Sloka 10.8
ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ
aham — Já; sarvasya — všeho; prabhavaḥ — zdroj stvoření; mattaḥ — ze Mě; sarvam — vše; pravartate — pochází; iti — toto; matvā — znající; bhajante — oddaně uctívají; mām — Mě; budhāḥ — učení; bhāva-samanvitāḥ — s velkou pozorností.
Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Všechno pochází ze Mě. Moudří, kteří to dobře vědí, Mi oddaně slouží a uctívají Mě celým svým srdcem.
Učenec, který důkladně prostudoval Védy a získal poznání od autorit, jako je Pán Caitanya, a který umí toto učení prakticky uplatnit, chápe, že Kṛṣṇa je původcem všeho v hmotném i v duchovním světě, a jelikož to dobře ví, je ustálený v oddané službě Nejvyššímu Pánu. Nemůže ho od ní odvést žádné množství nesmyslných komentářů od různých hlupáků. Všechny védské texty se shodují, že Kṛṣṇa je původcem Brahmy, Śivy a všech ostatních polobohů. V Atharva Vedě (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.24) stojí: yo brahmāṇaṁ vidadhāti pūrvaṁ yo vai vedāṁś ca gāpayati sma kṛṣṇaḥ – „Byl to Kṛṣṇa, kdo na počátku učil Brahmu védskému poznání a kdo za pradávna toto učení rozšířil.“ A dále: atha puruṣo ha vai nārāyaṇo ’kāmayata prajāḥ sṛjeyeti – „Tehdy Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost, zatoužil stvořit živé bytosti.“ (Nārāyaṇa Upaniṣad 1) Totéž písmo pokračuje: nārāyaṇād brahmā jāyate, nārāyaṇād prajāpatiḥ prajāyate, nārāyaṇād indro jāyate, nārāyaṇād aṣṭau vasavo jāyante, nārāyaṇād ekādaśa rudrā jāyante, nārāyaṇād dvādaśādityāḥ – „Z Nārāyaṇa se rodí Brahmā a z Nārāyaṇa se rodí také praotcové. Z Nārāyaṇa se rodí Indra i osm Vasuů, jedenáct Rudrů a dvanáct Ādityů.“ Tento Nārāyaṇa je expanzí Kṛṣṇy.
V téže Védě také stojí: brahmaṇyo devakī-putraḥ – „Devakin syn Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost.“ (Nārāyaṇa Upaniṣad 4) Dále je řečeno: eko vai nārāyaṇa āsīn na brahmā neśāno nāpo nāgni-somau neme dyāv-āpṛthivī na nakṣatrāṇi na sūryaḥ – „Na počátku stvoření existoval jen Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Neexistoval Brahmā ani Śiva, voda ani oheň, Měsíc, nebe ani země, hvězdy na nebi ani Slunce.“ (Mahā Upaniṣad 1.2) V Mahā Upaniṣadě rovněž stojí, že Pán Śiva má svůj původ v Nejvyšším Pánu. Védy uvádějí, že uctívání náleží Nejvyššímu Pánu, který je stvořitelem Brahmy a Śivy.
V části Mahābhāraty zvané Mokṣa-dharma Kṛṣṇa také říká:
prajāpatiṁ ca rudraṁ cāpy
aham eva sṛjāmi vai
tau hi māṁ na vijānīto
mama māyā-vimohitau
„Praotce, Śivu a další jsem stvořil Já, ale oni to nevědí, protože jsou ošálení Mou iluzorní energií.“ Ve Varāha Purāṇě je řečeno:
nārāyaṇaḥ paro devas
tasmāj jātaś caturmukhaḥ
tasmād rudro ’bhavad devaḥ
sa ca sarva-jñatāṁ gataḥ
„Nārāyaṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Z Něho se narodil Brahmā, ze kterého přišel na svět Śiva.“
Pán Kṛṣṇa je původcem veškerého tvoření a říká se, že je tou nejúčinnější příčinou všeho. On sám říká: „Všechno pochází ze Mě, a proto jsem původním zdrojem všeho. Všechno je pode Mnou a nikdo není nade Mnou.“ Neexistuje žádný jiný svrchovaný vládce než Kṛṣṇa. Ten, kdo takto Kṛṣṇu zná od pravého duchovního učitele a z odkazů na védskou literaturu, věnuje všechnu svou energii na rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a stává se skutečně učeným člověkem. Ostatní, kteří Kṛṣṇu neznají, jsou ve srovnání s ním hlupáci. Jedině hlupák může považovat Kṛṣṇu za obyčejného člověka. Člověk vědomý si Kṛṣṇy se nesmí nechat zmást hlupáky. Měl by se vyhýbat neautorizovaným komentářům a výkladům Bhagavad-gīty a s pevným odhodláním rozvíjet vědomí Kṛṣṇy.