No edit permissions for Čeština

TEXT 13

pañcaitāni mahā-bāho
kāraṇāni nibodha me
sāṅkhye kṛtānte proktāni
siddhaye sarva-karmaṇām

pañca — pět; etāni — těchto; mahā-bāho — ó muži mocných paží; kāraṇāni — příčin; nibodha — poznej; me — ode Mě; sāṅkhye — ve Vedāntě; kṛta-ante — v závěru; proktāni — řečeno; siddhaye — za účelem dokonalosti; sarva — všech; karmaṇām — činností.

Ó Arjuno, válečníku mocných paží, podle Vedānty má provedení veškerých činností pět příčin. Nyní je ode Mne poznej.

Někdo se možná zeptá: “Když musí mít každá činnost nějakou reakci, jak je možné, že osoba vědomá si Kṛṣṇy netrpí výsledky svého jednání ani si jich neužívá?” Pán to vysvětluje odkazem na filozofii Vedānty. Říká, že všechny činnosti mají pět příčin, a aby byl někdo ve svém jednání úspěšný, musí je vzít v úvahu. Sāṅkhya znamená rozmluva o poznání a Vedānta je konečná rozmluva o poznání, a tak ji uznávají všichni přední ācāryové. I Śaṅkara uznává, že sāṅkhya uvedená v tomto verši poukazuje na Vedāntu. Proto je třeba se obracet o radu na takový autoritativní zdroj.

Konečné řízení náleží Nadduši, která — jak je řečeno v Bhagavad-gītě (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ) — každého zaměstnává určitými činnostmi tak, že mu připomíná jeho dřívější jednání. Činy na úrovni vědomí Kṛṣṇy, které jsou vedeny Nadduší z nitra, nenesou žádné reakce ani v tomto životě, ani v životě po smrti.

« Previous Next »