TEXT 37
yat tad agre viṣam iva
pariṇāme ’mṛtopamam
tat sukhaṁ sāttvikaṁ proktam
ātma-buddhi-prasāda-jam
yat — co; tat — to; agre — na začátku; viṣam iva — jako jed; pariṇāme — na konci; amṛta — nektar; upamam — přirovnáno k; tat — to; sukham — štěstí; sāttvikam — charakteru dobra; proktam — je řečeno; ātma — ve vlastním já; buddhi — inteligence; prasāda-jam — pocházející z uspokojení.
To, co nám zpočátku může připadat jako jed, ale na konci je jako nektar, a co probouzí k seberealizaci, je prohlášeno za štěstí, které má charakter dobra.
Když někdo usiluje o seberealizaci, musí se řídit mnoha pravidly a usměrněními, aby ovládl mysl a smysly a mohl mysl soustředit na vlastní já. To vše je velmi obtížné a chutná jako jed. Ten, kdo je však v dodržování usměrňujících pravidel úspěšný a dosáhne transcendentální úrovně, začne pít skutečný nektar a užívá si života.