TEXT 2
śrī-bhagavān uvāca
tri-vidhā bhavati śraddhā
dehināṁ sā svabhāva-jā
sāttvikī rājasī caiva
tāmasī ceti tāṁ śṛṇu
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; tri-vidhā — tří druhů; bhavati — stává se; śraddhā — víra; dehinām — vtělených; sā — ta; sva-bhāva-jā — podle vlastní kvality hmotné přírody; sāttvikī — na úrovni kvality dobra; rājasī — na úrovni kvality vášně; ca — také; eva — jistě; tāmasī — na úrovni kvality nevědomosti; ca — a; iti — tak; tām — toto; śṛṇu — slyš.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Víra může být trojího druhu — na úrovni dobra, vášně a nevědomosti — podle toho, jakých kvalit přírody vtělená duše nabyla. Nyní o tom slyš více.
Ti, kdo znají usměrňující pravidla písem, ale vlivem lenosti či lhostejnosti se jimi neřídí, jsou ovládáni příslušnými kvalitami hmotné přírody. Podle svých dřívějších činností pod vlivem dobra, vášně či nevědomosti získávají určitou povahu. Živá bytost je ve styku s různými kvalitami přírody neustále — od té doby, co se sdružuje s hmotnou přírodou, získává mentalitu odpovídající styku s hmotnými kvalitami. Tuto povahu však může změnit, bude-li se stýkat s pravým duchovním učitelem, držet se jeho pokynů a řídit se učením písem. Postupně se může z úrovně kvality nevědomosti nebo vášně dostat na úroveň dobra. Je vyvozen závěr, že slepá víra na úrovni určité kvality přírody nikomu k dokonalosti nepomůže. Je třeba věci zvažovat pečlivě, s použitím inteligence, ve společnosti pravého duchovního učitele. Tak lze přejít k vyšší kvalitě přírody.