Sloka 5.5
yat sāṅkhyaiḥ prāpyate sthānaṁ
tad yogair api gamyate
ekaṁ sāṅkhyaṁ ca yogaṁ ca
yaḥ paśyati sa paśyati
yat — jakého; sāṅkhyaiḥ — pomocísāṅkhyovéfilozofie; prāpyate — je dosaženo; sthānam — místa; tat — na to; yogaiḥ — oddanou službou; api — také; gamyate — člověk může dojít; ekam — jedno; sāṅkhyam — analytické zkoumání; ca — a; yogam — jednání s oddaností; ca — a; yaḥ — ten, kdo; paśyati — vidí; saḥ — on; paśyati — opravdu vidí.
Ten, kdo ví, že postavení dosaženého analytickým zkoumáním hmotného světa lze dosáhnout také oddanou službou, a tak vidí analytické zkoumání a oddanou službu na stejné úrovni, vidí věci v pravém světle.
Pravým účelem filozofického bádání je najít konečný cíl života. Jelikož konečným cílem života je seberealizace, není mezi závěry, ke kterým se dospívá oběma výše zmíněnými procesy, žádný rozdíl. Sāṅkhyové filozofické zkoumání vede k závěru, že živá bytost není nedílnou částí hmotného světa, ale svrchovaného duchovního celku. Z toho plyne, že duše nemá s hmotným světem nic společného, ale musí jednat ve vztahu s Nejvyšším. Když jedná s vědomím Kṛṣṇy, je ve svém přirozeném postavení. V prvním procesu (sāṅkhya) se člověk musí odpoutat od hmoty a v procesu jógy oddanosti se musí připoutat k činnostem spojeným s vědomím Kṛṣṇy. Ve skutečnosti jsou oba procesy stejné, i když se na první pohled zdá, že jeden vyžaduje odpoutanost a druhý připoutanost. Odpoutanost od hmoty a připoutanost ke Kṛṣṇovi jsou jedno a totéž. Ten, kdo to vidí, vidí vše v pravém světle.