KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

SLOKA 1: Śrī Maitreya řekl: Když polobozi — obyvatelé vyšších planetárních systémů — vyslechli od Brahmy, který se narodil z Viṣṇua, vysvětlení původu temnoty ve vesmíru, zbavili se všeho strachu a vrátili se na své planety.

SLOKA 2: Počestná Diti si byla dobře vědoma potíží, které budou děti v jejím lůně způsobovat polobohům, a její manžel předpovídal totéž. Porodila své dva syny-dvojčata po plných sto letech těhotenství.

SLOKA 3: Při zrození těchto dvou démonů došlo na nebeských planetách, na zemských planetách i v prostoru mezi nimi k mnoha přírodním katastrofám a všechny byly hrůzostrašné a úžasné.

SLOKA 4: Pozemská pohoří zachvátila zemětřesení a zdálo se, že všude hoří. Objevilo se mnoho nepříznivých planet, jako například Saturn, a s nimi také komety, meteory a blesky.

SLOKA 5: Vanoucí větry, které byly velice nepříjemné, hvízdaly bez ustání a vyvracely obrovské stromy. Bouře byly jejich armádami a oblaka prachu jejich vlajkami.

SLOKA 6: Svítící tělesa na nebi byla zakryta množstvím hustých mraků, které křižovaly blesky, jako kdyby se smály. Všude zavládla temnota a nebylo nic vidět.

SLOKA 7: Oceán s vysokými vlnami hlasitě kvílel, jako by jej přemohl smutek, a mezi jeho obyvateli nastal veliký rozruch. I řeky a jezera byly rozbouřené a lotosy vadly.

SLOKA 8: Docházelo k opakovaným zatměním Slunce a Měsíce, při nichž se kolem těchto planet objevovaly mlhavé kruhy. Hřmělo i bez mraků a z horských jeskyní vycházely zvuky podobné rachocení kočárů.

SLOKA 9: Šakalice běhaly po vesnicích, z tlam chrlily oheň a zlověstně štěkaly a šakali a sovy je doprovázeli svým nářkem.

SLOKA 10: Psi s nataženými krky vyli na mnoha místech. Někdy to znělo jako zpěv a jindy jako kvílení.

SLOKA 11: Ó Viduro, stáda oslů běhala sem a tam, dusala zemi svými tvrdými kopyty a divoce hýkala.

SLOKA 12: Ptáci poděšení oslím hýkáním s křikem vylétali z hnízd a dobytek ve chlévech i v lesích kálel a močil.

SLOKA 13: Krávy hrůzou dojily krev místo mléka, z mraků pršel hnis, podoby bohů v chrámech ronily slzy a stromy se kácely bez jediného závanu větru.

SLOKA 14: Zlověstné planety, jakými jsou Mars či Saturn, zářily jasněji než obvykle a předčily příznivé planety, příkladně Merkur, Jupiter, Venuši a mnohá souhvězdí. Některé planety se zdánlivě pohybovaly nazpátek a začaly se navzájem srážet.

SLOKA 15: Když lidé viděli tyto a mnohé jiné předzvěsti zlých časů, všichni kromě čtyř mudrců — synů Brahmy, kteří věděli o sestoupení Jaye a Vijaye a o jejich narození z lůna Diti — dostali strach. Neznali tajemství těchto zlých znamení a mysleli si, že se blíží zničení vesmíru.

SLOKA 16: Tito dva démoni, kteří se narodili v dávných dobách, začali brzy vyvíjet neobvyklé tělesné rysy — jejich postavy byly jako ze železa a nabývaly rozměrů dvou velkých hor.

SLOKA 17: Jejich těla vyrostla do takové výšky, že to vypadalo, jako by se chocholy svých zlatých korun dotýkali nebe. Zatarasili výhled na všechny strany a země se třásla při každém jejich kroku. Paže měli ozdobené zářícími náramky a ve stoje zakrývali slunce svými pasy, které obepínaly bohaté a krásné opasky.

SLOKA 18: Prajāpati Kaśyapa, praotec živých bytostí, dal svým dvěma synům tato jména: toho, který se narodil jako první, pojmenoval Hiraṇyākṣa a tomu, kterého Diti počala jako prvního, dal jméno Hiraṇyakaśipu.

SLOKA 19: Starší syn, Hiraṇyakaśipu, se nebál smrti od nikoho ve třech světech, protože dostal požehnání od Pána Brahmy. Díky tomuto požehnání byl velice pyšný a samolibý a dokázal si podrobit všechny tři planetární systémy.

SLOKA 20: Jeho mladší bratr, Hiraṇyākṣa, byl vždy připravený jednat tak, aby staršího bratra uspokojil. Pro Hiraṇyakaśipuovo potěšení si Hiraṇyākṣa vzal na rameno kyj a v bojovné náladě cestoval po celém vesmíru.

SLOKA 21: Hiraṇyākṣova povaha se dala těžko ovládat. Na nohách mu cinkaly zlaté nákotníčky, zdobila ho obrovská girlanda a na rameni nesl svůj velký kyj.

SLOKA 22: Jeho mentální a tělesná síla a také získané požehnání v něm probudily pýchu. Nebál se smrti od nikoho a nikdo mu také v ničem nebránil. Polobohů se zmocnil strach, jakmile ho jen zahlédli, a schovali se jako hadi skrývající se ve strachu před Garuḍou.

SLOKA 23: Když vůdce Daityů nenalezl Indru ani ostatní polobohy, kteří byli předtím opojeni mocí, viděl, že všichni zmizeli před jeho silou, a proto hlasitě zařval.

SLOKA 24: Mocný démon, který byl jako rozzuřený slon, se potom vrátil z nebeského království a jen tak pro zábavu se potopil do hlubokého oceánu, který děsivě hřměl.

SLOKA 25: Jakmile vstoupil do oceánu, vodní živočichové, kteří tvořili Varuṇovo vojsko, dostali strach a prchali daleko od něho. Hiraṇyākṣa tak předvedl svoji slávu, aniž by jedinkrát udeřil.

SLOKA 26: Mocný Hiraṇyākṣa putoval po oceánu mnoho a mnoho let a svým železným kyjem znovu a znovu rozbíjel obrovské, větrem rozbouřené vlny, až nakonec dospěl do Vibhāvarī, hlavního města Varuṇy.

SLOKA 27: Vibhāvarī je domov Varuṇy, pána vodních živočichů a strážce nižších oblastí vesmíru, ve kterých obvykle sídlí démoni. Hiraṇyākṣa tam padl k Varuṇovým nohám jako člověk nízkého původu, a aby se pobavil na jeho účet, řekl s úsměvem: “Pojď se mnou bojovat, ó Nejvyšší Pane!”

SLOKA 28: Jsi strážcem celé planety a vládcem, kterého zdobí velká sláva. Poté, co jsi rozdrtil kdysi povýšené a ješitné válečníky a porazil všechny Daityi a Dānavy na světě, vykonal jsi pro Pána oběť Rājasūya.

SLOKA 29: Posměch nepřítele, jehož domýšlivost neznala mezí, vznešeného pána vod rozhněval, ale pomocí svého rozumu zkrotil hněv, který se v něm probudil, a odpověděl: Můj milý pane, již jsme zanechali válčení, neboť jsme nyní pro bitvu příliš staří.

SLOKA 30: Jsi tak zběhlý ve válčení, že nevím, kdo jiný nežli nejstarší osoba, Pán Viṣṇu, by tě mohl v boji uspokojit. Ó nejlepší z asurů, jdi za tím, o Němž se pochvalně vyjadřují i hrdinové, jako jsi ty.

SLOKA 31: Varuṇa pokračoval: Jakmile se s Ním střetneš, okamžitě budeš zbaven své pýchy a ulehneš na bojišti k věčnému spánku, obklopen psy. Pán sestupuje ve Svých různých inkarnacích, jako je Varāha, aby vyhladil hříšníky tvého druhu a projevil milost spravedlivým.