Sloka 18.39
yad agre cānubandhe ca
sukhaṁ mohanam ātmanaḥ
nidrālasya-pramādotthaṁ
tat tāmasam udāhṛtam
yat — to, co; agre — na začátku; ca — také; anubandhe — na konci; ca — také; sukham — štěstí; mohanam — působící zmatení; ātmanaḥ — duše; nidrā — ze spánku; ālasya — lenosti; pramāda — a iluze; uttham — vzešlé; tat — to; tāmasam — na úrovni kvality nevědomosti; udāhṛtam — je řečeno, že je.
A o štěstí, které je od začátku až do konce slepé vůči seberealizaci a které se zakládá na spánku, lenosti a iluzi, je řečeno, že patří ke kvalitě nevědomosti.
Ten, kdo nachází potěšení v lenosti a spánku, je nepochybně pod vlivem kvality temnoty neboli nevědomosti, stejně jako ten, kdo neví, jak má a nemá jednat. Pro člověka pod vlivem nevědomosti je všechno iluze. Nezažívá štěstí ani na začátku, ani na konci. Člověk ovlivněný kvalitou vášně může zpočátku pociťovat nějaké pomíjivé štěstí a na konci utrpení, ale člověk ovládaný kvalitou nevědomosti trpí od začátku do konce.