TEXT 5
daivī sampad vimokṣāya
nibandhāyāsurī matā
mā śucaḥ sampadaṁ daivīm
abhijāto ’si pāṇḍava
daivī — transcendentální; sampat — rysy; vimokṣāya — k osvobození; nibandhāya — ke spoutanosti; āsurī — démonské vlastnosti; matā — jsou považovány; mā — ne; śucaḥ — znepokojuj se; sampadam — rysy; daivīm — transcendentální; abhijātaḥ — zrozením odpovídající; asi — jsi; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua.
Transcendentální vlastnosti vedou k osvobození, zatímco démonské vedou ke spoutanosti. Neznepokojuj se, synu Pāṇḍua, ty jsi se narodil s božskými vlastnostmi.
Pán Kṛṣṇa povzbudil Arjunu slovy, že se nenarodil s démonskými vlastnostmi. Jeho účast v boji nebyla démonská, protože zvažoval všechna pro a proti. Zvažoval, zda je či není správné zabít tak ctihodné osoby, jakými byli Bhīṣma a Droṇa, a tudíž nejednal pod vlivem hněvu, klamné pýchy či hrubosti. Z toho plyne, že neměl povahové rysy démona. Pokud kṣatriya, válečník, střílí šípy na nepřítele, je to považováno za transcendentální a neplnit tuto povinnost je démonské. Proto Arjuna neměl důvod naříkat. Každý, kdo jedná podle usměrňujících zásad daného stavu života, je na transcendentální úrovni.