KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Text 1: Poté, co ze všech obyvatel Váránasí v čele se sannyāsīmi učinil vaiṣṇavy, a poté, co zevrubnĕ poučil Sanātanu Gosvāmīho, se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Džagannáth Purí.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Pán Caitanya Mahāprabhu celé dva mĕsíce učil Sanātanu Gosvāmīho všem závĕrům oddané služby.

Text 4: Po celou dobu pobytu Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve Váránasí Mu velmi humorným způsobem zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a další písnĕ Paramānanda Kīrtanīyā, Candraśekharův přítel.

Text 5: Oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua byli nesmírnĕ sklíčení, když slyšeli, jak Ho māyāvādští sannyāsī z Váránasí pomlouvají. Aby Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu své oddané potĕšil, prokázal sannyāsīm milost.

Text 6: To, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvobodil sannyāsī z Váránasí, jsem již obšírnĕ popsal v sedmé kapitole Ādi-līly, ale v této kapitole to stručnĕ zopakuji.

Text 7: Brāhmaṇa z Maháráštry se doslechl, jak māyāvādští sannyāsī pomlouvají Śrī Caitanyu Mahāprabhua po celém Váránasí, a sklíčenĕ o tom přemýšlel.

Text 8: Brāhmaṇa z Maháráštry uvažoval: „Každý, kdo se zblízka seznámí s vlastnostmi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, si okamžitĕ uvĕdomí Jeho osobnost a přijme Ho jako Nejvyššího Pána.“

Text 9: „Kdyby se mi nĕjak podařilo shromáždit všechny sannyāsī, jistĕ se stanou Jeho oddanými, až uvidí Jeho vlastnosti.“

Text 10: „Po zbytek života musím žít ve Váránasí. Pokud se nepokusím tento plán uskutečnit, určitĕ mĕ bude sužovat deprese.“

Text 11: S tĕmito úvahami brāhmaṇa z Maháráštry pozval všechny sannyāsī z Váránasí a nakonec šel pozvat také Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 12: Právĕ tehdy slyšeli pomluvy Śrī Caitanyi Mahāprabhua i Candraśekhara s Tapanou Miśrou a nesmírnĕ je to rmoutilo. Přišli proto k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby Mu předložili určitou žádost.

Text 13: Přednesli svou žádost, a když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, jak jsou Jeho oddaní zarmoucení, rozhodl se zmĕnit mysli māyāvādských sannyāsīch.

Text 14: Ve chvíli, kdy Śrī Caitanya Mahāprabhu vážnĕ uvažoval o setkání s māyāvādskými sannyāsīmi, za Ním přišel brāhmaṇa z Maháráštry, aby Jej pozval. Brāhmaṇa se dotkl lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a s velkou pokorou přednesl své pozvání.

Text 15: Śrī Caitanya Mahāprabhu pozvání přijal a dalšího dne po dokončení svých poledních povinností odešel do brāhmaṇova domu.

Text 16: To, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu osvobodil māyāvādské sannyāsī, jsem již popsal v sedmé kapitole Ādi-līly při popisování slávy Pañca-tattvy – Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Śrī Nityānandy Prabhua, Advaity Prabhua, Gadādhara Prabhua a Śrīvāse.

Text 17: Nechci zvĕtšovat rozsah této knihy dalšími popisy, protože jsem již tuto událost velmi podrobnĕ popsal v sedmé kapitole Ādi-līly. Do této kapitoly však zahrnu vše, co jsem tam nenapsal.

Text 18: Od toho dne, kdy Śrī Caitanya Mahāprabhu projevil svou milost māyāvādským sannyāsīm, obyvatelé Váránasí o této události hodnĕ rozmlouvali.

Text 19: Od toho dne přicházely Śrī Caitanyu Mahāprabhua zhlédnout davy lidí a učenci znalí různých písem s Pánem probírali různá témata.

Text 20: Když lidé za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem přicházeli hovořit o podstatĕ různých písem, Pán jejich mylné závĕry porážel a ustanovoval svrchovanost oddané služby Pánu. Zdvořile tak mĕnil jejich mysl prostřednictvím logiky a argumentů.

Text 21: Jakmile lidé dostali pokyny od Śrī Caitanyi Mahāprabhua, začali zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Každý se tak smál, zpíval a tančil s Pánem.

Text 22: Všichni māyāvādští sannyāsī se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi uctivĕ poklonili, zanechali svých studií Vedānty a māyāvādské filosofie a začali hovořit o Pánovu hnutí.

Text 23: V tomto shromáždĕní promluvil jeden ze žáků Prakāśānandy Sarasvatīho, který byl stejnĕ učený jako jeho guru, a vzdal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi veškerou úctu.

Text 24: Prohlásil: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, a Vedānta-sūtru vysvĕtluje moc pĕkným způsobem.“

Text 25: „Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvĕtluje přímý význam Upaniṣad. Když to učenci slyší, jejich mysli a uši jsou uspokojeny.“

Text 26: „Śaṅkarācārya se vyhýbá přímým významům Vedānta-sūtry i Upaniṣad a vymýšlí si nĕjaký jiný výklad.“

Text 27: „Všechny Śaṅkarācāryovy výklady jsou vymyšlené. Učenci říkají, že tyto výmysly uznávají, ale srdce zůstává nedotčené.“

Text 28: „Slova Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua jsou pevná a přesvĕdčivá, a já je přijímám jako pravdu. V tomto vĕku Kali není možné se vysvobodit ze spárů hmoty pouhým formálním přijetím stavu odříkání.“

Text 29: „To, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvĕtluje verš začínající slovy ,harer nāma harer nāmà, je nejen příjemné na poslech, ale je to také silný a skutečný důkaz.“

Text 30: „Bez oddané služby Pánu nelze v tomto vĕku Kali dosáhnout osvobození. V tomto vĕku dosáhne velmi snadno osvobození i ten, kdo zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno nedokonale.“

Text 31: „  ,Můj drahý Pane, oddaná služba Tobĕ je jedinou příznivou cestou. Pokud ji nĕkdo vymĕní za spekulativní poznání nebo pochopení, že živé bytosti jsou duše a hmotný svĕt je falešný, dostane se do velkých nesnází. Získá jen potíže a nepříznivé činnosti. Jeho činnosti připomínají mlácení prázdné rýžové slupky. Jeho námaha je k ničemu.`  “

Text 32: „  ,Ó Pane, který máš oči jako lotosové kvĕty. Ti, kdo si o sobĕ myslí, že jsou osvobozeni v tomto životĕ, aniž by Ti oddanĕ sloužili, mají nečistou inteligenci. Protože opomíjejí službu Tvým lotosovým nohám, znovu poklesnou, a to přesto, že podstupovali tvrdou askezi a povýšili se na úroveň realizace neosobního Brahmanu.,“

Text 33: „Slovo ,Brahmaǹ (,nejvĕtší̀) označuje Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž v úplnosti oplývá šesti vznešenými atributy. Pokud se na to však budeme dívat jednostranným pohledem impersonalistů, ubírá to Jeho úplnosti.“

Text 34: „Védy, Upaniṣady, Brahma-sūtra i Purāṇy popisují činnosti duchovní energie Pána. Pokud nĕkdo není schopen uznat Pánovy osobní činnosti, jen se hloupĕ posmívá a předkládá neosobní popis.“

Text 35: „Māyāvādī neuznávají, že osobní podoba Pána je duchovní a plná blaženosti. To je velký hřích. Výroky Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou ve skutečnosti pravdivé.“

Text 36: „  ,Ó nejvyšší, transcendentální podoba, kterou nyní vidím, je plná transcendentální blaženosti. Září a není znečištĕná hmotnou energií. Můj Pane, není lepšího pochopení Tvé existence, než je toto. Ty jsi Nejvyšší Duše a stvořitel hmotného svĕta. Od stvořené podoby a různorodosti se zcela lišíš. Upřímnĕ přijímám útočištĕ u této Tvé podoby, kterou nyní vidím. Tato podoba je původním zdrojem všech živých bytostí i jejich smyslů.̀  “

Text 37: „  ,Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčina všech příčin. Je minulostí, současností i budoucností a je pohyblivý i nehybný. Je nejvĕtší i nejmenší a lze Jej vidĕt a přímo Jej vnímat. Védská literatura Ho oslavuje. Vše je Kṛṣṇa a bez Nĕho nic neexistuje. Je kořenem veškerého pochopení a je tím, co lze pochopit pomocí všech slov.̀  “

Text 38: „  ,Ó nejpříznivĕjší! Pro náš prospĕch nám umožňuješ Tĕ uctívat ve Tvé transcendentální podobĕ, kterou nám ukazuješ v naší meditaci. S úctou se klaníme Tobĕ, Nejvyšší Osobĕ, a uctíváme Tebe, jehož impersonalisté kvůli svému chabému poznání neuznávají, pročež musí sestoupit do pekelných podmínek.̀  “

Text 39: „  ,Hlupáci Mĕ hanobí, protože se zjevuji jako lidská bytost. Neznají Mé svrchované postavení příčiny všech příčin a stvořitele hmotné energie.̀  “

Text 40: „  ,Ty, kdo cítí zášť vůči Mé podobĕ a jsou krutí, podlí a nejnižší z lidí, neustále uvrhám do pekelných podmínek v různých démonských druzích života.̀  “

Text 41: „Śrīpāda Śaṅkarācārya neuznává promĕnu energie. Snažil se prosadit teorii iluze a vymlouval se na to, že Vyāsadeva udĕlal chybu.“

Text 42: „Śrīpāda Śaṅkarācārya předložil svůj výklad a vymyšlený význam, který se rozumnému človĕku nemůže zamlouvat. Udĕlal to proto, aby přesvĕdčil ateisty a přivedl je pod svou vládu.“

Text 43: „Ateisté s māyāvādskými filosofy v čele se nezajímají o osvobození či Kṛṣṇovu milost. Jen dále doplňují ateistickou filosofii falešnými argumenty a protichůdnými teoriemi a duchovní záležitosti neberou v úvahu, ani se do nich nezapojují.“

Text 44: „Závĕr je takový, že význam Vedānta-sūtry je zahalený Śaṅkarācāryovými vymyšlenými výklady. Vše, co Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu řekl, je dokonale pravdivé.“

Text 45: „Každý význam, který předkládá Śrī Caitanya Mahāprabhu, je dokonalý. Všechny ostatní výklady jsou jen zkreslováním.“

Text 46: Jakmile tento žák Prakāśānandy Sarasvatīho dohovořil, začal zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Když to Prakāśānanda Sarasvatī slyšel, promluvil následovnĕ.

Text 47: Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Śaṅkarācārya se vehementnĕ snažil prosadit filosofii jednoty. Vedānta-sūtru neboli vedāntu proto vysvĕtlil jiným způsobem, aby tuto filosofii jednoty podpořil.“

Text 48: „Pokud nĕkdo uzná Osobnost Božství, nelze prosadit filosofii, která říká, že Bůh a živá bytost jsou totéž. Śaṅkarācārya se tedy proti Osobnosti Božství snažil argumentovat a popřel zjevená písma všeho druhu.“

Text 49: „Je jasné, že ten, kdo chce prosadit svůj vlastní názor nebo filosofii, nemůže žádné písmo vysvĕtlit podle zásady přímého výkladu.“

Text 50: „Stoupenci filosofie mīmāṁsy docházejí k závĕru, že pokud existuje Bůh, pak je podřízený našim ploduchtivým činnostem. Sāṅkhyoví filosofové zase zkoumají tento vesmírný projev a říkají, že příčinou vesmíru je hmotná příroda.“

Text 51: „Následovníci nyāyi, filosofie logiky, tvrdí, že příčinou vesmírného projevu je atom, a māyāvādští filosofové tvrdí, že příčinou vesmírného projevu je záře neosobního Brahmanu.“

Text 52: „Filosofové následující Patañjaliho říkají, že když je človĕk seberealizovaný, pozná Pána. Podle Véd a védských zásad je původní příčinou také Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 53: „Vyāsadeva tĕchto šest filosofických tezí prostudoval a bezezbytku je všechny shrnul v aforismech filosofie vedānty.“

Text 54: „Podle filosofie vedānty je Absolutní Pravda osoba. Je-li použito slovo ,nirguṇà (,bez vlastností̀), rozumí se tím, že Pánovy vlastnosti jsou naprosto duchovní.“

Text 55: „Žádný ze zmínĕných filosofů se o Nejvyšší Osobnost Božství, příčinu všech příčin, ve skutečnosti nezajímá. Neustále jsou zaneprázdnĕni vyvracením ostatních filosofických teorií a předkládáním svých.“

Text 56: „Studováním tĕchto šesti filosofických teorií nelze dosáhnout Absolutní Pravdy. Je proto naší povinností následovat cestu mahājanů neboli autorit. Cokoliv oni říkají, je třeba přijmout jako nejvyšší pravdu.“

Text 57: „  ,Suché argumenty k žádným závĕrům nevedou. Velká osobnost není považována za velkého mudrce, pokud se její názor neliší od ostatních. Na správnou cestu chápání náboženských zásad nelze dospĕt pouhým studiem Véd, protože jsou různorodé. Ucelená pravda ohlednĕ náboženských zásad je ukryta v srdci ryzí seberealizované osoby. Človĕk by proto mĕl, jak potvrzují śāstry, přijmout každou cestu, kterou hlásají mahājanové.̀  “

Text 58: „Slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou sprchou nektaru. Vše, o čem řekne, že je to konečná pravda, je skutečnĕ tím nejvyšším dobrem veškerého duchovního poznání.“

Text 59: Když brāhmaṇa z Maháráštry slyšel všechny tyto výroky, šel s velkou radostí informovat Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 60: Brāhmaṇa z Maháráštry potkal Caitanyu Mahāprabhua ve chvíli, kdy Pán šel po koupeli ve vodách Paňčanady do chrámu Bindu-Mādhavy.

Text 61: Po cestĕ řekl brāhmaṇa z Maháráštry Pánu o všem, co se odehrálo v táboře Prakāśānandy Sarasvatīho. Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal, šťastnĕ se usmíval.

Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do chrámu a při pohledu na krásu Pána Bindu-Mādhavy Ho přemohla extáze lásky. Tehdy začal na nádvoří chrámu tančit.

Text 63: Candraśekhara, Paramānanda Purī, Tapana Miśra a Sanātana Gosvāmī byli čtyři společníci, kteří Śrī Caitanyu Mahāprabhua doprovázeli. Všichni zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru následujícím způsobem.

Text 64: Zpívali: „Haraye namaḥ kṛṣṇa yādavāya namaḥ, gopāla govinda rāma śrī-madhusūdana.“

Text 65: Statisíce lidí na všech stranách začaly volat „Hari! Hari!“ To vytvořilo hlasitý a příznivý zvuk, který naplňoval celý vesmír.

Text 66: Prakāśānanda Sarasvatī pobýval nedaleko, a jakmile uslyšel toto ohromující zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, spĕchal se svými žáky, aby vidĕl Pána.

Text 67: Jakmile Prakāśānanda Sarasvatī spatřil Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, připojil se k Jeho zpívání i se svými žáky. Pánův tanec, Jeho extatická láska a transcendentální krása Jeho tĕla Prakāśānandu Sarasvatīho zcela okouzlily.

Text 68: V Pánovĕ tĕle začalo docházet k extatickým duchovním promĕnám. Celé Jeho tĕlo se třáslo a zajíkal se Mu hlas. Potil se, zbledl a ronil neustálé proudy slz, které smáčely všechny, kdo stáli okolo. Pánovi na tĕle vyskočila husí kůže podobná kadambovým kvĕtům.

Text 69: Nad Pánovou radostí, pokorou a extatickým mluvením všichni lidé jen žasli. Všichni obyvatelé Váránasí (Káší) vidĕli Pánovy tĕlesné promĕny, a nevycházeli z údivu.

Text 70: Śrī Caitanya Mahāprabhu se vrátil k vnĕjšímu vĕdomí a uvidĕl okolo sebe spoustu māyāvādských sannyāsīch i ostatních lidí. Přestal proto na čas tančit.

Text 71: Po ukončení kīrtanu se Śrī Caitanya Mahāprabhu, velký příklad pokory, začal modlit u lotosových nohou Prakāśānandy Sarasvatīho. Prakāśānanda Sarasvatī však okamžitĕ přistoupil k Pánu a uchopil Jeho lotosové nohy.

Text 72: Když Prakāśānanda Sarasvatī chytil lotosové nohy Pána, Pán řekl: „Můj drahý pane, ty jsi duchovní mistr celého svĕta, a proto jsi hoden nejvyššího uctívání. Já nejsem ani na úrovni žáka tvého žáka.“

Text 73: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Jsi velká, duchovnĕ pokročilá osobnost, proto bys nemĕl uctívat mnohem podřadnĕjší osobu, jako jsem Já. Když to udĕláš, ztratím svou duchovní sílu, protože ty jsi stejnĕ dobrý jako neosobní Brahman.“

Text 74: „Můj drahý Pane, pro tebe je každý na úrovni neosobního Brahmanu, ale v zájmu osvícení obyčejných lidí by ses nemĕl takto chovat.“

Text 75: Prakāśānanda Sarasvatī odpovĕdĕl: „Dříve jsem se vůči Tobĕ dopustil mnoha přestupků, protože jsem Tĕ pomlouval. Nyní jsem se však dotkl Tvých lotosových nohou, a tak jsou následky mých přestupků odstranĕny.“

Text 76: „  ,Pokud se človĕk, jenž je považován za osvobozeného v tomto životĕ, dopouští přestupků proti studnici nepochopitelných energií, Nejvyšší Osobnosti Božství, pak znovu poklesne a bude toužit po hmotném prostředí za účelem hmotného požitku.̀  “

Text 77: „  ,Tento had byl okamžitĕ zbaven následků svého hříšného života, protože se ho dotkly lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy. Vzdal se proto svého tĕla a přijal tĕlo Vidyādhary, nádherného poloboha.̀  “

Text 78: Když Prakāśānanda Sarasvatī svá slova takto podpořil citováním verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Śrī Caitanya Mahāprabhu se proti tomu okamžitĕ ohradil pronášením svatého jména Pána Viṣṇua. Pán se potom představil jako velice pokleslá živá bytost a řekl: „Ten, kdo považuje pokleslou podmínĕnou duši za Viṣṇua, Bhagavāna, nebo nĕjakou inkarnaci, se dopouští velkého přestupku.“

Text 79: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Dokonce ani Pán Brahmā a Pán Śiva nemohou být považováni za rovné Viṣṇuovi či Nārāyaṇovi, o obyčejných živých bytostech ani nemluvĕ. Pokud je nĕkdo takto bere, je okamžitĕ považován za rouhače a ateistu.“

Text 80: „  ,Človĕk, který staví polobohy, jako je Brahmā a Śiva, na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za rouhače, pāṣaṇḍīho.̀  “

Text 81: Prakāśānanda odpovĕdĕl: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Kṛṣṇa, ale přitom se považuješ za Jeho vĕčného služebníka.“

Text 82: „Můj drahý Pane, jsi Nejvyšší Pán, a přestože se považuješ za Pánova služebníka, jsi hoden uctívání. A jelikož jsi mnohem vĕtší než já, jsou všechny mé duchovní úspĕchy ztraceny, protože jsem Tĕ pomlouval.“

Text 83: „  ,Ó velký mudrci, mezi mnoha milióny hmotnĕ osvobozených lidí zbavených nevĕdomosti a mnoha milióny siddhů, kteří témĕř dosáhli dokonalosti, je stĕží jeden čistým oddaným Nārāyaṇa. Pouze takový oddaný je však naprosto spokojený a klidný.̀  “

Text 84: „  ,S délkou života, vznešeností, povĕstí, zbožností, majetkem a šťastným osudem človĕka, který spáchá přestupek vůči velkým duším, je konec.̀  “

Text 85: „  ,Dokud lidská společnost nepřijme prach z lotosových nohou velkých mahātmů – oddaných, kteří nemají nic společného s hmotným vlastnictvím – nemůže lidstvo upřít svou pozornost na Kṛṣṇovy lotosové nohy. Tyto lotosové nohy zničí veškeré nežádoucí, strastiplné podmínky hmotného života.̀  “

Text 86: „Od nynĕjška budu rozvíjet oddanou službu Tvým lotosovým nohám. To je důvod, proč jsem za Tebou přišel a padl k Tvým lotosovým nohám.“

Text 87: Poté, co takto promluvil, si Prakāśānanda Sarasvatī se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem sedl a začal se Pána dotazovat.

Text 88: Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Chápeme chyby v naší māyāvādské filosofii, na které jsi poukázal. Veškeré Śaṅkarācāryovy výklady jsou vymyšlené.“

Text 89: „Můj drahý Pane, všechny přímé významy, které jsi při vysvĕtlování Brahma-sūtry předložil, nám všem připadají úžasné.“

Text 90: „Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, a proto máš nepochopitelné energie. Chtĕl bych od Tebe krátce naslouchat o Brahma-sūtře.“

Text 91: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Já jsem obyčejná živá bytost, a Mé poznání je proto zcela zanedbatelné. Význam Brahma-sūtry je však nesmírnĕ hluboký, protože její autor Vyāsadeva je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.“

Text 92: „Pro obyčejného človĕka je velice tĕžké pochopit význam Vedānta-sūtry, ale Vyāsadeva ze své bezpříčinné milosti její význam jasnĕ vysvĕtlil.“

Text 93: „Pokud Vedānta-sūtru vysvĕtlí samotný Vyāsadeva, který ji napsal, pak obyčejní lidé pochopí její původní význam.“

Text 94: „Význam zvukové vibrace oṁkāra se nachází v mantře Gāyatrī. To samé je obšírnĕ vysvĕtleno ve čtyřech ślokāch Śrīmad-Bhāgavatamu známých jako catuḥ-ślokī.“

Text 95: „Vše, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v tĕchto čtyřech verších Śrīmad-Bhāgavatamu vysvĕtlil Pánu Brahmovi, vysvĕtlil také Pán Brahmā Nāradovi.“

Text 96: „Vše, co Pán Brahmā řekl Nāradovi Munimu, vysvĕtlil znovu Nārada Muni Vyāsadevovi a Vyāsadeva o tom pozdĕji uvažoval.“

Text 97: „Śrīla Vyāsadeva přemýšlel o tom, že vše, co se dozvĕdĕl od Nārady Muniho jako vysvĕtlení oṁkāry, podrobnĕ vyloží jako komentář na Brahma-sūtru ve své knize Śrīmad-Bhāgavatamu.“

Text 98: „Vyāsadeva vzal veškeré závĕry čtyř Véd a sto osmi Upaniṣad a vložil je do aforismů Vedānta-sūtry.“

Text 99: „Ve Vedānta-sūtře je vysvĕtlen význam veškerého védského poznání, a ve Śrīmad-Bhāgavatamu je ten samý význam vysvĕtlen v osmnácti tisících veršů.“

Text 100: „Závĕrem tedy je, že Brahma-sūtra je obšírnĕ vysvĕtlena ve Śrīmad-Bhāgavatamu. To, co vysvĕtlují verše Śrīmad-Bhāgavatamu, má také stejný význam jako to, co je vysvĕtleno v Upaniṣadách.“

Text 101: „  ,Vše živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Každý by proto mĕl přijmout pouze to, co mu bylo vyhrazeno jako jeho podíl, a nemĕl by přijímat jiné vĕci, vĕda dobře, komu patří.̀  “

Text 102: „Ve čtyřech verších Śrīmad-Bhāgavatamu známých jako catuḥ-ślokī je vyjevena podstata Śrīmad-Bhāgavatamu – náš vztah s Nejvyšším Pánem, naše činnosti v tomto vztahu a cíl života. V tĕchto verších je vysvĕtleno vše.“

Text 103: „(Pán Kṛṣṇa říká:) ,Já jsem středem všech vztahů. Poznání o Mnĕ a jednání na základĕ tohoto poznání je skutečné poznání. Obracení se na Mne se zájmem o oddanou službu se nazývá abhidheya.̀  “

Text 104: „  ,Vykonáváním oddané služby se človĕk postupnĕ pozvedne na úroveň lásky k Bohu. To je hlavní cíl života. Na úrovni lásky k Bohu je živá bytost vĕčnĕ pohroužená ve službĕ Pánu.̀  “

Text 105: „  ,Vyslechni prosím pozornĕ, co ti povím, protože transcendentální poznání o Mnĕ je nejenom vĕdecké, ale také plné tajemství.̀  “

Text 106: „  ,Ó Brahmo, všechny tyto pravdy ti vysvĕtlím. Protože jsi živá bytost (jīva), bez Mého vysvĕtlení nebudeš schopen pochopit svůj vztah ke Mnĕ, oddanou činnost, ani konečný cíl života.̀  “

Text 107: „  ,Vysvĕtlím ti svou skutečnou podobu, své postavení, vlastnosti, činnosti i šest vznešených atributů.̀  “

Text 108: „Pán Kṛṣṇa Brahmu ujistil: ,Mojí milostí se v tobĕ všechny tyto vĕci probudí,̀ a potom Pána Brahmu poučil o třech pravdách (tattvách).“

Text 109: „  ,Díky Mojí bezpříčinné milosti buď osvícen pravdou o Mé osobnosti a Mých projevech, vlastnostech a zábavách.̀  “

Text 110: „Pán řekl: ,Před stvořením vesmírného projevu jsem existoval Já, a celková hmotná energie, hmotná příroda i živé bytosti existovaly ve Mnĕ.̀  “

Text 111: „  ,Po stvoření vesmírného projevu jsem do nĕho vstoupil. Vše, co v nĕm vidíš, není nic jiného než expanze Mé energie.̀  “

Text 112: „  ,Když celý vesmír zanikne, Já zůstávám úplný, a vše, co bylo projevené, je znovu uchováno ve Mnĕ.̀  “

Text 113: „  ,Před projevením vesmíru existuji jen Já. Nic hmotného, ať hrubého, jemného, či primárního, neexistuje. Po stvoření jsem to pouze Já, kdo existuje ve všem, a po zničení jsem to opĕt jen Já, kdo navĕky zůstává.̀  “

Text 114: „Ve verši ,aham evà se slovo ,aham̀ nachází třikrát. Na začátku jsou slova ,aham evà. V druhém řádku jsou slova ,paścād aham̀. Na konci jsou slova ,so 'smy aham̀. Toto ,aham̀ označuje Nejvyšší Osobu. Opakováním slova ,aham̀ je potvrzena transcendentální osobnost, jež je úplná se šesti vznešenými atributy.“

Text 115: „Impersonalisté neuznávají osobní rys Nejvyšší Osobnosti Božství. V tomto verši je Osobnost Božství zdůraznĕna proto, aby je to přesvĕdčilo, že je důležité tento rys uznat. Proto se zde třikrát opakuje slovo ,aham̀. Pokud chce nĕkdo zdůraznit nĕco důležitého, třikrát to zopakuje.“

Text 116: „(Pán Kṛṣṇa pokračoval:) ,Skutečné duchovní poznání a jeho praktické uplatnĕní jsou brány v úvahu ve všech tĕchto zvukových vibracích. I když vnĕjší energie pochází ode Mne, liším se od ní.̀  “

Text 117: „  ,Nĕkdy místo slunce vidíme jeho odraz, ale jeho záře nikdy nemůže být na slunci nezávislá.̀  “

Text 118: „  ,Ten, kdo je na transcendentální úrovni, Mĕ může vnímat. Toto vnímání je základem jeho vztahu s Nejvyšším Pánem. Nyní toto téma dále vysvĕtlím.̀  “

Text 119: „  ,Cokoliv se jeví jako pravda nezávisle na Mnĕ, je zajisté Moje klamná energie, protože beze Mne nic existovat nemůže. Je to jako odraz skutečného svĕtla ve stínech. Ve svĕtle totiž nejsou ani stíny, ani odrazy.̀  “

Text 120: „  ,Nyní ode Mne poslouchej o procesu oddané služby, který je vhodný pro každou zemi, každého človĕka, každou dobu a za každých okolností.̀  “

Text 121: „  ,U náboženských zásad se bere v úvahu osoba, zemĕ, čas a okolnosti. U oddané služby to však neplatí. Oddaná služba je všem tĕmto ohledům transcendentální.̀  “

Text 122: „  ,Povinností každého človĕka, v každé zemi, za všech okolností a v každé dobĕ proto je přijít za pravým duchovním mistrem, dotazovat se ho na oddanou službu a naslouchat mu, když vysvĕtluje tento proces.̀  “

Text 123: „  ,Zájemce o transcendentální poznání se na nĕ musí neustále přímo i nepřímo dotazovat, aby poznal všeprostupující pravdu.̀  “

Text 124: „  ,Nejvyšší stupeň náklonnosti ke Mnĕ se nazývá láska k Bohu, a ta je konečným cílem života. Přirozené vlastnosti takové lásky vysvĕtlím na praktickém příkladu.̀  “

Text 125: „  ,Pĕt hmotných prvků existuje uvnitř i vnĕ každé živé bytosti. Podobnĕ jsem Já, Nejvyšší Osobnost Božství, projevený v srdci oddaného i vnĕ jeho tĕla.“

Text 126: „  ,Stejnĕ jako hmotné prvky vstupují do tĕl všech živých bytostí, a přesto zůstávají mimo nĕ, i Já existuji ve všech hmotných stvořeních, ale zároveň v nich nejsem.̀  “

Text 127: „  ,Vysoce pokročilý oddaný může Mĕ, Nejvyšší Osobnost Božství, spoutat ve svém srdci láskou. Kamkoliv se podívá, vidí jen Mne, a nic jiného.̀  “

Text 128: „  ,Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, ničí vše, co je pro Jeho oddané nepříznivé, a jejich srdce neopouští ani tehdy, když na Nĕho myslí nebo Ho opĕvují nepozornĕ. To proto, že Pána v srdcích oddaných neustále poutá provaz lásky. Takoví oddaní by mĕli být považováni za nejpokročilejší.̀  “

Text 129: „  ,Ten, kdo je pokročilý v oddané službĕ, vidí ve všem duši všech duší, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu, a následkem toho vždy vidí podobu Nejvyššího Pána jako příčinu všech příčin a chápe, že vše se nachází v Nĕm.̀  “

Text 130: „  ,Gopī se sešly, aby společnĕ hlasitĕ opĕvovaly Kṛṣṇovy transcendentální vlastnosti, a jako bláznivé začaly chodit z jednoho lesa do druhého. Ptaly se na Pána, jenž se nachází uvnitř i vnĕ všech živých bytostí. Ptaly se na Nĕho, Nejvyšší Osobu, dokonce i každého stromu a rostliny.̀  “

Text 131: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Náš vztah s Pánem, činnosti v oddané službĕ a dosažení nejvyššího cíle života, lásky k Bohu, jsou námĕty Śrīmad-Bhāgavatamu.“

Text 132: „  ,Seberealizované duše chápou Absolutní Pravdu jako jednotnou existenci známou pod různými jmény – neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství.̀  “

Text 133: „  ,Před stvořením vesmírného projevu byla tvořivá schopnost ukrytá v osobĕ Nejvyššího Pána. Všechny energie a projevy byly v té dobĕ uložené v Jeho osobnosti. Pán je příčinou všech příčin a je všudypřítomnou sobĕstačnou osobou. Před stvořením existoval se svou duchovní silou v duchovním svĕtĕ, kde jsou projevené různé planety Vaikuṇṭhy.̀  “

Text 134: „  ,Všechny tyto inkarnace Boha jsou buď úplné části, nebo části tĕchto úplných částí puruṣa-avatārů. Kṛṣṇa je však samotná Nejvyšší Osobnost Božství. V každém vĕku ve svých různých podobách chrání tento svĕt, když je sužován nepřáteli Indry.“

Text 135: „To je náš vĕčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Nyní prosím naslouchej o vykonávání oddané služby. Tento princip prostupuje každým veršem Śrīmad-Bhāgavatamu.“

Text 136: „(Pān Kṛṣṇa řekl:) ,Jsem nesmírnĕ drahý oddaným a sādhuům a lze Mne dosáhnout neochvĕjnou vírou a oddanou službou. Tato soustava bhakti-yogy postupnĕ zvĕtšuje připoutanost ke Mnĕ, a očistí dokonce i toho, kdo se narodil mezi pojídači psů. Znamená to, že prostřednictvím bhakti-yogy může být každý povýšen na duchovní úroveň.̀  “

Text 137: „(Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, řekl:) ,Můj milý Uddhavo, ani prostřednictvím aṣṭāṅga-yogy (systému mystické yogy pro ovládání smyslů), ani neosobním monismem nebo analytickým studiem Absolutní Pravdy, ani studiem Véd, askezí, rozdáváním milodarů či přijetím sannyāsu Mĕ nelze potĕšit tak, jako rozvinutím ryzí oddané služby Mnĕ.̀  “

Text 138: „  ,Když je živá bytost přitahována k hmotné energii, která je od Kṛṣṇy oddĕlená, ovládne ji strach. Její pojetí života je zvrácené, protože je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddĕlena hmotnou energií. Jinými slovy, místo aby byla vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, stane se Jeho soupeřem. Tomu se říká viparyayo 'smṛtiḥ. Ten, kdo je skutečnĕ učený a pokročilý, tuto chybu odstraní uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství jako svého duchovního mistra, úctyhodného Božstva a zdroje života. Uctívá tak Pána procesem ryzí oddané služby.̀  “

Text 139: „Nyní poslouchej, co je skutečná láska k Bohu. Je tím nejdůležitĕjším v životĕ a jejími příznaky jsou chvĕní tĕla, ronĕní slz, zpívání a tančení.“

Text 140: „  ,Čistí oddaní projevují duchovní tĕlesné příznaky extatické lásky, už když vzpomínají na Nejvyšší Osobnost Božství, Hariho, který oddaným odebírá vše nepříznivé, nebo Ho připomínají druhým. Tohoto postavení lze dosáhnout oddanou službou podle usmĕrňujících zásad a následným povýšením se na úroveň spontánní lásky.̀  “

Text 141: „  ,Ten, kdo je skutečnĕ pokročilý, nachází potĕšení ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírnĕ drahý. Je rozrušený a hlasitĕ zpívá svaté jméno. Také se smĕje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.̀  “

Text 142: „Śrīmad-Bhāgavatam předkládá skutečný význam Vedānta-sūtry. Autorem Vedānta-sūtry je Vyāsadeva, který osobnĕ tyto aforismy vysvĕtlil v podobĕ Śrīmad-Bhāgavatamu.“

Text 143-144: „  ,Význam Vedānta-sūtry se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu, ve kterém je obsažený i úplný význam Mahābhāraty. Je tam také komentář na Brahma-gāyatrī, plnĕ rozšířený veškerým védským poznáním. Śrīmad-Bhāgavatam je nejvyšší Purāṇa a byl sestaven Nejvyšší Osobností Božství v inkarnaci Vyāsadevy. Má dvanáct zpĕvů, 335 kapitol a 18 000 veršů.̀  “

Text 145: „  ,Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je vybrána podstata veškerých védských a historických písem.̀  “

Text 146: „  ,Śrīmad-Bhāgavatam je uznáván jako podstata veškerých védských písem a vedāntské filosofie. Nikoho, kdo ochutná transcendentální náladu Śrīmad-Bhāgavatamu, už jiná literatura nikdy nepřitahuje.̀  “

Text 147: „Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je podáno vysvĕtlení Brahma-gāyatrī mantry. ,Absolutní Pravda (satyaṁ param)̀ vyjadřuje vztah a ,meditujeme (dhīmahi) o Nĕm̀ vyjadřuje oddanou službu a konečný životní cíl.“

Text 148: „  ,Ó můj Pane, Śrī Kṛṣṇo, synu Vasudevy, všudypřítomná Osobnosti Božství, s úctou se Ti klaním. Medituji o Pánu Śrī Kṛṣṇovi, protože On je Absolutní Pravda a původní příčina všech příčin stvoření, udržování a zničení projevených vesmírů. Je si přímo i nepřímo vĕdom všech projevů a je nezávislý, protože nad Ním žádná jiná příčina neexistuje. On sám jako první sdĕlil védské poznání do srdce Brahmājīho, původní živé bytosti. To On způsobuje, že i velcí mudrci a polobozi jsou zmateni iluzí, jako když nĕkoho uhrane iluzorní představa, že vidí vodu v ohni nebo zemi na vodĕ. Pouze Jeho přičinĕním se hmotné vesmíry, dočasnĕ projevené působením tří kvalit přírody, zdají být skutečné, i když skutečné nejsou. Medituji proto o Nĕm, Pánu Śrī Kṛṣṇovi, jenž vĕčnĕ přebývá ve svém transcendentálním sídle, které je navždy prosté vlivu iluzorních představ hmotného svĕta. Medituji o nĕm, protože On je Absolutní Pravda.̀  “

Text 149: „  ,Tato Bhāgavata Purāṇa zcela odmítá veškeré hmotnĕ motivované zbožné činnosti a předkládá tu nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní zcela čistého srdce. Touto nejvyšší pravdou je realita, jež je pro dobro všech odlišena od iluze. Tato pravda vykořeňuje trojí utrpení. Tento překrásný Bhāgavatam, sestavený velkým mudrcem Vyāsadevou (v jeho zralosti), sám o sobĕ stačí k realizaci Boha. K čemu je tedy třeba nĕjaké jiné písmo? Jakmile nĕkdo pozornĕ a s pokorou naslouchá poselství Bhāgavatamu, toto zušlechťování poznání spoutá Nejvyššího Pána v jeho srdci.̀  “

Text 150: „Śrīmad-Bhāgavatam stojí nad veškerými ostatními védskými písmy, protože přináší přímé poznání o náladĕ získané ze služby Kṛṣṇovi.“

Text 151: „  ,Śrīmad-Bhāgavatam je podstatou veškerých védských písem a je považován za zralý plod stromu přání védského poznání, který ještĕ zesládl, když vyšel z úst Śukadevy Gosvāmīho. Ti z vás, kdo jsou přemýšliví a tĕší se z nálad, by tento zralý plod mĕli neustále ochutnávat. Ó přemýšliví oddaní, dokud nejste pohroužení v transcendentální blaženosti, mĕli byste pokračovat s vychutnáváním tohoto Śrīmad-Bhāgavatamu, a když už jste plnĕ pohroužení v blaženosti, pokračujte v ochutnávání jeho nálad napořád.̀  “

Text 152: „  ,Naslouchání popisům transcendentálních zábav Pána, Osobnosti Božství, jenž je oslavován hymny a modlitbami, nás nikdy neunaví. Ti, kdo si užívají Jeho společnosti, si vychutnávají poslech o Jeho zábavách každým okamžikem.̀  “

Text 153: Śrī Caitanya Mahāprabhu Prakāśānandovi Sarasvatīmu poradil: „Studuj velmi pečlivĕ Śrīmad-Bhāgavatam, a pak pochopíš skutečný význam Brahma-sūtry.“

Text 154: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Neustále probírej Śrīmad-Bhāgavatam a zpívej svaté jméno Pána Kṛṣṇy. Tak snadno dosáhneš osvobození a budeš povýšen na úroveň požitku z lásky k Bohu.“

Text 155: „  ,Ten, kdo se nachází v takovém transcendentálním postavení, okamžitĕ realizuje Nejvyšší Brahman a je dokonale blažený. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a staví se ke všem živým bytostem stejnĕ. V tomto stavu dosáhne čisté oddané služby Mnĕ.̀  “

Text 156: „  ,Ke Kṛṣṇovým zábavám je přitahována dokonce i osvobozená duše, která již splynula se září neosobního Brahmanu. Instaluje proto Božstvo a slouží Pánu.̀  “

Text 157: „(Śukadeva Gosvāmī oslovil Parīkṣita Mahārāje:) ,Můj drahý králi, zábavy Pána Kṛṣṇy mne přitahovaly i přesto, že jsem pevnĕ setrvával v transcendentálním postavení. Proto jsem pod vedením svého otce studoval Śrīmad-Bhāgavatam.̀  “

Text 158: „  ,I když byli tito svĕtci (Kumārové) připoutáni k neosobnímu Brahmanu, zakusili zmĕnu na tĕle i na mysli, když jim nosními dírkami do srdce pronikl vánek nesoucí vůni lístků tulasī se šafránem z lotosových nohou Osobnosti Božství, jež má lotosové oči.̀  “

Text 159: „  ,K láskyplné službĕ Śrī Kṛṣṇovi, který má transcendentální vlastnosti a vykonává úžasné skutky, jsou přitahováni i ti, kdo jsou spokojení sami v sobĕ a jež nepřitahují vnĕjší hmotné touhy. A protože má Hari, Osobnost Božství, takové transcendentálnĕ přitažlivé rysy, říká se Mu Kṛṣṇa.̀  “

Text 160: Tehdy se brāhmaṇa z Maháráštry zmínil o tom, jak Pán Caitanya vysvĕtlil verš ātmārāma.

Text 161: Brāhmaṇa z Maháráštry řekl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu již tento verš vysvĕtlil na šedesát jedna způsobů. Všichni užasli, když to slyšeli.

Text 162: Shromáždĕní lidé vyjádřili touhu slyšet znovu tĕchto šedesát jedna různých významů verše ātmārāma, a Śrī Caitanya Mahāprabhu je tedy opĕt vysvĕtlil.

Text 163: Všichni, kdo Śrī Caitanyu Mahāprabhua slyšeli, jak vysvĕtloval verš ātmārāma, byli překvapení a nestačili se divit. Dospĕli k závĕru, že Śrī Caitanya Mahāprabhu není nikdo jiný než samotný Pán Kṛṣṇa.

Text 164: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, zvedl se a odešel. Všichni přítomní se Mu poklonili a hlasitĕ zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 165: Všichni obyvatelé Káší (Váránasí) začali v extázi lásky zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Chvílemi se smáli, chvílemi plakali, chvílemi zpívali a pak zase tančili.

Text 166: Všichni māyāvādští sannyāsī a učenci z Váránasí potom začali hovořit o Śrīmad-Bhāgavatamu. Tímto způsobem je Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvobodil.

Text 167: Śrī Caitanya Mahāprabhu se mezitím spolu se svými osobními společníky vrátil do svého sídla. Z celého Váránasí tak učinil druhý Navadvíp (Nadii).

Text 168: Mezi svými společníky Śrī Caitanya Mahāprabhu se smíchem řekl: „Přišel jsem, abych zde prodával svou emotivní extatickou lásku.“

Text 169: „Přišel jsem do Váránasí prodávat své zboží, ale zdálo se, že si je nikdo nekoupí a budu je muset odnést zpátky do své zemĕ.“

Text 170: „Vy všichni jste z toho byli nešťastní, že nikdo Mé zboží nekupuje a že si je budu muset odnést zpĕt. Pouze na vaše přání jsem je proto rozdal zadarmo.“

Text 171: Všichni Pánovi oddaní pak řekli: „Zjevil ses, abys osvobodil pokleslé duše. Osvobodil jsi je na východĕ a na jihu, a nyní je osvobozuješ na západĕ.“

Text 172: „Zbývalo pouze Váránasí, protože tam se lidé stavĕli proti Tvým misionářským činnostem. Nyní jsi je osvobodil také, z čehož máme všichni velkou radost.“

Text 173: Jakmile se roznesly zprávy o tĕchto událostech, přicházely Śrī Caitanyu Mahāprabhua zhlédnout davy lidí z okolí.

Text 174: Śrī Caitanyu Mahāprabhua přišly navštívit stovky tisíc lidí. Nebylo možné je spočítat. Protože však bylo Pánovo sídlo velice malé, ne každý Ho mohl spatřit.

Text 175: Když se šel Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupat do Gangy nebo navštívit Viśveśvarův chrám, lidé stáli po obou stranách cesty, aby Pána vidĕli.

Text 176: Při procházení davem lidí Śrī Caitanya Mahāprabhu zvedal ruce nad hlavu a říkal: „Zpívejte prosím Kṛṣṇa! Zpívejte prosím Hari!“ Všichni lidé Ho vítali zpĕvem Hare Kṛṣṇa a také Mu tím vzdávali úctu.

Text 177: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu pĕt dní vysvobozoval lidi z Váránasí. Dalšího dne nakonec zatoužil odejít.

Text 178: Šestého dne Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal časnĕ ráno a odešel. Pĕt oddaných se vydalo za Ním.

Text 179: Tĕmi pĕti oddanými byli Tapana Miśra, Raghunātha, dále brāhmaṇa z Maháráštry, Candraśekhara a Paramānanda Kīrtanīyā.

Text 180: Všech pĕt chtĕlo jít se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Džagannáth Purí, ale Pán se snimi laskavĕ rozloučil.

Text 181: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jestli Mĕ chcete vidĕt, můžete přijít pozdĕji, ale nyní půjdu přes les Džhárkhand sám.“

Text 182: Sanātanovi Gosvāmīmu Śrī Caitanya Mahāprabhu poradil, aby šel do Vrindávanu, a sdĕlil mu, že jeho dva bratři tam už odešli.

Text 183: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Sanātanovi Gosvāmīmu: „Všichni Moji oddaní, kteří jdou do Vrindávanu, jsou obyčejnĕ velmi chudí. Nemají s sebou nic jiného než dĕravou přikrývku a nádobku na vodu. Mĕl by ses o nĕ proto, Sanātano, postarat.“

Text 184: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu takto promluvil, každého z nich obejmul a pokračoval ve své cestĕ. Oddaní omdleli a zhroutili se na zem.

Text 185: Po nĕjaké dobĕ všichni vstali a nesmírnĕ zkroušení odešli domů. Sanātana Gosvāmī se vydal sám do Vrindávanu.

Text 186: Když Rūpa Gosvāmī přišel do Mathury, na břehu Jamuny, na místĕ zvaném Dhruva-ghát, potkal Subuddhiho Rāye.

Text 187: Subuddhi Rāya byl dříve velkým statkářem v Gaudadéši (Bengálsku). Saiyada Husain Khán byl tehdy jeho služebníkem.

Text 188: Subuddhi Rāya svĕřil Husainovi Khánovi zodpovĕdnost za vyhloubení velkého jezera. Jednou ho však obvinil z nĕjaké chyby a šlehl ho bičem.

Text 189: Husain Khán byl pozdĕji nĕjakým způsobem dosazen centrální muslimskou vládou na místo navába, a protože se cítil Subuddhimu Rāyovi zavázán, zvĕtšil jeho bohatství.

Text 190: Žena navába Saiyada Husaina Khána pak jednoho dne uvidĕla na tĕle svého manžela jizvy od biče, a tak ho požádala, aby Subuddhiho Rāye zabil.

Text 191: Husain Khán odpovĕdĕl: „Subuddhi Rāya se o mne pečlivĕ staral a choval se ke mnĕ jako otec. Ty však po mnĕ nyní chceš, abych ho zabil. To není moc dobrý návrh.“

Text 192: Manželka tedy navába požádala, aby alespoň vzal Subuddhimu Rāyovi kastu a udĕlal z nĕho muslima. Husain Khán však odpovĕdĕl, že kdyby to udĕlal, Subuddhi Rāya by to nepřežil.

Text 193: Pro navába se z toho stal složitý problém, protože ho manželka neustále žádala, aby Subuddhiho Rāye zabil. Nakonec tedy Subuddhimu Rāyovi pokropil hlavu trochou vody ze džbánu používaného muslimem.

Text 194: Subuddhi Rāya si vzal toto pokropení od navába jako záminku, aby opustil rodinu a své zamĕstnání a odešel do Váránasí.

Text 195: Subuddhi Rāya se ve Váránasí radil s učenými brāhmaṇy, jak by mohl zrušit svoje obrácení na islám, a oni mu poradili, aby vypil horké ghí a skoncoval se životem.

Text 196: Když se však Subuddhi Rāya zeptal jiných brāhmaṇů, ti mu řekli, že to není velká chyba a že kvůli tomu nemusí pít horké ghí a ukončit svůj život. Subuddhi Rāya byl proto na pochybách, co má udĕlat.

Text 197: V tomto zmateném stavu potkal Subuddhi Rāya Śrī Caitanyu Mahāprabhua, když Pán přišel do Váránasí. Subuddhi Rāya Mu vysvĕtlil svou situaci a zeptal se Ho, co má dĕlat.

Text 198: Pán mu řekl: „Jdi do Vrindávanu a neustále zpívej Hare Kṛṣṇa mantru.“

Text 199: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále Subuddhimu Rāyovi řekl: „Začni zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a až to budeš dĕlat témĕř čistĕ, všechny následky tvých hříchů odejdou. Poté, co v tom dosáhneš dokonalosti, získáš útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy.“

Text 200: „Když budeš setrvávat u lotosových nohou Kṛṣṇy, žádné následky hříchů se tĕ nedotknou. To je nejlepší řešení pro všechny druhy hříšného jednání.“

Text 201: Poté, co Subuddhi Rāya dostal od Śrī Caitanyi Mahāprabhua pokyn, aby šel do Vrindávanu, vydal se tam přes Prajág, Ajódhju a Naimišáranju.

Text 202: Subuddhi Rāya zůstal nĕjakou dobu v Naimišáranji a Śrī Caitanya Mahāprabhu se mezitím po návštĕvĕ Vrindávanu vydal do Prajágu.

Text 203: Po příchodu do Mathury se Subuddhi Rāya dozvĕdĕl popis Pánovy cesty a byl velice nešťastný, že se s Pánem nemohl setkat.

Text 204: Subuddhi Rāya v lese sbíral suché dříví a nosil je do Mathury na prodej. Za každou otep dostal pĕt až šest pais.

Text 205: Subuddhi Rāya se takto živil prodejem suchého dřeva. Za jednu paisu si kupoval smaženou cizrnu, ze které žil, a zbytek si ukládal u jednoho obchodníka.

Text 206: Své úspory Subuddhi Rāya používal tak, že kupoval jogurt každému bengálskému vaiṣṇavovi, který přišel do Mathury. Dával jim také vařenou rýži a olejové masáže. Když vidĕl chudého vaiṣṇavu, za své peníze ho nakrmil.

Text 207: Po příchodu Rūpy Gosvāmīho do Mathury mu chtĕl Subuddhi Rāya z lásky a náklonnosti mnoha způsoby sloužit. Osobnĕ vzal Rūpu Gosvāmīho na prohlídku všech dvanácti vrindávanských lesů.

Text 208: Rūpa Gosvāmī zůstal se Subuddhi Rāyem v Mathuře a Vrindávanu pouze jeden mĕsíc. Potom z Vrindávanu odešel, aby našel svého staršího bratra Sanātanu Gosvāmīho.

Text 209: Rūpa Gosvāmī se dozvĕdĕl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu šel do Prajágu cestou podél břehu Gangy, a se svým bratrem Anupamou se vydali stejnou cestou, aby se s Pánem setkali.

Text 210: Po příchodu do Prajágu šel Sanātana Gosvāmī na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Vrindávanu po hlavní cestĕ.

Text 211: Sanātana Gosvāmī se pak v Mathuře setkal se Subuddhim Rāyem, a ten mu řekl vše o jeho mladších bratrech, Rūpovi Gosvāmīm a Anupamovi.

Text 212: Protože šel Sanātana Gosvāmī do Vrindávanu po hlavní cestĕ a Rūpa Gosvāmī s Anupamou cestou po břehu Gangy, nemohli se potkat.

Text 213: Subuddhi Rāya a Sanātana Gosvāmī se znali ještĕ předtím, než přijali stav odříkání. Subuddhi Rāya proto zahrnoval Sanātanu Gosvāmīho svou náklonností, ale Sanātana Gosvāmī se jeho projevené city a náklonnost zdráhal přijmout.

Text 214: Sanātana Gosvāmī byl ve stavu odříkání velmi pokročilý, a tak chodil z lesa do lesa, aniž by kdy přijal útočištĕ v nĕjakém kamenném obydlí. Ve dne i v noci žil pod stromy nebo keři.

Text 215: Śrīla Sanātana Gosvāmī získal nĕjaké knihy o archeologických výzkumech v oblasti Mathury. Potom chodil lesem a snažil se všechna svatá místa obnovit.

Text 216: Sanātana Gosvāmī zůstal ve Vrindávanu a Rūpa Gosvāmī s Anupamou se vrátili do Váránasí.

Text 217: Po příchodu do Váránasí se Rūpa Gosvāmī setkal s maháráštrijským brāhmaṇou, Candraśekharou a Tapanou Miśrou.

Text 218: Bĕhem svého pobytu ve Váránasí bydlel Rūpa Gosvāmī u Candraśekhary a prasādam přijímal v domĕ Tapany Miśry. Dozvĕdĕl se tak o pokynech, které ve Váránasí udĕlil Śrī Caitanya Mahāprabhu Sanātanovi Gosvāmīmu.

Text 219: Ve Váránasí slyšel Rūpa Gosvāmī také o činnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když se dozvĕdĕl o osvobození māyāvādských sannyāsīch, mĕl z toho velkou radost.

Text 220: Rūpa Gosvāmī byl velmi šťastný, když vidĕl, že si všichni lidé z Váránasí Śrī Caitanyi Mahāprabhua váží. Dokonce od lidí vyslechl nĕjaké příbĕhy.

Text 221: Rūpa Gosvāmī zůstal ve Váránasí přibližnĕ deset dní a poté se vrátil do Bengálska. Tak jsem popsal činnosti Rūpy a Sanātany.

Text 222: Na cestĕ zpĕt do Džagannáth Purí šel Śrī Caitanya Mahāprabhu pustým lesem, z čehož mĕl velkou radost.

Text 223: Śrī Caitanya Mahāprabhu se v doprovodu svého služebníka Balabhadry Bhaṭṭācāryi šťastnĕ vrátil do Džagannáth Purí. Stejnĕ jako předtím se Pán vĕnoval mnoha příjemným zábavám s lesními zvířaty.

Text 224: Jakmile přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu na místo zvané Átháranála nedaleko Džagannáth Purí, poslal Balabhadru Bhaṭṭācāryu, aby zavolal Jeho oddané.

Text 225: Když se spousty oddaných od Balabhadry Bhaṭṭācāryi dozvĕdĕly o Pánovĕ příchodu, byli tak šťastní, že se zdálo, jako by se jim vrátil život. Bylo to, jako kdyby se jim do tĕl vrátilo vĕdomí. I jejich smysly zneklidnĕly.

Text 226: Všichni oddaní se s nesmírnou radostí rychle vydali za Pánem. Setkali se s Ním na břehu slavného jezera Naréndra Saróvara.

Text 227: Při setkání s Paramānandou Purīm a Brahmānandou Bhāratīm se jim Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu s úctou poklonil, protože to byli duchovní bratři Jeho duchovního mistra. Oni zase Pána s láskou a náklonností obejmuli.

Text 228: S Pánem se přišli přivítat oddaní jako Svarūpa Dāmodara, Gadādhara Paṇḍita, Jagadānanda, Kāśīśvara, Govinda a Vakreśvara.

Text 229: Na setkání s Pánem tam přišli také Kāśī Miśra, Pradyumna Miśra, Dāmodara Paṇḍita, Haridāsa Ṭhākura a Śaṅkara Paṇḍita.

Text 230: Přišli tam i všichni ostatní oddaní a padli u lotosových nohou Pána. Śrī Caitanya Mahāprabhu je ve velké extázi lásky na oplátku všechny obejmul.

Text 231: Každý se tak utápĕl v oceánu transcendentální blaženosti. Pán se šel potom se všemi svými oddanými do Jagannāthova chrámu podívat na Božstva.

Text 232: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu v chrámu spatřil Pána Jagannātha, okamžitĕ Ho zaplavila láska a náklonnost. Dlouho pak se svými oddanými tančil a zpíval.

Text 233: Knĕží jim okamžitĕ přinesli kvĕtinové girlandy a prasādam. Chrámový strážce jménem Tulasī se také přišel Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonit.

Text 234: Zprávy o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Džagannáth Purí se rychle šířily, a tak Ho přišli přivítat i oddaní jako Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, Rāmānanda Rāya a Vāṇīnātha Rāya.

Text 235: Pán šel potom se všemi svými oddanými do sídla Kāśīho Miśry. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Paṇḍita Gosāñi také Pána pozvali na obĕd do svých domovů.

Text 236: Pán jejich pozvání přijal a řekl jim, ať přinesou všechno prasādam tam, aby se mohl najíst společnĕ se svými oddanými.

Text 237: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Paṇḍita Gosāñi tedy na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua přinesli dostatek prasādam z Jagannāthova chrámu. Pán poté se všemi poobĕdval ve svém sídle.

Text 238: Tak jsem popsal, jak se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil z Vrindávanu do Džagannáth Purí.

Text 239: Každý, kdo s vírou a láskou poslouchá o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, dosáhne velmi brzy útočištĕ u Pánových lotosových nohou.

Text 240: Zde jsem tedy shrnul madhya-līlu, Pánovy příchody do Džagannáth Purí a Jeho odchody z nĕj. Pán ve skutečnosti putoval sem a tam celých šest let.

Text 241: Po přijetí sannyāsu ve vĕku dvaceti čtyř let žil Śrī Caitanya Mahāprabhu dalších dvacet čtyři let, z nichž šest let rozsáhle cestoval po celé Indii. Nĕkdy do Džagannáth Purí přicházel, jindy z nĕho odcházel. Po šesti letech cestování se Pán usadil v Džagannáth Purí, kde zůstal zbývajících osmnáct let svého života. Tato léta strávil hlavnĕ zpíváním Hare Kṛṣṇa ve společnosti svých oddaných.

Text 242: Chronologicky nyní zopakuji kapitoly Madhya-līly, aby čtenář mohl vychutnat transcendentální rysy tĕchto popisů.

Text 243: V první kapitole jsem podal shrnutí posledních zábav (antya-līlā). V této kapitole je zahrnutý obšírný popis nĕkterých Pánových zábav, které se odehrály ke konci Jeho života.

Text 244: Ve druhé kapitole jsem pak popsal zmatené mluvení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. V této kapitole je naznačeno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu projevoval své různé emotivní nálady.

Text 245: Ve třetí kapitole jsem popsal, jak Pán přijal sannyās a jak si užíval svých zábav v domĕ Advaity Ācāryi.

Text 246: Ve čtvrté kapitole jsem psal o tom, jak Mādhavendra Purī instaloval Božstvo Gopāla a také jak Gopīnātha v Remunĕ ukradl nádobu svařeného mléka.

Text 247: V páté kapitole jsem líčil příbĕh Sākṣi-gopāla. Tento příbĕh vyprávĕl Pán Nityānanda Prabhu, zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal.

Text 248: V šesté kapitole jsem hovořil o tom, jak byl osvobozen Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, a v sedmé jsem popsal, jak Pán putoval po různých svatých místech a jak osvobodil Vāsudevu.

Text 249: V osmé kapitole jsem zaznamenal Pánův obsáhlý rozhovor s Rāmānandou Rāyem. Rāmānanda Rāya předkládal podstatu závĕrů všech védských písem a Pán osobnĕ naslouchal.

Text 250: V deváté kapitole jsem popsal Pánovu cestu po jižní Indii a různých poutních místech. V desáté kapitole jsem popsal Jeho setkání se všemi svými oddanými.

Text 251: V jedenácté kapitole jsem popsal mocné zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, které obklopovalo Pána, a ve dvanácté jsem vyprávĕl o uklízení a mytí chrámu Guṇḍici.

Text 252: Ve třinácté kapitole jsem popsal tančení Śrī Caitanyi Mahāprabhua před Jagannāthovým vozem. Ve čtrnácté kapitole je zaznamenaná slavnost Herā-pañcamī.

Text 253: Ve čtrnácté kapitole je také vylíčeno, jak Svarūpa Dāmodara popisoval emotivní extázi gopī a jak si to Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnával.

Text 254: V patnácté kapitole jsem popsal, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vychvaloval vlastnosti svých oddaných a jak obĕdval v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Tehdy také osvobodil Amoghu.

Text 255: V šestnácté kapitole jsem popsal odchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Vrindávanu a Jeho putování Bengálskem. Pozdĕji se z Kánái-nátašály vrátil do Džagannáth Purí.

Text 256: V sedmnácté kapitole jsem popsal Pánovu cestu pralesem Džhárkhand a Jeho příchod do Mathury. V osmnácté kapitole je popis Jeho toulek po Vrindávanu.

Text 257: V devatenácté kapitole jsem popsal, jak se Pán vrátil z Prajágu do Mathury a zmocnil Śrī Rūpu Gosvāmīho k šíření oddané služby.

Text 258: Ve dvacáté kapitole se vypráví o Pánovĕ setkání se Sanātanou Gosvāmīm. Pán do hloubky vysvĕtlil osobní rysy Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 259: Ve dvacáté první kapitole je popis Kṛṣṇovy krásy a majestátu a ve dvacáté druhé kapitole byly vysvĕtleny dva druhy vykonávání oddané služby.

Text 260: Ve dvacáté třetí kapitole jsou vysvĕtleny nálady transcendentální láskyplné služby a ve dvacáté čtvrté kapitole jsem popsal Pánův rozbor verše ātmārāma.

Text 261: Ve dvacáté páté kapitole se vypráví o obrácení obyvatel Váránasí na vaiṣṇavy a o tom, jak se Pán z Váránasí vrátil do Níláčaly (Džagannáth Purí).

Text 262: V této dvacáté páté kapitole jsem tyto zábavy shrnul. Poslechem tohoto shrnutí lze pochopit celý obsah tohoto písma.

Text 263: Nyní jsem shrnul celé téma Madhya-līly. Podrobné líčení tĕchto zábav by se nevešlo ani do miliónů knih.

Text 264: Pán putoval z jedné zemĕ do druhé, aby osvobodil všechny pokleslé duše. Sám si vychutnával transcendentální blaženost oddané služby a zároveň všude šířil učení oddanosti.

Text 265: Vĕdomí Kṛṣṇy znamená pochopení pravdy o Kṛṣṇovi, o oddané službĕ, o lásce k Bohu, o emotivní extázi, o transcendentálních náladách a o zábavách Pána.

Text 266: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu osobnĕ kázal transcendentální pravdy a nálady Śrīmad-Bhāgavatamu. Śrīmad-Bhāgavatam se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, protože je zvukovou inkarnací Śrī Kṛṣṇy.

Text 267: Śrī Caitanya Mahāprabhu šířil význam Śrīmad-Bhāgavatamu. Nĕkdy mluvil sám, aby prospĕl svým oddaným, a nĕkdy k tomu zmocnil jednoho ze svých oddaných, zatímco sám naslouchal.

Text 268: Všichni rozumní lidé v tĕchto třech svĕtech by mĕli přijmout závĕr, že nikdo není tak milostivý a šlechetný jako Śrī Caitanya Mahāprabhu a že nikdo není tak laskavý ke svým oddaným.

Text 269: Všichni oddaní by mĕli naslouchat o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua s vírou a láskou. Milostí Pána tak lze získat útočištĕ u Jeho lotosových nohou.

Text 270: Pochopením zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua lze pochopit pravdu o Kṛṣṇovi. A porozumĕním Kṛṣṇovi lze pochopit hranici poznání veškerých zjevených písem.

Text 271: Kṛṣṇovy zábavy jsou esencí veškerého nektaru, který teče všemi smĕry ve stovkách řek. Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou vĕčná nádrž a každému se doporučuje nechat mysl plout v tomto transcendentálním jezeře jako labuť.

Text 272: S veškerou pokorou se klaním u lotosových nohou vás všech oddaných a prach z vašich nohou přijímám jako ozdobu svého tĕla. Nyní si prosím, moji drazí oddaní, ode mĕ vyslechnĕte ještĕ jednu vĕc.

Text 273: Oddaná služba Kṛṣṇovi je jako příjemný, blažený les lotosů, ve kterém je spousta medu. Žádám každého, aby si tento med vychutnával. Pokud všichni mentální spekulanti přivedou včely svých myslí do tohoto lesa lotosů a budou si blaženĕ dnem i nocí užívat extatické lásky ke Kṛṣṇovi, jejich mentální spekulace bude zcela transcendentálnĕ uspokojena.

Text 274: Oddaní, kteří mají vztah s Kṛṣṇou, jsou jako labutĕ a ptáci cakravāka hrající si v tomto lese lotosů. Poupata lotosů jsou Kṛṣṇovy zábavy, potrava labutích oddaných. Pán Śrī Kṛṣṇa je neustále pohroužený ve svých transcendentálních zábavách, takže oddaní kráčející ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua mohou tato lotosová poupata neustále pojídat, protože to jsou Pánovy zábavy.

Text 275: Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua by mĕli jít k tomuto jezeru a stát se v jeho nebeských vodách labutĕmi a cakravāky, již neustále setrvávají pod ochranou lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Mĕli by pokračovat ve službĕ Pánu Śrī Kṛṣṇovi a trvale si tak užívat života. Zmenší se tím veškeré jejich utrpení a budou nesmírnĕ šťastní a radostní v lásce k Bohu.

Text 276: Oddaní, kteří přijali útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, na sebe berou zodpovĕdnost za šíření této nektarové oddané služby po celém svĕtĕ. Jsou jako mraky sesílající na zem vodu, která vyživuje ovoce lásky k Bohu v tomto svĕtĕ. Oddaní se tohoto ovoce dosyta najedí a vše, co nechají, snĕdí ostatní. Tak žijí šťastnĕ.

Text 277: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou plné nektaru a zábavy Pána Kṛṣṇy jsou jako kafr. Jejich smícháním vznikne velmi sladká chuť. Hloubku této sladkosti může pochopit ten, kdo si na nich milostí čistých oddaných pochutnává.

Text 278: Jedením obilovin človĕk zesílí, ale oddaný, který jí pouze obyčejné obiloviny, aniž by si vychutnával transcendentální zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua a Kṛṣṇy, postupnĕ zeslábne a poklesne z transcendentálního postavení. Pokud však nĕkdo vypije pouhou kapku nektaru Kṛṣṇových zábav, jeho tĕlo i mysl rozkvetou, a začne se smát, zpívat a tančit.

Text 279: Čtenáři by si tento úžasný nektar mĕli vychutnávat, protože se nedá s ničím srovnat. S vírou upevnĕnou ve svých myslích by si mĕli dávat pozor, aby nespadli do jámy scestných argumentů nebo do vírů nešťastných situací. Pokud se to nĕkomu stane, je s ním konec.

Text 280: Na závĕr říkám Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Prabhuovi i všem ostatním oddaným a čtenářům, že si vaše lotosové nohy beru jako helmici na svou hlavu. To poslouží veškerým mým zámĕrům.

Text 281: Pokládám si na hlavu lotosové nohy Śrīly Rūpy Gosvāmīho, Śrī Sanātany Gosvāmīho, Raghunātha dāse Gosvāmīho, Raghunātha Bhaṭṭy Gosvāmīho a Jīvy Gosvāmīho, protože vždy toužím po jejich milosti. Tak se já, Kṛṣṇadāsa, pokornĕ snažím popsat nektar zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, smíšených se zábavami Pána Kṛṣṇy.

Text 282: Pro potĕšení Śrī Madana-gopāla a Govindadevy se modlím, aby tato kniha, Śrī Caitanya-caritāmṛta, mohla být obĕtována Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 283: Tato Caitanya-caritāmṛta, zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, představuje velmi tajemné dílo. Je životem a duší všech oddaných. Ti, kdo nejsou způsobilí si ji vychutnávat a jsou závistiví jako prasata, ji zcela jistĕ opĕvovat nebudou. To však moje snažení nijak neovlivní. Tyto zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua určitĕ potĕší všechny svaté lidi, kteří mají čistá srdce. Ti z nich budou mít zajisté radost. Přeji si, aby to jejich požitek zvĕtšovalo víc a víc.