Sloka 18.13
pañcaitāni mahā-bāho
kāraṇāni nibodha me
sāṅkhye kṛtānte proktāni
siddhaye sarva-karmaṇām
pañca — pět; etāni — všech těchto; mahā-bāho — ó muži mocných paží; kāraṇāni — příčin; nibodha — poznej; me — ode Mě; sāṅkhye — veVedāntě; kṛta-ante — v závěru; proktāni — řečených; siddhaye — za účelem dokonalosti; sarva — všech; karmaṇām — činností.
Ó Arjuno, válečníku mocných paží, podle Vedānty má uskutečnění jakékoliv činnosti pět příčin, a ty ti teď popíšu.
Někdo se může zeptat: „Když každá činnost musí nést nějaké následky, jak je možné, že člověk vědomý si Kṛṣṇy nezakouší následkem svého jednání požitky ani utrpení?“ Pán to vysvětluje odkazem na filozofii Vedānty. Říká, že všechny činnosti mají pět příčin, a aby byl člověk ve svém jednání úspěšný, musí je vzít všechny v úvahu. Sāṅkhya znamená „diskuse poznání“ a Vedānta je konečnou diskusí poznání, kterou uznávají všichni přední ācāryové. I Śaṅkara uznává, že slovo sāṅkhya poukazuje na Vedāntu. Na takový autoritativní zdroj bychom se proto měli obracet.
Konečné řízení je v rukou Nadduše, která – jak je řečeno v Bhagavad-gītě: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ – každého zaměstnává určitými činnostmi tak, že mu připomíná jeho dřívější jednání. Činy založené na vědomí Kṛṣṇy, vedené Pánem z našeho nitra, tedy nenesou žádné následky v tomto ani příštím životě.