Sloka 18.36
sukhaṁ tv idānīṁ tri-vidhaṁ
śṛṇu me bharatarṣabha
abhyāsād ramate yatra
duḥkhāntaṁ ca nigacchati
sukham — štěstí; tu — ale; idānīm — nyní; tri-vidham — tří druhů; śṛṇu — slyš; me — ode Mě; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bhāratovců; abhyāsāt — praktikováním; ramate — člověk si užívá; yatra — kde; duḥkha — neštěstí; antam — konec; ca — také; nigacchati — získává.
Ó nejlepší z Bhāratovců, nyní ode Mě slyš o trojím štěstí, ze kterého se podmíněná duše těší a které někdy ukončuje všechno její neštěstí.
Podmíněná duše se znovu a znovu snaží vychutnávat si hmotné štěstí. Žvýká to, co je už vyžvýkané. Někdy se však během tohoto vyhledávání požitku setká s velkou duší, a to ji vysvobodí z hmotného zapletení. Jinými slovy, podmíněná duše vždy nějak uspokojuje své smysly, ale když někdy díky dobré společnosti pochopí, že je to stále jen to samé, a procitne ke svému pravému vědomí Kṛṣṇy, bude od tohoto opakování takzvaného štěstí osvobozená.