No edit permissions for Čeština

TEXT 27

jātasya hi dhruvo mṛtyur
dhruvaṁ janma mṛtasya ca
tasmād aparihārye ’rthe
na tvaṁ śocitum arhasi

jātasya — toho, kdo se narodil; hi — zajisté; dhruvaḥ — skutečnost; mṛtyuḥ — smrt; dhruvam — je také skutečností; janma — zrození; mṛtasya — zemřelého; ca — také; tasmāt — proto; aparihārye — toho, co je nevyhnutelné; arthe — ve věci; na — ne; tvam — ty; śocitum — bědovat; arhasi — měl bys.

Ten, kdo se narodil, nesporně zemře, a jakmile zemře, je jisté, že se znovu narodí. Proto bys neměl ohledně nevyhnutelného vykonání své povinnosti naříkat.

Každý se musí narodit podle toho, jak dříve jednal, a po skončení jednoho období svých činností musí zemřít a narodit se do dalšího. Takto živá bytost prochází jedním cyklem zrození a smrti za druhým, aniž by dosáhla osvobození. Existence tohoto koloběhu rození a umírání ovšem neopravňuje ke zbytečným vraždám, zabíjení zvířat a válkám. Násilí a válka jsou však zároveň nevyhnutelnými prostředky k udržení zákona a řádu v lidské společnosti.

Bitva na Kurukṣetře byla nevyhnutelná, protože si ji přál Nejvyšší, a bojovat za správnou věc je povinností kṣatriyi. Proč by se měl bát nebo rmoutit kvůli smrti svých příbuzných, když plnil svou povinnost? Nepříslušelo mu porušit zákon a vystavit se tak následkům hříšného jednání, čehož se tolik bál. Tím, že by odmítl plnit svou povinnost, by stejně nezabránil smrti svých příbuzných a sám by poklesl ze svého postavení kvůli tomu, že zvolil nesprávnou cestu.

« Previous Next »