Sloka 8.15
mām upetya punar janma
duḥkhālayam aśāśvatam
nāpnuvanti mahātmānaḥ
saṁsiddhiṁ paramāṁ gatāḥ
mām — ke Mně; upetya — když dospěli; punaḥ — znovu; janma — zrození; duḥkha-ālayam — na místě plném utrpení; aśāśvatam — dočasném; na — ne; āpnuvanti — podstupují; mahā-ātmānaḥ — velké duše; saṁsiddhim — dokonalosti; paramām — konečné; gatāḥ — ti, kdo dosáhli.
Velké duše, oddaní jógí, kteří dospěli ke Mně, se nikdy nevracejí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti.
Hmotný svět je plný utrpení v podobě zrození, stáří, nemocí a smrti. Je také dočasný, a proto se ten, kdo dosáhne nejvyšší dokonalosti a odejde na planetu Kṛṣṇaloku neboli Goloku Vṛndāvan, sem přirozeně nechce vrátit. Svrchovaná Kṛṣṇova planeta je ve védské literatuře popsána slovy avyakta, akṣara a paramā gati – je mimo dosah našeho hmotného zraku a pro nás nevysvětlitelná, ale je nejvyšším cílem, kam spějí velké duše, mahātmové. Jsou to ti, kteří získali transcendentální poselství od realizovaných oddaných, a tak postupně rozvinuli oddanou službu spojenou s vědomím Kṛṣṇy. Natolik se pohroužili do transcendentální láskyplné služby, že se už nechtějí dostat na žádnou hmotnou planetu, ani netouží po přemístění na nějakou duchovní planetu. Chtějí jen Kṛṣṇu a Kṛṣṇovu společnost, nic jiného. To je nejvyšší dokonalost života. Tento verš výslovně hovoří o osobních oddaných Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy. Lidé vědomí si Kṛṣṇy dosahují nejvyšší dokonalosti života; jinými slovy, jsou to největší duše.