosobního Brahmanu.

Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin, původní Pán Govinda. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ/anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam. Pro neoddané je velice těžké Ho poznat. Oni sice prohlašují, že cesta bhakti, oddané služby, je velmi snadná, ale přitom po ní nejsou schopní jít. Jestliže je tak snadná, jak tvrdí, proč se potom vydávají obtížnou cestou? Cesta bhakti ve skutečnosti není snadná. Takzvaná bhakti, které se věnují neautorizovaní lidé bez poznání o bhakti, může být snadná, ale když ji mají takzvaní učenci a filozofové praktikovat skutečně podle předepsaných pravidel, pak od této cesty odpadnou. Śrīla Rūpa Gosvāmī píše ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.101):

śruti-smṛti-purāṇādi-
pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate

„Oddaná služba Pánu, která opomíjí autorizovaná védská písma, jako jsou Upaniṣady, Purāṇy a Nārada Pañcarātra, vytváří jen zbytečný rozruch ve společnosti.“

Impersonalista, který poznal Brahman, ani jógí s realizací Paramātmy nemohou porozumět Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, jako synovi matky Yaśody či jako Arjunovu vozatajovi. Dokonce i velcí polobozi jsou někdy ohledně Kṛṣṇy zmatení (muhyanti yat sūrayaḥ). Pán říká: māṁ tu veda na kaścana – „Nikdo Mě nezná takového, jaký jsem.“ A když Ho někdo zná, pak platí: sa mahātmā su-durlabhaḥ – „Taková velká duše je nesmírně vzácná.“ Nikdo, ani velký učenec či filozof, tedy nemůže znát Kṛṣṇu takového, jaký je (tattvataḥ), aniž by si byl vědomý Kṛṣṇy skrze oddanou službu Pánu. Jedině čistí oddaní mohou něco vědět o nepochopitelných transcendentálních vlastnostech Kṛṣṇy – jak se stává příčinou všech příčin a jak je všemohoucí ve všech ohledech: co se týče bohatství, slávy, síly, krásy, poznání i odříkání. Svým oddaným je totiž Kṛṣṇa nesmírně nakloněný. Je vyvrcholením realizace Brahmanu a jedině oddaní Ho mohou znát takového, jaký je. Je řečeno:

ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ

„Nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu takového, jaký je, pomocí otupělých hmotných smyslů. Oddaným, kteří Ho těší transcendentální láskyplnou službou, se ale osobně vyjeví.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.234)

« Previous Next »