TEXT 67
indriyāṇāṁ hi caratāṁ
yan mano ’nuvidhīyate
tad asya harati prajñāṁ
vāyur nāvam ivāmbhasi
indriyāṇām — smyslů; hi — zajisté; caratām — bloumání; yat — s čím; manaḥ — mysl; anuvidhīyate — začne se neustále zabývat; tat — to; asya — jeho; harati — unáší; prajñām — inteligenci; vāyuḥ — vítr; nāvam — loď; iva — jako; ambhasi — na vodě.
Tak jako na vodě silný vítr odvane loď, i jediný z bloumajících smyslů, na který se zaměří mysl, může odnést inteligenci člověka.
Pokud nejsou všechny smysly zaměstnány službou Pánu, může i jediný z nich, který se oddává smyslovému požitku, svést oddaného z cesty transcendentálního pokroku. Jak je zřejmé ze života Mahārāje Ambarīṣe, všechny smysly musí být zapojeny do činností, které provází vědomí Kṛṣṇy — to je správný způsob ovládání mysli.