Sloka 10.32
sargāṇām ādir antaś ca
madhyaṁ caivāham arjuna
adhyātma-vidyā vidyānāṁ
vādaḥ pravadatām aham
sargāṇām — všech stvoření; ādiḥ — počátek; antaḥ — konec; ca — a; madhyam — střed; ca — také; eva — jistě; aham — Já jsem; arjuna — ó Arjuno; adhyātma-vidyā — duchovní poznání; vidyānām — ze všeho vzdělání; vādaḥ — přirozený závěr; pravadatām — z argumentů; aham — Já jsem.
Jsem počátek, konec i střed všeho stvoření, Arjuno. Ze všech věd jsem duchovní věda o duši a mezi argumenty logiků jsem konečná pravda.
Jako první byl stvořený souhrn hmotných prvků. A jak už jsme vysvětlili dříve, Mahā-viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu tvoří a udržují vesmírný projev a Pán Śiva ho potom zničí. Brahmā je druhotný stvořitel. Všechny tyto osobnosti, které zprostředkovávají stvoření, udržování a zničení, jsou inkarnace Nejvyššího Pána vládnoucí hmotným kvalitám. Proto je Kṛṣṇa počátkem, středem a koncem všeho stvoření.
Čtyři Védy a jejich šest doplňků, Vedānta-sūtra, knihy o logice, knihy o náboženství a Purāṇy tvoří čtrnáct druhů učebnic pro vyšší vzdělání. Z těchto knih představuje Kṛṣṇu ta, která vykládá adhyātma-vidyu neboli duchovní poznání, tedy Vedānta-sūtra.
Logikové argumentují různými způsoby. Když jen každý obhajuje své stanovisko, říká se tomu jalpa, a pokud se snaží jeden druhého porazit, nazývá se to vitaṇḍā. Nalézání pravého závěru se nazývá vāda, a tato konečná pravda je zastoupením Kṛṣṇy.