TEXT 19
tasmād asaktaḥ satataṁ
kāryaṁ karma samācara
asakto hy ācaran karma
param āpnoti pūruṣaḥ
tasmāt — proto; asaktaḥ — bez ulpívání; satatam — stále; kāryam — jako povinnost; karma — práci; samācara — konej; asaktaḥ — neulpívající; hi — jistě; ācaran — konající; karma — práci; param — Nejvyššího; āpnoti — dosáhne; pūruṣaḥ — osoba.
Člověk by tedy měl jednat z povinnosti a nelpět na výsledku svých činů, neboť jednáním bez ulpívání dosáhne Nejvyššího.
Nejvyšší je pro oddané Osobnost Božství a pro impersonalisty osvobození. Pokud někdo jedná pro Kṛṣṇu neboli vědom si Kṛṣṇy, pod správným vedením a bez připoutanosti k výsledku své práce, zaručeně dosahuje pokroku na cestě k nejvyššímu životnímu cíli. Arjunovi je řečeno, že má v bitvě na Kurukṣetře bojovat v zájmu Kṛṣṇy, protože Kṛṣṇa chce, aby tam bojoval. Být dobrým nebo nenásilným člověkem je osobní připoutanost; jednat v zájmu Nejvyššího však znamená jednat bez ulpívání na výsledku. To je dokonalé jednání na nejvyšší úrovni, jež doporučuje Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství.
Védské obřady, například předepsané oběti, se konají kvůli očištění bezbožných činů, kterých se lidé dopustili při snaze o smyslový požitek. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je však nad reakcemi za dobré či špatné činy. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, nelpí na výsledku; jedná pouze v Kṛṣṇově zájmu. Věnuje se nejrůznějším činnostem, ale je zcela odpoutaný.