Sloka 3.42
indriyāṇi parāṇy āhur
indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ
manasas tu parā buddhir
yo buddheḥ paratas tu saḥ
indriyāṇi — smysly; parāṇi — vyšší; āhuḥ — je řečeno; indriyebhyaḥ — než smysly; param — vyšší; manaḥ — mysl; manasaḥ — než mysl; tu — také; parā — vyšší; buddhiḥ — inteligence; yaḥ — kdo; buddheḥ — než inteligence; parataḥ — vyšší; tu — ale; saḥ — on (duše).
Činné smysly jsou nadřazené tupé hmotě, mysl je výš než smysly, inteligence je ještě výš než mysl, a duše je dokonce i nad inteligencí.
Smysly slouží jako ventily pro působení chtíče. Chtíč je nahromaděný v těle, ale skrze smysly může ven. Proto jsou smysly nadřazené tělu jako celku. Když má člověk vyšší vědomí, vědomí Kṛṣṇy, pak tyto ventily nepoužívá. Duše vědomá si Kṛṣṇy je v přímém styku s Nejvyšší Osobností Božství, takže na vrcholu žebříčku tělesných funkcí, který popisuje tento verš, stojí Nejvyšší Duše. Tělesné činnosti provádějí smysly, a pokud smysly přestanou jednat, tělo bude nečinné. Mysl je ale činná, a proto bude jednat i tehdy, když je tělo v klidu a odpočívá – jako se děje při snění. Nad myslí ovšem stojí rozhodování inteligence a nad inteligencí stojí samotná duše. Pokud je tedy duše přímo ve spojení s Nejvyšším, budou inteligence, mysl i smysly, které jsou jí všechny podřízené, automaticky jednat podle toho. V Kaṭha Upaniṣadě je podobná pasáž, která říká, že předměty smyslového požitku jsou nadřazené smyslům a mysl je nadřazená smyslovým předmětům. Jakmile je tedy mysl přímo zaměstnaná neustálou službou Pánu, pak není možné, aby smysly dělaly něco jiného. O tomto rozpoložení mysli jsme již mluvili. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Pokud se mysl věnuje transcendentální službě Pánu, nemůže uspokojovat své nižší sklony. V Kaṭha Upaniṣadě je duše popsána jako mahān, velká. Duše je tedy nad vším – nad smyslovými předměty, smysly, myslí i inteligencí. Přímé poznání věčného, přirozeného postavení duše proto řeší celý problém.
Pomocí inteligence musí člověk najít přirozené postavení duše, a pak trvale zaměstnávat mysl s vědomím Kṛṣṇy. To je řešení celého problému. Začátečníkům v duchovním životě se obvykle radí, aby se vyhýbali smyslovým předmětům. Kromě toho však ještě člověk musí posílit mysl používáním inteligence. Jestliže pomocí inteligence zapojí svou mysl do uvědomování si Kṛṣṇy a úplně se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, mysl to automaticky posílí, a přestože mají smysly sílu jako hadi, budou pak neškodné jako hadi s vylámanými jedovými zuby. Ale přestože je duše pánem inteligence, mysli i smyslů, pokud nebude posílená stykem s Kṛṣṇou prostřednictvím vědomí Kṛṣṇy, může kvůli rozrušené mysli kdykoliv poklesnout.