TEXT 39
śraddhāvāḻ labhate jñānaṁ
tat-paraḥ saṁyatendriyaḥ
jñānaṁ labdhvā parāṁ śāntim
acireṇādhigacchati
śraddhā-vān — člověk, který má víru; labhate — získává; jñānam — poznání; tat-paraḥ — velice k němu připoutaný; saṁyata — ovládající; indriyaḥ — smysly; jñānam — poznání; labdhvā — když získal; parām — transcendentální; śāntim — klid a mír; acireṇa — velmi brzy; adhigacchati — dosáhne.
Člověk vyznačující se vírou, který je oddán transcendentálnímu poznání a ovládá své smysly, je způsobilý tohoto poznání nabýt; a jakmile toho dosáhne, rychle pozná nejvyšší duchovní klid a mír.
Tohoto poznání na úrovni vědomí Kṛṣṇy může nabýt ten, kdo pevně věří v Kṛṣṇu. O člověku se říká, že má víru, pokud je přesvědčen, že samotným jednáním s vědomím Kṛṣṇy může dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Této víry se dosahuje oddanou službou a zpíváním Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, což očišťuje srdce od veškeré hmotné špíny. Kromě toho je třeba také ovládat smysly. Ten, kdo věří Kṛṣṇovi a ovládá smysly, může snadno a neprodleně dosáhnout dokonalosti v oblasti poznání spojeného s vědomím Kṛṣṇy.