Sloka 18.37
yat tad agre viṣam iva
pariṇāme ’mṛtopamam
tat sukhaṁ sāttvikaṁ proktam
ātma-buddhi-prasāda-jam
yat — co; tat — to; agre — na začátku; viṣam iva — jako jed; pariṇāme — na konci; amṛta — nektar; upamam — připomínající; tat — to; sukham — štěstí; sāttvikam — dané kvalitou dobra; proktam — je řečeno; ātma — duše; buddhi — inteligence; prasāda-jam — pocházející z uspokojení.
Tomu, co nám zpočátku může připadat jako jed, ale na konci je jako nektar, a co nás probouzí k seberealizaci, se říká štěstí, které náleží ke kvalitě dobra.
Jakmile někdo usiluje o seberealizaci, musí dodržovat mnoho usměrňujících pravidel, aby ovládl mysl a smysly a mohl soustředit mysl na vlastní já. Tyto postupy jsou velmi obtížné a trpké jako jed, ale když je člověk v dodržování pravidel úspěšný a dosáhne transcendentální úrovně, začne si užívat života, jako kdyby pořád pil nektar.