TEXT 26

Zde je jasná odpověď na otázku, zda je Nejvyšší osobní nebo neosobní. Kdyby podoba Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, byla māyā neboli výtvor hmoty, jak si myslí impersonalisté, Kṛṣṇa — stejně jako obyčejná živá bytost — by měnil tělo a zapomínal vše ze svého minulého života. Živá bytost, jež má hmotné tělo, si nepamatuje na minulý život, nedovede předpovědět příští život a neví ani, jak dopadne život, kterým právě prochází. Nikdo nemůže znát minulost, přítomnost a budoucnost, dokud není zbaven hmotného znečištění.

Pán Kṛṣṇa se od obyčejné lidské bytosti liší a jasně říká, že ví o všem, co stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a co se stane v budoucnosti. Ve čtvrté kapitole jsme četli o tom, že si pamatuje, jak před milióny let učil boha Slunce Vivasvāna. Zná všechny živé bytosti, protože v podobě Nadduše dlí v srdci každé z nich. Ale navzdory tomu a také přesto, že je osobně přítomen coby Nejvyšší Osobnost Božství, Ho méně inteligentní lidé nemohou jako Nejvyšší Osobu vnímat; ani tehdy, když jsou schopni vnímat neosobní Brahman. Transcendentální tělo Śrī Kṛṣṇy rozhodně není pomíjivé. Kṛṣṇa je jako slunce a māyā jako mrak. V hmotném světě vidíme například slunce, mraky a různé hvězdy a planety. Mraky mohou vše ostatní na nebi dočasně zakrýt, ale to se tak pouze jeví našemu omezenému zraku — slunce, měsíc a hvězdy ve skutečnosti nejsou zakryty. Podobně māyā nemůže zakrýt Nejvyššího Pána. Působením své vnitřní energie zůstává neprojeven méně inteligentním lidem. Jak je uvedeno ve třetím verši této kapitoly, z mnoha miliónů lidí se jen málokdo pokouší dospět k dokonalosti a z mnoha tisíců lidí, kteří jí dosáhli, stěží jeden ví, kdo je Pán Kṛṣṇa. Ani ten, kdo se zdokonalil poznáním neosobního Brahmanu nebo lokalizované Paramātmy, nemůže znát Nejvyšší Osobnost Božství, aniž by měl vědomí Kṛṣṇy.