SLOKA 17
divi-spṛśau hema-kirīṭa-koṭibhir
niruddha-kāṣṭhau sphurad-aṅgadā-bhujau
gāṁ kampayantau caraṇaiḥ pade pade
kaṭyā sukāñcyārkam atītya tasthatuḥ
divi-spṛśau—dotýkali se nebe; hema—zlaté; kirīṭa—přilbice; koṭibhiḥ—s chocholy; niruddha—zahradili; kāṣṭhau—směry; sphurat—zářící; aṅgadā—náramky; bhujau—na jejich pažích; gām—země; kampayantau — se třásla; caraṇaiḥ—pod jejich nohama; pade pade—na každém kroku; kaṭyā—svými pasy; su-kāñcyā—s nádherně ozdobenými opasky; arkam—slunce; atītya—předčili; tasthatuḥ—stáli.
Jejich těla vyrostla do takové výšky, že to vypadalo, jako by se chocholy svých zlatých korun dotýkali nebe. Zatarasili výhled na všechny strany a země se třásla při každém jejich kroku. Paže měli ozdobené zářícími náramky a ve stoje zakrývali slunce svými pasy, které obepínaly bohaté a krásné opasky.
Lidé v démonské civilizaci touží mít těla stavěná tak, aby se při jejich chůzi po ulici třásla země, a když budou stát, chtějí, aby to vypadalo, že zakrývají slunce a pohled na všechny čtyři strany. Jakmile mají lidé nějakého národa silná těla, jejich země je z hmotného hlediska považována za jeden z nejvyspělejších států na světě.