KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Text 1: Před stvořením tohoto vesmírného projevu Pán osvítil srdce Pána Brahmy podrobnostmi ohlednĕ stvoření a vyjevil védské poznání. Stejným způsobem Pán, který dychtil po oživení vrindávanských zábav Pána Kṛṣṇy, obdařil duchovní energií srdce Rūpy Gosvāmīho. Díky této energii mohl Śrīla Rūpa Gosvāmī oživit témĕř zapomenuté Kṛṣṇovy činnosti ve Vrindávanu. Tímto způsobem rozšířil vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Bratři Rūpa a Sanātana se po setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem ve vesnici Rámakéli vrátili do svých domovů.

Text 4: Tito dva bratři vymysleli plán, jak zanechat svých hmotných činností. Za tím účelem zamĕstnali dva brāhmaṇy, kterým zaplatili hodnĕ penĕz.

Text 5: Tito brāhmaṇové vykonávali náboženské obřady a zpívali svaté jméno Kṛṣṇy, aby mohli oba bratři rychle dosáhnout útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 6: Śrī Rūpa Gosvāmī se potom vrátil domů s obrovským jmĕním, naloženým na lodích.

Text 7: Śrīla Rūpa Gosvāmī rozdĕlil bohatství, které přivezl domů, tak, že dal padesát procent na milodary brāhmaṇům a vaiṣṇavům a dvacet pĕt procent svým příbuzným.

Text 8: Čtvrtinu svého majetku uložil u jednoho úctyhodného brāhmaṇy. Tyto peníze si ponechal pro jistotu, protože očekával nĕjaké právní potíže.

Text 9: Místnímu bengálskému obchodníkovi svĕřil deset tisíc mincí, které pozdĕji použil Śrī Sanātana Gosvāmī.

Text 10: Śrī Rūpa Gosvāmī se doslechl, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Džagannáth Purí a připravuje se na cestu lesem do Vrindávanu.

Text 11: Śrī Rūpa Gosvāmī poslal do Džagannáth Purí dva lidi, aby zjistili, kdy se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydá do Vrindávanu.

Text 12: Śrī Rūpa Gosvāmī jim řekl: „Rychle se pak vraťte a sdĕlte mi, kdy odchází. Já se pak podle toho zařídím.“

Text 13: Když byl Sanātana Gosvāmī v Gaudadéši, uvažoval: „Naváb je se mnou velmi spokojený, a to je pro mĕ jistĕ závazek.“

Text 14: „Pokud se na mĕ naváb z nĕjakého důvodu rozzlobí, bude to pro mne úleva. Tím jsem si jistý.“

Text 15: Sanātana Gosvāmī tedy pod záminkou špatného zdraví zůstal doma a tak zanechal vládní služby. Ke královskému dvoru se už nevrátil.

Text 16: Chamtiví předáci jeho tajemníků a písařů vykonávali vládní povinnosti, zatímco Sanātana zůstal doma a vedl hovory o zjevených písmech.

Text 17:
Śrī Sanātana Gosvāmī diskutoval Śrīmad-Bhāgavatam ve společnosti dvaceti nebo třiceti učených brāhmaṇů.
 

Text 18: Zatímco Sanātana Gosvāmī studoval Śrīmad-Bhāgavatam v kruhu učených brāhmaṇů, jednoho dne se tam z ničeho nic objevil naváb Bengálska a jeden další človĕk.

Text 19: Jakmile brāhmaṇové a Sanātana Gosvāmī uvidĕli navába, na jeho počest povstali a uctivĕ mu nabídli místo k sezení.

Text 20: Naváb řekl: „Poslal jsem za tebou svého lékaře a on mi řekl, že nejsi nemocný. Podle toho, co vidĕl, jsi naprosto zdravý.“

Text 21: „Závisím na tobĕ v mnoha svých činnostech, ale ty ses vzdal svých vládních povinností a sedíš tady doma.“

Text 22: „Zmařil jsi veškeré mé činnosti. Co zamýšlíš? Řekni mi to prosím otevřenĕ.“

Text 23: Sanātana Gosvāmī odpovĕdĕl: „Už ode mne nečekej žádnou službu. Zařiď prosím, aby správu vedl nĕkdo jiný.“

Text 24: Naváb se na Sanātanu Gosvāmīho rozzlobil a řekl: „Tvůj starší bratr se chová jako lupič.“

Text 25: „Tvůj starší bratr zabil mnoho živých bytostí a zničil tak celé Bengálsko. Teď ty tu ničíš všechny mé plány.“

Text 26: Sanātana Gosvāmī řekl: „Jsi svrchovaný vládce Bengálska a můžeš jednat, jak se ti zlíbí. Kdykoliv se nĕkdo dopustí nĕjaké chyby, přimĕřenĕ ho potrestáš.“

Text 27: Když to naváb Bengálska uslyšel, zvedl se a odešel domů. Na jeho pokyn byl Sanātana Gosvāmī zatčen, aby nemohl utéci.

Text 28: Naváb se tehdy chystal napadnout Urísu a Sanātanovi Gosvāmīmu řekl: „Pojď se mnou.“

Text 29: Sanātana Gosvāmī odpovĕdĕl: „Jdeš do Urísy působit zármutek Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nemám sílu s tebou jít.“

Text 30: Naváb Sanātanu Gosvāmīho znovu zatkl a nechal ve vĕzení. V té dobĕ se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal na cestu z Džagannáth Purí do Vrindávanu.

Text 31: Dva poslové, kteří odešli do Džagannáth Purí zjistit, kdy Pán odchází, se vrátili a řekli Rūpovi Gosvāmīmu, že Pán se již vydal na cestu do Vrindávanu.

Text 32: Jakmile Rūpa Gosvāmī obdržel od svých dvou poslů tuto zprávu, okamžitĕ napsal dopis Sanātanovi Gosvāmīmu, ve kterém mu sdĕlil, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal do Vrindávanu.

Text 33: Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém dopise Sanātanovi Gosvāmīmu napsal: „My dva bratři se vydáváme na cestu, abychom se setkali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Ty se musíš také nĕjak dostat na svobodu a přijít za námi.“

Text 34: Rūpa Gosvāmī dále Śrīlovi Sanātanovi Gosvāmīmu oznámil: „Dal jsem k obchodníkovi do úschovy deset tisíc mincí. Použij je k tomu, aby ses dostal z vĕzení.“

Text 35: „Nĕjak se dostaň ven a přijď do Vrindávanu.“ Po sepsání tohoto dopisu oba bratři (Rūpa Gosvāmī a Anupama) odešli za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 36: Mladší bratr Rūpy Gosvāmīho byl velký oddaný, který se ve skutečnosti jmenoval Śrī Vallabha, ale dostal jméno Anupama Mallik.

Text 37: Śrī Rūpa Gosvāmī a Anupama Mallik přišli do Prajágu a mĕli nesmírnou radost, když se dozvĕdĕli, že je tam Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 38: Když byl Śrī Caitanya Mahāprabhu v Prajágu, chodil do chrámu Bindu-Mādhavy a přitom Jej následovaly stovky tisíc lidí, kteří se s Ním chtĕli setkat.

Text 39: Nĕkteří z lidí, kteří Pána následovali, plakali. Nĕkteří se smáli, nĕkteří tančili a jiní zpívali. Nĕkteří z nich křičeli „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“ a váleli se po zemi.

Text 40: Prajág se nachází na soutoku dvou řek, Gangy a Jamuny. Tyto řeky svou vodou Prajág zaplavit nedokázaly, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu celou oblast zaplavil vlnami extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 41: Oba bratři vidĕli davy lidí, a tak zůstali stát v povzdálí. Vidĕli také, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu při pohledu na Pána Bindu-Mādhavu zažíval extázi.

Text 42: Pán hlasitĕ zpíval svaté jméno Hariho. Tančil v extázi lásky, zvedal ruce nad hlavu a žádal každého, aby zpíval „Hari! Hari!“

Text 43: Všichni jen žasli nad vznešeností Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Na popis Pánových zábav v Prajágu opravdu nestačím.

Text 44: Śrī Caitanya Mahāprabhu se seznámil s jedním brāhmaṇou z Dakšinu (v jižní Indii), který Ho pozval na jídlo a odvedl Ho k sobĕ domů.

Text 45: Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu sedĕl na odlehlém místĕ v domĕ brāhmaṇy z Dakšinu, přišli tam Rūpa Gosvāmī a Śrī Vallabha (Anupama Mallika), aby se s Ním setkali.

Text 46: Jakmile oba bratři zdálky uvidĕli Pána, vzali si do úst trsy trávy a okamžitĕ padli jako tyče na zem, aby se Mu poklonili.

Text 47: Oba bratři byli zaplaveni extatickými pocity. Recitovali různé sanskrtské verše a přitom opakovanĕ vstávali a zase padali k zemi.

Text 48: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl velkou radost, že vidí Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, a řekl mu: „Vstaň! Vstaň! Pojď sem, Můj drahý Rūpo.“

Text 49: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Kṛṣṇovu milost není možné popsat. Oba vás vysvobodil ze studny hmotného požitku.“

Text 50: „(Pán Kṛṣṇa řekl:) ,I když je nĕkdo znalcem sanskrtské védské literatury, nemůže být považován za Mého oddaného, dokud není jeho oddaná služba čistá. Pokud se však nĕkdo narodí dokonce i v rodinĕ pojídačů psů, je Mi nesmírnĕ drahý, pokud je čistý oddaný, kterému nejde o požitek z plodonosných činností či mentální spekulace. Ve skutečnosti by se mu mĕla prokazovat veškerá úcta a mĕlo by se přijímat vše, co nabídne. Takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já.“

Text 51: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu přednesl tento verš, oba bratry obejmul a ze své bezpříčinné milosti položil své nohy na jejich hlavy.

Text 52: Po obdržení Pánovy bezpříčinné milosti pak oba bratři sepjali ruce a s velkou pokorou Pánovi přednesli následující modlitby.

Text 53: „Ó nejštĕdřejší inkarnace! Jsi samotný Kṛṣṇa, který se zjevil jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu. Přijal jsi zlatou barvu Śrīmatī Rādhārāṇī a všude rozdáváš čistou lásku ke Kṛṣṇovi. S úctou se Ti klaníme.“

Text 54: „Klaníme se této Nejvyšší Osobnosti Božství, která obrátila všechny tři svĕty pomatené nevĕdomostí a zbavila je jejich nemoci tím, že je pobláznila nektarem z pokladnice lásky k Bohu. Přijmĕme tedy útočištĕ u této Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, jehož činnosti jsou úžasné.“

Text 55: Śrī Caitanya Mahāprabhu si je potom posadil vedle sebe a zeptal se jich: „Co víte nového o Sanātanovi?“

Text 56: Rūpa Gosvāmī odpovĕdĕl: „Sanātana je nyní vĕznĕm vlády Husaina Šáha. Pokud ho milostivĕ zachráníš, bude se moci vymanit z tohoto zapletení.“

Text 57: Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ odpovĕdĕl: „Sanātana už byl z vĕzení propuštĕn a brzy se se Mnou setká.“

Text 58: Brāhmaṇa potom Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby se naobĕdval. Rūpa Gosvāmī tam toho dne zůstal také.

Text 59: Balabhadra Bhaṭṭācārya pozval oba bratry, aby také poobĕdvali. Byly jim předloženy zbytky jídla z talíře Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 60: Śrī Caitanya Mahāprabhu si vybral obydlí u soutoku Gangy a Jamuny na místĕ zvaném Trivéní. Oba bratři, Rūpa Gosvāmī a Śrī Vallabha, se ubytovali blízko Pána.

Text 61: Śrī Vallabha Bhaṭṭa tehdy bydlel v Ádáila-grámu, a jakmile se dozvĕdĕl, že přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, vydal se za Ním na návštĕvu.

Text 62: Vallabha Bhaṭṭācārya se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonil a Pán ho obejmul. Potom spolu nĕjakou dobu rozmlouvali o Kṛṣṇovi.

Text 63: Když začali hovořit o Kṛṣṇovi, Śrī Caitanya Mahāprabhu pocítil velkou extázi lásky. Ovládl se však, protože se před Vallabhou Bhaṭṭou stydĕl.

Text 64: Pán se sice navenek ovládal, ale v Jeho nitru bouřila extatická láska, kterou nebylo možné potlačit. Vallabha Bhaṭṭa si toho všiml a zachvátil ho úžas.

Text 65: Vallabha Bhaṭṭa potom pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua na obĕd a Pán mu představil bratry Rūpu a Vallabhu.

Text 66: Bratři Rūpa Gosvāmī a Śrī Vallabha padli na zem a s velkou pokorou se Vallabhovi Bhaṭṭovi z dálky poklonili.

Text 67: Když se jim Vallabha Bhaṭṭa vydal naproti, utíkali před ním. Rūpa Gosvāmī řekl: „Jsem nedotknutelný a velice hříšný. Prosím, nedotýkej se mĕ.“

Text 68: Vallabha Bhaṭṭācārya se tomu divil, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu byl velmi spokojený. Vysvĕtlil mu proto, kdo Rūpa Gosvāmī je.

Text 69: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nedotýkej se ho, protože náleží k velmi nízké kastĕ. Ty jsi následovník védských zásad, zkušený vykonavatel mnoha obĕtí a navíc patříš k aristokracii.“

Text 70: Když Vallabha Bhaṭṭācārya slyšel, jak tito dva bratři neustále zpívají svaté jméno, pochopil narážky Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 71: Vallabha Bhaṭṭācārya řekl: „Jak by mohli být tito dva nedotknutelní, když neustále zpívají svaté jméno? Naopak, jsou to ty nejvznešenĕjší osobnosti.“

Text 72: Vallabha Bhaṭṭācārya potom recitoval tento verš: „  ,Můj drahý Pane, ten, kdo má neustále Tvoje svaté jméno na svém jazyku, se stává slavnĕjší osobností než zasvĕcený brāhmaṇa. Slavný je i tehdy, když pochází z rodiny pojídačů psů a může být tedy podle hmotných mĕřítek považován za nejnižšího z lidí. To je úžasný výsledek zpívání svatého jména Pána. Závĕr tedy je, že o tom, kdo zpívá svaté jméno Pána, by se mĕlo vĕdĕt, že již vykonal veškerou askezi a velké obĕti popsané ve Védách, vykoupal se na všech svatých poutních místech, prostudoval všechny Védy a je skutečným Árjou.̀  “

Text 73: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl nesmírnĕ spokojený, když slyšel Vallabhu Bhaṭṭācāryu citovat śāstru o postavení oddaného. Pán ho osobnĕ pochválil a s pocity extatické lásky k Bohu začal přednášet mnoho veršů ze śāster.

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „  ,Ten, kdo díky své oddané službĕ, která je jako planoucí oheň spalující na popel veškeré hříšné reakce z minulých životů, vykazuje čisté vlastnosti brāhmaṇy, je zcela jistĕ ochránĕn před důsledky hříšných činů, jako je zrození v nízko postavené rodinĕ. Přestože se mohl narodit v rodinĕ pojídačů psů, učenci ho uznávají. Pro vzdĕlaného znalce védského poznání však uznání nemají, pokud je ateista.̀  “

Text 75: „  ,U človĕka postrádajícího oddanou službu jsou zrození ve vznešené rodinĕ nebo národu, znalost zjevených písem, askeze a pronášení védských manter jen ozdoby na mrtvém tĕle. Takové ozdoby slouží pouze jako potĕcha rozmarů obyčejných lidí.̀  “

Text 76: Když Vallabha Bhaṭṭācārya vidĕl Pánovu extázi lásky, velmi nad tím žasl. Udivovala ho také Pánova znalost podstaty oddané služby i Jeho osobní krása a vliv.

Text 77: Vallabha Bhaṭṭācārya potom vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua i s Jeho společníky na loď a odvezl je do svého domu na obĕd.

Text 78: Když pluli, Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl lesknoucí se černou vodu Jamuny a okamžitĕ Ho pomátla extáze lásky.

Text 79: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl řeku Jamunu, zakřičel a skočil do vody. Každý, kdo to vidĕl, dostal strach a začal se třást.

Text 80: Všichni rychle Śrī Caitanyu Mahāprabhua chytili a vytáhli Ho z vody. Pán však hned, jak byl na lodi, začal tančit.

Text 81: Pod tíhou Śrī Caitanyi Mahāprabhua se loď začala naklánĕt a plnit vodou. Vypadalo to, že se potopí.

Text 82: Śrī Caitanya Mahāprabhu se snažil před Vallabhācāryou ovládat, jak jen to bylo možné, ale i přesto, že se pokoušel zachovat klid, svou extázi lásky nemohl potlačit.

Text 83: S přihlédnutím k situaci se Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec uklidnil, aby loď mohla dorazit ke břehu u Ádáily a přistát tam.

Text 84: Vallabha Bhaṭṭācārya se obával o Pánovo pohodlí, a tak zůstal s Ním. Zařídil pro Pána koupel a poté Jej vzal k sobĕ domů.

Text 85: Vallabha Bhaṭṭācārya mĕl nesmírnou radost, když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do jeho domu. Nabídl Pánovi hezké sedátko a osobnĕ Mu umyl nohy.

Text 86: Vallabha Bhaṭṭācārya a celá jeho rodina si touto vodou pokropili hlavy a potom Pánu nabídli nové spodní prádlo a svrchní odĕv.

Text 87: Vallabhācārya uctíval Pána s velkou okázalostí parfémy, vonnými tyčinkami, kvĕtinami a lampami. Pak uctivĕ požádal Balabhadru Bhaṭṭācāryu (Pánova kuchaře), aby uvařil.

Text 88: S velkou péčí a láskou byl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi předložen obĕd. Také bratři Rūpa Gosvāmī a Śrī Vallabha dostali jídlo.

Text 89: Vallabha Bhaṭṭācārya nabídl zbytky Pánova jídla nejdříve Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu a potom Kṛṣṇadāsovi.

Text 90: Pán dostal koření na pročištĕní úst a potom byl uložen k odpočinku. Vallabha Bhaṭṭācārya Mu osobnĕ masíroval nohy.

Text 91: Bĕhem masáže Pán Vallabhu Bhaṭṭācāryu vyzval, aby šel přijmout prasādam. Vallabha Bhaṭṭācārya tedy přijal prasādam a potom se vrátil k Pánovým lotosovým nohám.

Text 92: Tehdy přišel Raghupati Upādhyāya z oblasti Tiruhita. Byl to nesmírnĕ vzdĕlaný učenec, velký oddaný a vážená osobnost.

Text 93: Raghupati Upādhyāya se nejdříve poklonil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a Pán mu požehnal slovy: „Buď si neustále vĕdom Kṛṣṇy.“

Text 94: Když Raghupati Upādhyāya uslyšel Pánovo požehnání, byl velice šťastný. Pán ho potom požádal, aby popsal Kṛṣṇu.

Text 95: Raghupati Upādhyāya tedy začal recitovat verše, které o Kṛṣṇových zábavách sám složil. Jakmile je Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, přemohla Jej extáze lásky.

Text 96: Raghupati Upādhyāya recitoval: „Ti, kdo se bojí hmotné existence, uctívají védskou literaturu. Nĕkteří uctívají smṛti, texty odvozené z Véd, a jiní uctívají Mahābhāratu. Co se mĕ týče, já uctívám Kṛṣṇova otce, Mahārāje Nandu, na jehož dvoře si hraje Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda.“

Text 97: Na Pánovu žádost, aby pokračoval v přednášení, se Mu Raghupati Upādhyāya okamžitĕ poklonil a vyhovĕl Jeho prosbĕ.

Text 98: „Komu to mohu říci, aby mi vĕřil, když řeknu, že Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pronásleduje gopī v křovinách na břehu řeky Jamuny? Tak Pán projevuje své zábavy.“

Text 99: Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal Raghupatiho Upādhyāyu, aby pokračoval a mluvil dál o zábavách Śrī Kṛṣṇy. Pán se tak pohroužil do extáze lásky a Jeho mysl i tĕlo ochably.

Text 100: Když Raghupati Upādhyāya vidĕl extatické příznaky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, dospĕl k závĕru, že Pán není lidská bytost, ale samotný Kṛṣṇa.

Text 101: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Raghupatiho Upādhyāyi zeptal: „Kdo je podle tebe nejpřednĕjší bytostí?“

Text 102: „Které ze všech Kṛṣṇových sídel považuješ za nejlepší?“

Text 103: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Který ze tří vĕků Kṛṣṇy známých jako dĕtství, chlapectví a svĕží mládí považuješ za nejlepší?“

Text 104: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptal: „Kterou ze všech nálad považuješ za nejlepší?“

Text 105: Tehdy Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Předložil jsi prvotřídní závĕry.“ Potom začal zalykajícím se hlasem recitovat celý verš.

Text 106: „  ,Nejvyšší podobou je podoba Śyāmasundara, nejvyšším sídlem je mĕsto Mathura, svĕží mládí Pána Kṛṣṇy by mĕlo být předmĕtem naší neustálé meditace a nejvyšší náladou je nálada milostné lásky.̀  “

Text 107: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Raghupatiho Upādhyāyu v extázi lásky obejmul. Raghupati Upādhyāya byl také přemožen láskou a začal tančit.

Text 108: Vallabha Bhaṭṭācārya žasl, když vidĕl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu a Raghupati Upādhyāya tančí. Přivedl dokonce své dva syny a přimĕl je padnout k lotosovým nohám Pána.

Text 109: Když se vesničané dozvĕdĕli, že do jejich vesnice přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, šli se na Nĕho všichni podívat. Pouhým zhlédnutím Pána se všichni stali oddanými Kṛṣṇy.

Text 110: Všichni místní brāhmaṇové byli dychtiví předat Pánu své pozvání, ale Vallabha Bhaṭṭācārya jim to zakázal.

Text 111: Vallabha Bhaṭṭa se pak rozhodl, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua již v Ádáile nenechá, protože Pán skočil v extatické lásce do Jamuny. Rozhodl se proto vzít Ho do Prajágu.

Text 112: Vallabha Bhaṭṭa řekl: „Pokud nĕkdo chce, může jít do Prajágu a předložit Pánu pozvání.“ Potom vzal Pána s sebou a vydal se do Prajágu.

Text 113: Řece Jamunĕ se Vallabha Bhaṭṭācārya vyhnul. Posadil Pána do lodi na Ganze a tak Ho dopravil do Prajágu.

Text 114: V Prajágu však byly davy lidí, a proto Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel na místo zvané Dašášvamédha-ghát. Tam učil Śrī Rūpu Gosvāmīho a zmocnil ho, co se týče filosofie oddané služby.

Text 115: Śrī Caitanya Mahāprabhu učil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho až po nejzazší mez pravdu o Pánu Kṛṣṇovi, pravdu o oddané službĕ a pravdu o transcendentálních náladách, jež vrcholí v milostné lásce mezi Rādhou a Kṛṣṇou. Nakonec řekl Rūpovi Gosvāmīmu o svrchovaných závĕrech Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 116: Śrī Caitanya Mahāprabhu učil Rūpu Gosvāmīho o všech závĕrech, které vyslechl od Rāmānandy Rāye, a náležitĕ ho zmocnil, aby je mohl pochopit.

Text 117: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do srdce Rūpy Gosvāmīho a tak ho zmocnil k dosažení správných závĕrů ohlednĕ všech pravd. Udĕlal z nĕho zkušeného oddaného, jehož závĕry přesnĕ souhlasí s výroky učednické posloupnosti.

Text 118: Kavi-karṇapūra, syn Śivānandy Seny, toto setkání Śrī Rūpy Gosvāmīho a Śrī Caitanyi Mahāprabhua obšírnĕ popsal ve své knize Caitanya-candrodaya.

Text 119: „Časem byly transcendentální zprávy o Kṛṣṇových zábavách ve Vrindávanu témĕř ztraceny. Aby Śrī Caitanya Mahāprabhu tyto transcendentální zábavy přesnĕ vysvĕtlil, zmocnil nektarem své milosti k vykonání této práce ve Vrindávanu Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho.“

Text 120: „Śrīlu Rūpu Gosvāmīho od samého začátku hluboce přitahovaly transcendentální vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, což ho natrvalo vymanilo z rodinného života. Śrīla Rūpa Gosvāmī i jeho mladší bratr Vallabha dostali požehnání Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Přestože Pán transcendentálnĕ setrvával ve své vĕčné transcendentální podobĕ, v Prajágu řekl Rūpovi Gosvāmīmu o transcendentální extatické lásce ke Kṛṣṇovi. Potom ho s potĕšením pevnĕ obejmul a obdařil ho veškerou svou milostí.“

Text 121: „Śrīla Rūpa Gosvāmī, jehož drahým přítelem byl Svarūpa Dāmodara, byl přesnou kopií Śrī Caitanyi Mahāprabhua a byl Pánu nesmírnĕ drahý. Jako ztĕlesnĕní extatické lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua byl Rūpa Gosvāmī přirozenĕ velmi pohledný. Pečlivĕ následoval zásady dané Pánem a byl osobou způsobilou správnĕ vysvĕtlovat zábavy Pána Kṛṣṇy. Śrī Caitanya Mahāprabhu rozšířil svou milost vůči Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu proto, aby mohl sloužit psaním transcendentální literatury.“

Text 122: Takto básník Kavi-karṇapūra na různých místech popsal vlastnosti Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Bylo také vysvĕtleno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu obdařil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Śrīlu Sanātanu Gosvāmīho svou bezpříčinnou milostí.

Text 123: Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho zahrnovali svou láskou a úctou všichni velcí a vĕrní oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 124: Když se nĕkdo vrátil z návštĕvy Vrindávanu do své zemĕ, Pánovi společníci se ho vždy vyptávali.

Text 125: Oddaní se navrátilců z Vrindávanu ptali: „Jak se ve Vrindávanu daří Rūpovi a Sanātanovi? Co dĕlají ve stavu odříkání? Jak získávají jídlo?“ Takové jim kladli dotazy.

Text 126: Pánovi společníci se také ptali: „Jak to Rūpa a Sanātana dĕlají, že jsou dvacet čtyři hodin pohroužení v oddané službĕ?“ Dotazovaná osoba, která se vrátila z Vrindávanu, potom začala Śrīlu Rūpu a Sanātanu Gosvāmī vychvalovat.

Text 127: „Ti bratři v podstatĕ nemají žádné stálé obydlí. Každou noc pobývají pod jiným stromem.“

Text 128: „Śrīla Rūpa a Sanātana Gosvāmī žebrají jídlo po troškách v domech brāhmaṇů. Vzdávají se všech druhů hmotného požitku a jedí pouze suchý chléb a smaženou cizrnu.“

Text 129: „Nosí s sebou pouze nádoby na vodu a na sobĕ mají roztrhané deky. Neustále zpívají Kṛṣṇovo svaté jméno a hovoří o Jeho zábavách. Také radostnĕ tančí.“

Text 130: „Témĕř dvacet čtyři hodin dennĕ slouží Pánu. Obvykle spí jen hodinu a půl, ale nĕkteré dny, když bez ustání zpívají Pánovo svaté jméno, nespí vůbec.“

Text 131: Nĕkdy píší transcendentální literaturu o oddané službĕ a jindy naslouchají o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a tráví čas myšlením na Pána.“

Text 132: Když osobní společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua slyšeli o tĕchto činnostech Rūpy a Sanātany Gosvāmīch, říkali: „Co je úžasné pro toho, kdo obdržel Pánovu milost?“

Text 133: Śrīla Rūpa Gosvāmī osobnĕ hovoří o milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua v příznivém úvodu ke své knize Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.2).

Text 134: „I když jsem nejnižší z lidí a nemám žádné poznání, milostivĕ mi byla dána inspirace psát transcendentální literaturu. Klaním se proto u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Nejvyšší Osobnosti Božství, který umožnil psát tyto knihy.“

Text 135: Deset dní zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu v Prajágu a předával Rūpovi Gosvāmīmu poznání, přičemž ho nejdříve obdařil nezbytnými schopnostmi.

Text 136: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Rūpo, prosím poslouchej Mĕ. Oddanou službu není možné popsat v úplnosti, proto se ti snažím předložit alespoň přehled jejích příznaků.“

Text 137: „Oceán transcendentálních nálad oddané služby je tak velký, že nikdo nedokáže odhadnout jeho šířku a délku. Abych ti ho však pomohl ochutnat, popíši ti jednu jeho kapku.“

Text 138: „Tímto vesmírem putuje neomezený počet živých bytostí v 8 400 000 druzích života.“

Text 139: „Délka a šířka živé bytosti je popsána jako desetitisícina konečku vlasu. To je původní jemná podoba živé bytosti.“

Text 140: „  ,Když koneček vlasu rozdĕlíme na sto částí a jednu z nich na dalších sto částí, ten nepatrný výsledný díl bude představovat velikost jedné z nesčetných živých bytostí. Ty jsou všechny cit-kaṇa, částečky ducha, nikoliv hmoty.̀  “

Text 141: „  ,Rozdĕlíme-li koneček vlasu na sto částí a potom vezmeme jednu z nich a rozdĕlíme ji na dalších sto, bude se tato desetitisícina rovnat velikosti živé bytosti. To je výrok hlavních védských manter.̀  “

Text 142: „(Pán Kṛṣṇa říká:) ,Z nepatrných částeček jsem živá bytost.̀  “

Text 143: „  ,Ó Pane, i když jsou živé bytosti, které přijaly hmotná tĕla, duchovní a je jich nespočet, nejsou všudypřítomné, protože jinak by nepodléhaly Tvé vládĕ. Pokud je však přijmeme jako částečky vĕčnĕ existující duchovní bytosti, jako části Tebe, jenž jsi nejvyšší duchovní celek, musíme dospĕt k závĕru, že jsou vždy pod Tvou vládou. Pokud jsou živé bytosti jednoduše spokojeny s tím, že se od Tebe jako duchovní části neliší, budou šťastné, že mohou ovládat takovou spoustu vĕcí. Závĕr, že živé bytosti jsou si s Nejvyšší Osobností Božství rovné, je mylný. Není to pravda.̀  “

Text 144: „Nesčetné živé bytosti lze rozdĕlit do dvou skupin – na pohyblivé a nehybné. Mezi pohyblivé živé bytosti patří ptáci, vodní živočichové a zvířata.“

Text 145: „I když je živých bytostí známých jako lidské bytosti velice malé množství, dají se dále rozdĕlit, protože existuje mnoho nekulturních lidských bytostí, jako jsou mlecchové, pulindové, bauddhové a śabarové.“

Text 146: „Mezi lidskými bytostmi jsou ti, kdo následují védské zásady, považováni za civilizované. Z nich témĕř polovina následuje Védy pouze slovy, ale ve skutečnosti se dopouští mnoha hříšných činností, které tĕmto zásadám odporují. Tito lidé nedbají na usmĕrňující zásady.“

Text 147: „Vĕtšina z tĕch, kdo se řídí védským poznáním, následuje proces plodonosných činností a rozlišuje mezi dobrými a špatnými skutky. Mezi mnoha takovými upřímnými ploduchtivými pracovníky může být jeden, který je opravdu moudrý.“

Text 148: „Z mnoha miliónů takových moudrých lidí může být jeden opravdu osvobozený (mukta) a i mezi mnoha milióny takových osvobozených osob je tĕžké najít čistého oddaného Pána Kṛṣṇy.“

Text 149: „Oddaný Pána Kṛṣṇy po ničem netouží, a proto je klidný. Ploduchtiví pracovníci touží po hmotném požitku, jñānī po osvobození a yogī po hmotných dokonalostech. To znamená, že jsou všichni chtiví, a proto nemohou být klidní.“

Text 150: „  ,Ó velký mudrci, z mnoha miliónů hmotnĕ osvobozených lidí, kteří jsou prostí nevĕdomosti, a z mnoha miliónů siddhů, kteří témĕř dosáhli dokonalosti, je stĕží jeden čistým oddaným Nārāyaṇa. Jedinĕ takový oddaný je skutečnĕ zcela spokojený a klidný.̀  “

Text 151: „Všechny živé bytosti podle své karmy putují celým tímto vesmírem podle své karmy. Nĕkteré se dostávají na vyšší planetární soustavy a jiné klesají na nižší planetární soustavy. Z mnoha miliónů putujících živých bytostí dostane ta, která má velké štĕstí, milostí Kṛṣṇy příležitost sdružovat se s pravým duchovním mistrem. Milostí Kṛṣṇy a duchovního mistra tato osoba obdrží semínko rostlinky oddané služby.“

Text 152: „Pokud nĕkdo obdrží semínko oddané služby, mĕl by se o nĕ starat tak, že se stane zahradníkem a zasadí je do svého srdce. Bude-li je zalévat procesem śravaṇa a kīrtana (naslouchání a opĕvování), semínko vyklíčí.“

Text 153: „Když oddaný bhakti-latā-bīju zalévá, semínko vyklíčí a rostlinka postupnĕ roste, až proroste obaly vesmíru a pokračuje za řeku Viraju, která se nachází mezi duchovním a hmotným svĕtem. Potom dosáhne Brahma-loky neboli záře Brahmanu. Po proniknutí touto vrstvou doroste do duchovního nebe a na duchovní planetu Goloku Vṛndāvan.“

Text 154: „Rostlinka bhakti umístĕná v srdci a zalévaná procesem śravaṇa-kīrtana roste více a více. Tak dosáhne útočištĕ stromu přání v podobĕ lotosových nohou Kṛṣṇy, který se vĕčnĕ nachází na planetĕ Goloce Vṛndāvanu v nejvyšší oblasti duchovního nebe.“

Text 155: „Rostlinka se na Goloce Vṛndāvanu velmi rozrůstá a vytváří tam plod lásky ke Kṛṣṇovi. I když zahradník zůstává v hmotném svĕtĕ, pravidelnĕ rostlinku zalévá vodou naslouchání a opĕvování.“

Text 156: „Pokud se oddaný při pĕstování rostlinky oddané služby v hmotném svĕtĕ dopustí přestupku u nohou nĕjakého vaiṣṇavy, jeho přestupek se přirovnává k šílenému slonu, který rostlinku vytrhne a zláme. Lístky rostlinky pak uschnou.“

Text 157: „Zahradník musí rostlinku chránit ze všech stran ohradou, do které mocný slon přestupků nebude moci vniknout.“

Text 158: „Nĕkdy spolu s rostlinkou oddané služby rostou i nežádoucí rostliny, jako například rostlina touhy po hmotném požitku a po vysvobození z hmotného svĕta. Tĕchto nežádoucích rostlin je nespočet.“

Text 159: „Nĕkteré ze zbytečných rostlin, které rostou s rostlinkou bhakti, jsou rostliny chování nepřijatelného pro ty, kdo chtĕjí dosáhnout dokonalosti, rostliny diplomatického chování, zabíjení zvířat, usilování o svĕtské zisky, svĕtský obdiv a svĕtskou důležitost. Všechny tyto rostliny jsou nežádoucí.“

Text 160: „Pokud človĕk nerozlišuje mezi rostlinkou bhakti a ostatními, bude zalévání na škodu, protože bude vyživovat ostatní rostliny, zatímco bhakti-latā se bude dusit.“

Text 161: „Jakmile inteligentní oddaný uvidí vedle původní rostlinky růst nežádoucí rostlinu, musí ji okamžitĕ useknout. Skutečná rostlinka, bhakti-latā, potom pĕknĕ roste, až se vrátí domů, zpátky k Bohu, a vyhledá útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy.“

Text 162: „Když plod oddané služby dozraje a spadne, zahradník si na nĕm bude pochutnávat a tak získá ze své rostlinky prospĕch a dosáhne stromu přání lotosových nohou Kṛṣṇy na Goloce Vṛndāvanu.“

Text 163: „Tam oddaný slouží Pánovým lotosovým nohám, jež jsou přirovnány ke stromu plnícímu všechna přání. Ve stavu velké blaženosti si vychutnává šťávu z plodu lásky a je vĕčnĕ šťastný.“

Text 164: „Vychutnávat si plody oddané služby na Goloce Vṛndāvanu je nejvyšší dokonalostí života. Čtyři hmotné dokonalosti – to znamená zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození – jsou vedle této dokonalosti zcela zanedbatelným úspĕchem.“

Text 165: „  ,Dokud se u človĕka neprojeví alespoň nepatrný nádech čisté lásky ke Kṛṣṇovi, což je dokonalá bylina pro ovládání Pána Kṛṣṇy v srdci, udivují ho hmotné dokonalosti známé jako siddhi, brāhmaṇské dokonalosti (satya, śama, titikṣā a tak dále), trans yogīch a monistická blaženost Brahmanu.̀  “

Text 166: „Jakmile se nĕkdo dostane na úroveň čisté oddané služby, rozvine lásku k Bohu. Proto popíši nĕkteré z příznaků čisté oddané služby.“

Text 167:
„  ,Rozvinutá prvotřídní oddaná služba musí být prostá všech hmotných tužeb, poznání získaného monistickou filosofií a plodonosných činností. Oddaný musí Kṛṣṇovi neustále příznivĕ sloužit tak, jak si to Kṛṣṇa přeje.̀  “
 

Text 168: „Čistý oddaný si nesmí přát nic jiného než sloužit Kṛṣṇovi. Nemĕl by uctívat polobohy či nĕjaké svĕtské osobnosti, nemĕl by rozvíjet umĕlé poznání prosté vĕdomí Kṛṣṇy a nemĕl by konat nic jiného než činnosti spojené s vĕdomím Kṛṣṇy. Všechny své očištĕné smysly musí zapojit do služby Pánu. Tomu se říká příznivé konání činností s vĕdomím Kṛṣṇy.“

Text 169: „Takové činnosti se nazývají śuddha-bhakti, čistá oddaná služba. Pokud nĕkdo tuto čistou oddanou službu vykonává, rozvine časem svou původní lásku ke Kṛṣṇovi. Tyto příznaky jsou popsány ve védských textech, jako jsou Pañcarātry a Śrīmad-Bhāgavatam.

Text 170: „  ,Bhakti neboli oddaná služba znamená zamĕstnat všechny své smysly ve službĕ vládci všech smyslů, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství. Když duše slouží Nejvyššímu, má to dva vedlejší účinky: je zbavena veškerých hmotných označení a její smysly se pouhým zapojením do služby Pánu očistí.̀  “

Text 171: „  ,Mysli oddaných, kteří o Mnĕ naslouchají, spĕjí ke Mnĕ stejnĕ, jako nebeská voda Gangy plyne bez překážek do oceánu. Já sídlím v srdcích všech.̀  “

Text 172: „  ,Toto jsou příznaky transcendentální láskyplné služby Puruṣottamovi, Nejvyšší Osobnosti Božství: je bezpříčinná a nic ji nemůže zastavit.̀  “

Text 173: „  ,Moji oddaní nepřijmou osvobození sālokya, sārṣṭi, sārūpya, sāmīpya či splynutí se Mnou, ani když jim je nabídnu, a radĕji Mi slouží.“

Text 174: „  ,Bhakti-yoga, jak je popsána výše, je konečným cílem života. Oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství človĕk překoná kvality hmotné přírody a dosáhne duchovního postavení na úrovni přímé oddané služby.̀  “

Text 175: „Pokud je nĕkdo nakažený touhou po hmotném požitku či hmotném osvobození, nemůže dospĕt na úroveň čisté láskyplné služby Pánu, i kdyby povrchnĕ vykonával oddanou službu v souladu s bĕžnými usmĕrňujícími zásadami.“

Text 176: „  ,Touha užívat si tohoto hmotného svĕta a touha po vysvobození z hmotného otroctví jsou dvĕ čarodĕjnice, které človĕka posednou jako duchové. Jak může ten, kdo má tyto dvĕ čarodĕjnice v srdci, pocítit transcendentální blaženost? Dokud budou zůstávat v srdci, není možné si užívat transcendentální blaženosti oddané služby.̀  “

Text 177: „Pravidelnou oddanou službou se oddaný postupnĕ připoutá k Nejvyšší Osobnosti Božství. Když toto pouto zesílí, nazývá se láska k Bohu.“

Text 178: „Jak prema postupnĕ roste do různých stádií, jejími základními aspekty jsou náklonnost, odpor, láska, připoutanost, ještĕ vĕtší připoutanost, extáze a velká extáze.“

Text 179: „Postupný rozvoj premy se dá přirovnat k různým stádiím výroby cukru. Na začátku je semínko cukrové třtiny, potom cukrová třtina a potom šťáva vylisovaná z cukrové třtiny. Vařením se z ní stává tekutá melasa, potom tuhá melasa, pak cukr, kandovaný cukr, cukrkandl a nakonec pastilky.“

Text 180: „To vše se dohromady nazývá sthāyibhāva neboli neustálá láska k Bohu v oddané službĕ. Vedle tĕchto úrovní jsou zde ještĕ vibhāva a anubhāva.“

Text 181: „Když se vyšší úrovnĕ extatické lásky smísí s projevy sāttviky a vyabhicārī, oddaný si vychutnává transcendentální blaženost lásky ke Kṛṣṇovi v různých nektarových chutích.“

Text 182: „Tyto chuti jsou jako smĕs jogurtu, kandovaného cukru, ghí (přepuštĕného másla), černého pepře a kafru a chutnají sladce jako nektar.“

Text 183-184: „V závislosti na oddaném se připoutanost dĕlí do pĕti kategorií zvaných śānta-rati, dāsya-rati, sakhya-rati, vātsalya-rati a madhura-rati. Tĕchto pĕt kategorií vzniká z různých pout, která mají oddaní k Nejvyšší Osobnosti Božství. Transcendentální nálady pocházející z oddané služby jsou také pĕti druhů.

Text 185:
„Existuje pĕt hlavních transcendentálních nálad prožívaných s Nejvyšší Osobností Božství, a tĕmi jsou śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a madhura.“
 

Text 186: „  ,Vedle tĕchto pĕti přímých nálad existuje sedm nepřímých, jež jsou známé jako smích, údiv, hrdinství, soucit, hnĕv, zdĕšení a strach.̀  “

Text 187: „Vedle pĕti přímých nálad je ještĕ sedm nepřímých známých jako smích, údiv, hrdinství, soucit, hnĕv, zdĕšení a strach.“

Text 188: „Pĕt přímých transcendentálních nálad oddané služby se v srdci oddaného nachází neustále, kdežto sedm nepřímých emocí se za určitých okolností najednou objeví a zdají se být silnĕjší.“

Text 189: „Příkladem śānta-bhaktů je devĕt Yogendrů a čtyři Kumārové. Příkladů oddaných s dāsya-bhakti je nespočet, protože takoví oddaní existují všude.“

Text 190: „Ve Vrindávanu jsou příkladem oddaných s přátelským vztahem Śrīdāmā a Sudāmā, ve Dvárace jsou Pánovými přáteli Bhīma a Arjuna; ve Vrindávanu jsou oddanými s rodičovskou láskou matka Yaśodā a otec Nanda Mahārāja a ve Dvárace jsou Pánovými rodiči Vasudeva a Devakī. Také další společensky výše postavené osoby patří mezi oddané s rodičovskou láskou.“

Text 191: „Hlavními oddanými ve vztahu milostné lásky jsou gopī z Vrindávanu, královny z Dváraky a bohynĕ štĕstí na Vaikuṇṭĕ. Tĕchto oddaných je nespočet.“

Text 192: „Připoutanost ke Kṛṣṇovi se dĕlí do dvou kategorií. Jednou je připoutanost s bázní a úctou a druhou je čistá připoutanost bez úcty.“

Text 193: „Čistá připoutanost prostá úcty se nachází v Gókule Vrindávanu. Připoutanost s převažující bázní a úctou se nachází ve dvou mĕstech, Mathuře a Dvárace, a na Vaikuṇṭĕ.“

Text 194: „Převažující bohatství lásku k Bohu určitým způsobem ochromuje. Oddaný s oddaností kevala si však s Kṛṣṇou připadá rovnocenný, přestože vidí Jeho neomezenou moc.“

Text 195: „Na transcendentální úrovni neutrality a služby je nĕkdy v popředí Pánův majestát, ale v transcendentálních náladách přátelské, rodičovské a milostné lásky hraje pouze nepatrnou úlohu.“

Text 196: „Když se Kṛṣṇa modlil u lotosových nohou svých rodičů Vasudevy a Devakī, oba si byli vĕdomi Jeho majestátu, a tak pociťovali bázeň, úctu a strach.“

Text 197: „  ,Když Vasudeva a Devakī pochopili, že jejich dva synové, Kṛṣṇa a Balarāma, kteří se jim klanĕli, jsou Nejvyšší Osobnost Božství, dostali strach a neobjali Je.“

Text 198: „Poté, co Kṛṣṇa projevil svou vesmírnou podobu, Arjuna cítil úctu a bázeň a prosil o odpuštĕní za svou dřívĕjší drzost, kdy se ke Kṛṣṇovi choval jako přítel.“

Text 199-200: „  ,Protože jsem neznal Tvou slávu, považoval jsem Tĕ za svého přítele, a tak jsem Tĕ nĕkdy lekhovážnĕ oslovoval „Kṛṣṇo“, „Yādavo“, „můj příteli“. Odpusť mi prosím vše, čeho jsem se mohl z pošetilosti či z lásky dopustit. Když jsme spolu odpočívali, leželi na stejném lůžku, sedĕli či jedli o samotĕ nebo před mnoha přáteli, mnohokrát jsem Tĕ svými žerty zneuctil. Ó neomylný, odpusť mi prosím všechny tyto přestupky.̀  “

Text 201: „Ačkoliv Kṛṣṇa s královnou Rukmiṇī pouze žertoval, myslela si, že ji chce opravdu opustit, a to pro ni byl šok.“

Text 202: „  ,Když Kṛṣṇa ve Dvárace žertoval s Rukmiṇī, zmocnilo se jí neštĕstí, strach a nářek, a také ztratila veškerou inteligenci. Z rukou jí spadly náramky, upustila vĕjíř, kterým ovívala Pána, a s rozcuchanými vlasy upadla v bezvĕdomí na zem jako banánovník sražený prudkým vĕtrem.̀  “

Text 203: „Ve stavu kevalā (ryzí oddanosti) oddaný nebere v úvahu Kṛṣṇův neomezený majestát, i když ho vnímá. Vážnĕ bere pouze svůj vztah s Kṛṣṇou.“

Text 204: „  ,Matka Yaśodā v Kṛṣṇových ústech spatřila všechny vesmíry a na chvíli užasla. Následovníci tří Véd Pána uctívají jako Indru a další polobohy obĕťmi, svĕtci, kteří studiem Upaniṣad pochopili Jeho velikost, Ho uctívají jako neosobní Brahman, velcí filosofové, kteří analyticky studují vesmír, Ho uctívají jako Puruṣu, velcí yogī Ho uctívají jako všudypřítomnou Nadduši a oddaní Ho uctívají jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Yaśodā však Pána považovala za svého syna.̀  “

Text 205: „  ,I když je Kṛṣṇa mimo dosah smyslového vnímání a pro lidské bytosti je neprojevený, přijímá podobu lidské bytosti s hmotným tĕlem. Matka Yaśodā proto Pána Kṛṣṇu považovala za svého syna a přivázala Ho k dřevĕnému hmoždíři, jako by to bylo obyčejné dítĕ.̀  “

Text 206: „  ,Śrīdāmā jednou porazil Kṛṣṇu a ten ho za to musel nosit na zádech. Stejným způsobem nosil Bhadrasena Vṛṣabhu a Pralamba Balarāmu, syna Rohiṇī.̀  “

Text 207-209: „  ,  „Můj nejdražší Kṛṣṇo, uctíváš Mĕ a vzdáváš se společnosti všech ostatních gopī, které si s Tebou chtĕjí užívat.“ Śrīmatī Rādhārāṇī se tak považovala za Kṛṣṇovu nejoblíbenĕjší gopī. Zpyšnĕla a s Kṛṣṇou opustila tanec rāsa-līlā. Hluboko v lese Mu řekla: „Můj drahý Kṛṣṇo, už nemohu jít dál. Můžeš Mne odnést, kam budeš chtít.“ Když takto Śrīmatī Rādhārāṇī přednesla svou žádost, Kṛṣṇa řekl: „Vylez Mi tedy na záda.“ Jakmile se o to však pokusila, Kṛṣṇa zmizel. Śrīmatī Rādhārāṇī se pak začala rmoutit nad svou žádostí i Jeho zmizením.̀  “

Text 210: „  ,Drahý Kṛṣṇo, my gopī jsme neuposlechly příkazů našich manželů, synů, rodiny, bratrů a přátel a opustily jsme jejich společnost, abychom přišly za Tebou. Ty víš vše o našich touhách. Přišly jsme jen proto, že nás přitahuje dokonalá hudba Tvé flétny. Ty jsi ale velký podvodník, protože kdo jiný by se uprostřed noci vzdal společnosti mladých dívek, jako jsme my?̀  “

Text 211: „Ten, kdo je zcela připoutaný ke Kṛṣṇovým lotosovým nohám, dosahuje úrovnĕ śamatā. Slovo ,śamatā̀ pochází ze slova ,śamà. Śānta-rasa neboli neutrální postavení tedy znamená být zcela připoutaný k lotosovým nohám Kṛṣṇy. Tento výrok pochází z úst samotné Nejvyšší Osobnosti Božství. Tomuto postavení se říká seberealizace.“

Text 212: „  ,Toto jsou slova Nejvyšší Osobnosti Božství: „Pokud má nĕkdo inteligenci zcela připoutanou k Mým lotosovým nohám, avšak nevykonává praktickou službu, pak dospĕl na úroveň zvanou śānta-rati neboli śama.“ Bez śānta-rati je velmi tĕžké dosáhnout připoutanosti ke Kṛṣṇovi.̀  “

Text 213: „  ,Slovo „śama“ nebo „śānta-rasa“ naznačuje připoutanost k lotosovým nohám Kṛṣṇy. „Dama“ znamená ovládat smysly a neodchylovat se od služby Pánu. Schopnost snášet neštĕstí je „titikṣā“ a „dhṛti“ znamená ovládat jazyk a genitálie.̀  “

Text 214: „Vzdát se všech tužeb, které se nepojí s Kṛṣṇou, je úkolem toho, kdo je na úrovni śānta-rasa. Na této úrovni může být jedinĕ oddaný Kṛṣṇy, který se tudíž nazývá śānta-rasa-bhakta.“

Text 215: „Oddaný na úrovni śānta-rasa nechce povýšení na nebeské planety ani osvobození. Protože to jsou výsledky karmy a jñāny, pro oddaného nejsou o nic lepší než peklo. Ten, kdo se nachází na úrovni śānta-rasy, vykazuje dvĕ transcendentální vlastnosti: odpoutanost od všech hmotných tužeb a naprostou připoutanost ke Kṛṣṇovi.“

Text 216: „  ,Ten, kdo je oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství Nārāyaṇovi, se ničeho nebojí. Povýšení na nebeské planety, uvržení do pekel i vysvobození z hmotného otroctví připadají oddanému stejné.̀  “

Text 217: „Tyto dvĕ vlastnosti úrovnĕ śānta pronikají životy všech oddaných. Jsou jako zvuk v éteru. Zvuk se nachází ve všech hmotných prvcích.“

Text 218: „Povahou śānta-rasy je, že v ní neexistuje ani trocha důvĕrnosti. Převažuje v ní spíše poznání neosobního Brahmanu a lokalizované Paramātmy.“

Text 219: „Na úrovni śānta-rasy oddaný realizuje pouze své přirozené postavení. Pokud je však povýšen na úroveň dāsya-rasy, pak lépe chápe úplný majestát Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 220: „Na úrovni dāsya-rasy je poznání Nejvyšší Osobnosti Božství dáváno najevo s bázní a úctou. Oddaný v dāsya-rase přináší Pánu svou službou neustálé štĕstí.“

Text 221: „Vlastnosti śānta-rasy jsou přítomné také v dāsya-rase, ale navíc je tam služba. Úroveň dāsya-rasy tak obsahuje vlastnosti śānta-rasy i dāsya-rasy.“

Text 222: „Na úrovni sakhya-rasy jsou přítomné vlastnosti śānta-rasy i služba dāsya-rasy. Na této úrovni nejsou vlastnosti dāsya-rasy smíšené s bázní a úctou, ale s důvĕrností přátelství.“

Text 223: „Na úrovni sakhya-rasy oddaný nĕkdy slouží Pánu a nĕkdy přimĕje Kṛṣṇu, aby On sloužil jemu. Při svých předstíraných zápasech pasáčci nĕkdy vyskočí Kṛṣṇovi na záda a nĕkdy nechají Kṛṣṇu vylézt na záda jim.“

Text 224: „Bázeň a úcta se na přátelské úrovni nenacházejí, neboť tato rasa je prodchnutá důvĕrnou službou. Sakhya-rasa je tedy charakterizována vlastnostmi tří ras.“

Text 225: „Na úrovni sakhya-rasy je Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa ovládán oddanými, kteří s Ním mají důvĕrný vztah a považují se za Jemu rovné.“

Text 226: „Na úrovni rodičovské lásky se vlastnosti śānta-rasy, dāsya-rasy a sakhya-rasy mĕní na službu zvanou ochrana.“

Text 227: „Podstatou přátelské lásky je důvĕrnost zbavená formálnosti a posvátné úcty, která se nachází v dāsya-rase. Oddaný, který jedná s rodičovskou láskou, nĕkdy Pána díky silnĕjšímu pocitu důvĕrnosti obyčejným způsobem trestá nebo Ho kárá.“

Text 228: „Na úrovni rodičovské lásky se oddaný považuje za Pánova ochránce. Pán je tak objektem péče jako syn, a proto je tato nálada plná vlastností čtyř ras – śānta-rasy, dāsya-rasy, přátelství a rodičovské lásky. Tento nektar je ještĕ více transcendentální.“

Text 229: „Opĕtování duchovního štĕstí mezi Kṛṣṇou a Jeho oddaným, při kterém je Kṛṣṇa svým oddaným ovládán, se přirovnává k oceánu nektaru, do kterého se oddaný s Kṛṣṇou noří. To je výrok učenců chápajících Kṛṣṇův majestát.“

Text 230: „  ,Znovu se s úctou klaním Nejvyšší Osobnosti Božství. Ó můj Pane, stokrát a tisíckrát se Ti s láskou klaním, protože svými zábavami vrháš gopī do oceánu nektaru. Oddaní, kteří znají Tvůj majestát, prohlašují, že jsi vždy ovládaný jejich city.̀  “

Text 231: „Na úrovni milostné lásky nabývají připoutanost ke Kṛṣṇovi, služba Jemu, uvolnĕné pocity přátelství a pocity ochrany na důvĕrnosti.“

Text 232: „Na úrovni milostné lásky pak oddaný ve službĕ Pánu nabízí své tĕlo. Jsou zde proto přítomné transcendentální vlastnosti všech pĕti ras.“

Text 233: „Všechny hmotné vlastnosti se jedna po druhé vyvíjejí v hmotných prvcích, počínaje éterem. Postupnĕ se objeví jedna vlastnost, potom dvĕ, potom tři a čtyři, až nakonec v zemi je přítomných všech pĕt.“

Text 234: „Podobnĕ jsou na úrovni milostné lásky nahromadĕné všechny pocity oddaných. Taková zhuštĕná chuť je zajisté úžasná.“

Text 235: Śrī Caitanya Mahāprabhu vše uzavřel tĕmito slovy: „Popsal jsem nálady oddané služby, ale to byl jen obecný přehled. Ty přemýšlej o tom, jak ho upravit a rozvést.“

Text 236: „Láska ke Kṛṣṇovi se zjeví v srdci toho, kdo na Kṛṣṇu neustále myslí. I kdyby postrádal poznání, Kṛṣṇovou milostí dosáhne protĕjšího břehu oceánu transcendentální lásky.“

Text 237: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a obejmul Rūpu Gosvāmīho. Potom se rozhodl, že odejde do Váránasí.

Text 238: Druhého dne ráno, když Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a chystal se odejít do Váránasí (Benáresu), přednesl Śrīla Rūpa Gosvāmī u Jeho lotosových nohou následující prosbu.

Text 239: „Pokud mi to dovolíš, půjdu s Tebou. Nemohu snášet vlny odloučení.“

Text 240: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Tvou povinností je plnit Moje nařízení. Přiblížil ses k Vrindávanu, nyní bys tam mĕl jít.“

Text 241: „Pozdĕji potom můžeš jít z Vrindávanu přes Bengálsko (Gaudadéš) do Džagannáth Purí. Tam Mĕ znovu potkáš.“

Text 242: Śrī Caitanya Mahāprabhu obejmul Rūpu Gosvāmīho a pak nastoupil na loď. Rūpa Gosvāmī omdlel a na místĕ se zhroutil k zemi.

Text 243: Brāhmaṇa z Dakšinu vzal Rūpu Gosvāmīho k sobĕ domů. Oba bratři se poté vydali do Vrindávanu.

Text 244: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel a šel, až přišel do Váránasí. Tam se setkal Candraśekharem, který právĕ vycházel z mĕsta.

Text 245: Candraśekhara mĕl v noci sen, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do jeho domu. Ráno proto vyšel z mĕsta, aby Pána přivítal.

Text 246: Candraśekhara čekal na okraji mĕsta, až najednou spatřil Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Padl Pánovi k nohám a s velkou radostí Ho odvedl k sobĕ domů.

Text 247: Jakmile se Tapana Miśra doslechl o Pánovĕ příchodu do Váránasí, okamžitĕ přišel do Candraśekharova domu, aby se s Ním setkal. Chvíli s Pánem hovořil a pak Ho pozval k sobĕ na obĕd.

Text 248: Tapana Miśra odvedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua k sobĕ domů a předložil Mu obĕd. Candraśekhara pozval do svého domu na obĕd Balabhadru Bhaṭṭācāryu.

Text 249: Poté, co Tapana Miśra Śrī Caitanyu Mahāprabhua pohostil, požádal Pána, aby mu splnil jedno přání a udĕlil mu svou milost.

Text 250: Tapana Miśra řekl: „Dokud budeš ve Váránasí, nepřijímej prosím pozvání od nikoho jiného než ode mne.“

Text 251: Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, že se zdrží jen pĕt až sedm dní. Nikdy by nepřijal pozvání, které by bylo nĕjak spojené s māyāvādskými sannyāsīmi.

Text 252: S tímto vĕdomím Śrī Caitanya Mahāprabhu souhlasil, že bude obĕdvat u Tapany Miśry, a ubytoval se v domĕ Candraśekhara.

Text 253: Přišel také brāhmaṇa z Maháráštry. Pán se s ním setkal a z náklonnosti mu udĕlil svou milost.

Text 254: Jakmile se o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua doslechli úctyhodní členové brāhmaṇské a kṣatriyské společnosti, přišli Ho všichni navštívit.

Text 255: Śrī Rūpa Gosvāmī dostal hodnĕ milosti a já jsem v krátkosti všechna ta témata popsal.

Text 256: Každý, kdo toto vyprávĕní poslouchá s láskou a vírou, zajisté rozvine lásku k Bohu u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 257: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.