TEXT 42
indriyāṇi parāṇy āhur
indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ
manasas tu parā buddhir
yo buddheḥ paratas tu saḥ
indriyāṇi — smysly; parāṇi — vyšší; āhuḥ — je řečeno; indriyebhyaḥ — více než smysly; param — vyšší; manaḥ — mysl; manasaḥ — více než mysl; tu — také; parā — vyšší; buddhiḥ — inteligence; yaḥ — kdo; buddheḥ — více než inteligence; parataḥ — vyšší; tu — ale; saḥ — ona (duše).
Činné smysly jsou nadřazeny neživé hmotě a výše než smysly je mysl. Inteligence stojí ještě výše než mysl, a ona (duše) převyšuje dokonce i inteligenci.
Smysly slouží jako různé “ventily” pro činnosti chtíče. Chtíč je nahromaděn v těle, ale dostává volný průchod skrze smysly. Proto jsou smysly nadřazeny tělu jako celku. Tyto “ventily” nejsou používány při vyšším vědomí neboli vědomí Kṛṣṇy. Na úrovni vědomí Kṛṣṇy přichází duše přímo do styku s Nejvyšší Osobností Božství; proto hierarchie funkcí těla, jak je zde popsána, končí u Nejvyšší Duše. Činnost těla znamená aktivitu smyslů, a zastavení aktivity smyslů značí ukončení všech činností těla. Mysl je však činná, a proto bude jednat i tehdy, když je tělo v klidu — jako je tomu při snění. Nad myslí ovšem stojí rozhodování inteligence a nad inteligencí samotná duše. Pokud tedy duše jedná přímo ve styku s Nejvyšším, budou inteligence, mysl i smysly, které jsou jí všechny podřízené, automaticky jednat podle toho. V Kaṭha Upaniṣadě je podobná pasáž, ve které stojí, že objekty smyslového požitku jsou nadřazeny smyslům a mysl je nadřazena smyslovým objektům. Je-li tedy mysl přímo zaměstnána neustálou službou Pánu, pak není možné, aby smysly byly zaměstnané nějak jinak. Tento způsob myšlení byl již vyložen. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate — pokud se mysl věnuje transcendentální službě Pánu, nemůže se věnovat uspokojování podřadných sklonů. V Kaṭha Upaniṣadě je duše popisována jako mahān, velká. Duše je tedy nad vším — nad smyslovými objekty, smysly, myslí a inteligencí. Přímo poznat věčné, přirozené postavení duše je proto tím nejlepším řešením.
Pomocí inteligence je třeba nalézt přirozené postavení duše a poté neustále zaměstnávat mysl na úrovni vědomí Kṛṣṇy. To vyřeší vše. Začátečníkům v duchovním životě se obvykle radí, aby se vyhnuli smyslovým objektům. Kromě toho však musí všichni posílit mysl používáním inteligence. Pokud pomocí inteligence zaměstnávají svou mysl na úrovni vědomí Kṛṣṇy, úplným odevzdáním se Nejvyšší Osobnosti Božství, mysl to posílí, a přestože jsou smysly mocné jako hadi, nebudou pak o nic nebezpečnější než hadi s vylámanými jedovými zuby. Není-li však duše posílena stykem s Kṛṣṇou na úrovni vědomí Kṛṣṇy, pak — i když je pánem inteligence, mysli i smyslů — hrozí následkem rozrušené mysli neustálé nebezpečí poklesnutí.