Sloka 2.67
indriyāṇāṁ hi caratāṁ
yan mano ’nuvidhīyate
tad asya harati prajñāṁ
vāyur nāvam ivāmbhasi
indriyāṇām — ze smyslů; hi — zajisté; caratām — při toulání; yat — kterým; manaḥ — mysl; anuvidhīyate — začne se zaobírat; tat — ten; asya — jeho; harati — unáší; prajñām — inteligenci; vāyuḥ — vítr; nāvam — loď; iva — jako; ambhasi — na vodě.
Stejně jako silný vítr na vodě odvane loď, tak i jediný ze zatoulaných smyslů, na který se zaměří mysl, může odnést inteligenci člověka.
Pokud nejsou všechny smysly zaměstnané službou Pánu, může i jen jediný z nich, který vyhledává požitek, svést oddaného z cesty transcendentálního pokroku. Podle příkladu Mahārāje Ambarīṣe je třeba zaměstnávat všechny smysly ve spojení s vědomím Kṛṣṇy, neboť to je správný způsob, jak ovládat mysl.