Sloka 10.42

Nejvyšší Pán je všude v hmotném světě zastoupený Nadduší, vstupující do všeho. Tady Pán přesvědčuje Arjunu, že nemá smysl snažit se chápat existenci vznešených a velkolepých projevů nezávisle. Měli bychom vědět, že všechny věci existují díky tomu, že do každé z nich vstupuje Kṛṣṇa jako Nadduše. Všichni, od největší bytosti, Brahmy, až po nejmenšího mravence, žijí proto, že do každého z nich vstoupil Pán a stará se o ně.

Jistá misie vážně hlásá, že člověk může uctívat kteréhokoliv poloboha, a to ho dovede k nejvyššímu cíli, k Nejvyšší Osobnosti Božství. Kṛṣṇova slova ale od uctívání polobohů zcela odrazují, protože podle nich i ti nejvznešenější polobozi, jako jsou Brahmā a Śiva, představují jen část majestátu Nejvyššího Pána. Sám je původem všech, kdo se narodili, a nikdo není větší než On. Je asamordhva, což znamená, že Ho nikdo nepřevyšuje a nikdo se Mu nevyrovná. V Padma Purāṇě je řečeno, že ten, kdo řadí Nejvyššího Pána Kṛṣṇu do stejné kategorie s polobohy, byť i na úrovni Brahmy a Śivy, se okamžitě stává ateistou. Na druhou stranu, pokud někdo podrobně studuje různé popisy projevů Kṛṣṇova majestátu a expanzí Jeho energie, může beze vší pochybnosti poznat Kṛṣṇovo postavení a bez odchýlení upírat mysl na uctívání Kṛṣṇy. Pán je všeprostupující prostřednictvím expanze svého částečného zastoupení, Nadduše, která vstupuje do všeho, co existuje. Čistí oddaní tedy skrze oddanou službu soustředí svou mysl na vědomí Kṛṣṇy, a díky tomu jsou stále v transcendentálním postavení. Oddanou službu a uctívání Kṛṣṇy v této kapitole jasně popisují verše osm až jedenáct. Tak vypadá čistá oddaná služba. Desátá kapitola důkladně vysvětluje, jak může člověk dosáhnout nejdokonalejšího stádia oddanosti – styku s Nejvyšší Osobností Božství. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký ācārya v učednické posloupnosti pocházející od Kṛṣṇy, uzavírá svůj komentář k této kapitole slovy:

I horké slunce čerpá svou sílu z mocné energie Pána Kṛṣṇy a Kṛṣṇova částečná expanze udržuje celý svět. Proto je Śrī Kṛṣṇa hodný uctívání.