TEXT 18
udārāḥ sarva evaite
jñānī tv ātmaiva me matam
āsthitaḥ sa hi yuktātmā
mām evānuttamāṁ gatim
udārāḥ — velké duše; sarve — všichni; eva — jistě; ete — tito; jñānī — ten, kdo má poznání; tu — ale; ātmā eva — docela jako Já sám; me — Moje; matam — mínění; āsthitaḥ — setrvávající; saḥ — on; hi — jistě; yukta-ātmā — zapojený v oddané službě; mām — Mě; eva — jistě; anuttamām — nejvyšší; gatim — cíl.
Všichni tito oddaní jsou nepochybně velké duše, ale toho, který Mě zná, přijímám jako sebe sama. Prokazuje mi transcendentální službu, a tak zaručeně dosáhne nejvyššího a nejdokonalejšího cíle, Mě samotného.
O oddaných, jež neoplývají tak úplným poznáním, rozhodně nelze říci, že Pánovi nejsou drazí. On sám říká, že všichni jsou vznešení, neboť každý, kdo se s jakýmkoliv motivem obrací na Nejvyššího, je mahātmā, velká duše. Oddané, kteří chtějí mít z oddané služby nějaký prospěch, Pán přijímá, protože dochází k opětování náklonnosti. Z náklonnosti žádají Pána o nějaký hmotný zisk a vyslyšení jejich prosby je natolik uspokojí, že dosáhnou také pokroku v oddané službě. Oddaný oplývající úplným poznáním je však Pánu velmi drahý proto, že jeho jediným záměrem je sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství s láskou a oddaností; nemůže žít ani okamžik bez styku s Nejvyšším Pánem či služby Jemu. Také Nejvyšší Pán má svého oddaného velice rád a nemůže se od něho odloučit.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (9.4.68) Pán říká:
sādhavo hṛdayaṁ mahyaṁ
sādhūnāṁ hṛdayaṁ tv aham
mad-anyat te na jānanti
nāhaṁ tebhyo manāg api
“Oddaní jsou vždy v Mém srdci a Já jsem vždy v srdcích oddaných. Oddaný nezná nic než Mě a Já na něho také nemohu zapomenout.” Mezi Nejvyšším Pánem a čistými oddanými je velice důvěrný vztah. Čistí oddaní, mající úplné poznání, nikdy neztrácejí duchovní spojení, a proto jsou Pánu velmi drazí.