TEXT 35
sañjaya uvāca
etac chrutvā vacanaṁ keśavasya
kṛtāñjalir vepamānaḥ kirīṭī
namaskṛtvā bhūya evāha kṛṣṇaṁ
sa-gadgadaṁ bhīta-bhītaḥ praṇamya
sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; etat — takto; śrutvā — když vyslechl; vacanam — řeč; keśavasya — Kṛṣṇy; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; vepamānaḥ — třesoucí se; kirīṭī — Arjuna; namaskṛtvā — klanící se; bhūyaḥ — znovu; eva — také; āha — řekl; kṛṣṇam — Kṛṣṇovi; sa-gadgadam — chvějícím se hlasem; bhīta-bhītaḥ — velmi bázlivý; praṇamya — klanící se.
Sañjaya řekl Dhṛtarāṣṭrovi: Ó králi, když Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství tato slova, třásl se a znovu a znovu skládal poklony se sepjatýma rukama. Chvějícím se hlasem k Pánu Kṛṣṇovi bázlivě promluvil.
Jak jsme již uvedli, vesmírná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství způsobila, že Arjuna byl udivený a zmatený, a proto začal Kṛṣṇovi opakovaně skládat uctivé poklony a zajíkavě se k Němu modlit — ne jako přítel, ale jako užaslý oddaný.