KAPITOLA SEDMÁ

SLOKA 1: Sūta Gosvāmī řekl: Sumantu Ṛṣi, autorita na Atharva Vedu, svou saṁhitu naučil svého žáka Kabandhu, který ji zase přednesl Pathyovi a Vedadarśovi.

SLOKA 2: Śauklāyani, Brahmabali, Modoṣa a Pippalāyani byli žáci Vedadarśi. Vyslechni si ode mne prosím také jména Pathyových žáků. Můj drahý brāhmaṇo, jsou to Kumuda, Śunaka a Jājali, všichni dobře znalí Atharva Vedy.

SLOKA 3: Babhru a Saindhavāyana, žáci Śunaky, studovali dvĕ oddĕlení sbírky Atharva Vedy, kterou vlastnil jejich duchovní mistr. Saindhavāyanův žák Sāvarṇa a žáci dalších velkých mudrců tuto edici Atharva Vedy studovali také.

SLOKA 4: Nakṣatrakalpa, Śāntikalpa, Kaśyapa, Āṅgirasa a další byli také mezi ācāryi Atharva Vedy. Nyní, ó mudrci, poslouchej, jak ti vyjmenuji autority na Purāṇy.

SLOKA 5: Trayyāruṇi, Kaśyapa, Sāvarṇi, Akṛtavrana, Vaiśampāyana a Hārīta jsou šest mistrů Purāṇ.

SLOKA 6: Každý z nich studoval jednu ze šesti sbírek Purāṇ od mého otce Romahaārṣaṇy, který byl žákem Śrīly Vyāsadevy. Já jsem se stal žákem tĕchto šesti autorit a zevrubnĕ jsem se naučil veškeré jejich přednesy purānské moudrosti.

SLOKA 7: Romaharṣaṇa, Vedavyāsův žák, rozdĕlil Purāṇy do čtyř základních sbírek. Mudrc Kaśyapa a já jsme se spolu se Sāvarṇim a Akṛtavranou, Rāmovým žákem, tyto čtyři části naučili.

SLOKA 8: Ó Śaunako, vyslechni si prosím pozornĕ charakteristické znaky Purāṇ tak, jak byly definovány tĕmi nejpřednĕjšími vzdĕlanými brāhmaṇy v souladu s védskými písmy.

SLOKA 9-10: Ó brāhmaṇo, autority na toto téma vĕdí, že Purāṇa obsahuje deset charakteristických témat: stvoření vesmíru, druhotné stvoření svĕtů a bytostí, udržování všech živých bytostí, jejich výživu, vlády různých Manuů, dynastie velkých králů, jejich činnosti, zničení, motivaci a nejvyšší útočištĕ. Ostatní učenci uvádĕjí, že o tĕchto deseti tématech pojednávají velké Purāṇy, zatímco menší Purāṇy mohou pojednávat o pĕti tématech.

SLOKA 11: Uvedením původních kvalit v neprojevené hmotné přírodĕ do činnosti vzniká mahat-tattva. Z mahat-tattvy povstává prvek falešné ego, které se dĕlí na tři aspekty. Toto trojí falešné ego se dále projevuje jako jemné podoby vnímání, jako smysly a jako hrubé smyslové objekty. Jejich projevení se nazývá stvoření.

SLOKA 12: Druhotné stvoření, které existuje Pánovou milostí, je projeveným spojením tužeb živých bytostí. Tak jako z jednoho semene vznikají další, vytvářejí činnosti, které v konateli podporují hmotné touhy, pohyblivé i nehybné životní podoby.

SLOKA 13: Vṛtti znamená způsob obživy, který spočívá v tom, že se pohyblivé živé bytosti živí nehybnými. Pro lidskou bytost vṛtti konkrétnĕ znamená živit se způsobem, který odpovídá její osobní povaze. Tuto činnost lze vykonávat buď v rámci honby za uspokojením sobeckých tužeb nebo podle zákonů Boha.

SLOKA 14: V každém vĕku se neomylný Pán v tomto svĕtĕ zjevuje mezi zvířaty, lidskými bytostmi, mudrci a polobohy. Prostřednictvím činností tĕchto inkarnací ochraňuje vesmír a zabíjí odpůrce védské kultury.

SLOKA 15: Za vlády každého z Manuů se zjevuje šest druhů osobností, které jsou projevením Pána Hariho: vládnoucí Manu, hlavní polobozi, synové Manua, Indra, velcí mudrci a částečné inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 16: Dynastie jsou rody králů, jež mají svůj původ v Pánu Brahmovi a sahají z minulosti přes současnost do budoucnosti. Záznamy o tĕchto dynastiích, zvláštĕ o jejich význačních členech, jsou námĕtem historie dynastií.

SLOKA 17: Existují čtyři druhy vesmírného zničení  —  příležitostné, týkající se prvků, průbĕžné a konečné  —  ke kterým dochází vlivem neodmyslitelné energie Nejvyššího Pána. Učenci toto téma označili jako zničení.

SLOKA 18: Živá bytost z nevĕdomosti koná hmotné činnosti a tak se v jednom smyslu stává příčinou stvoření, udržování a zničení vesmíru. Nĕkteré autority živou bytost označují jako osobnost, na které je založeno hmotné stvoření, zatímco jiní říkají, že je neprojeveným já.

SLOKA 19: Nejvyšší Absolutní Pravda je přítomna ve všech stavech vĕdomí  —  bdĕní, spánku a hlubokém spánku  —  ve všech fenoménech projevených klamnou energií a ve funkcích všech živých bytostí. Existuje však od toho všeho také oddĕlenĕ. Takto spočívající ve své vlastní transcendenci je konečným a jedinečným útočištĕm.

SLOKA 20: I když může hmotný objekt přijmout různé podoby a jména, jeho podstatná složka je vždy přítomna jako samotný základ jeho existence. Podobnĕ je Nejvyšší Absolutní Pravda spojenĕ i oddĕlenĕ neustále přítomna ve stvořeném hmotném tĕle ve všech jeho fázích početím počínaje a smrtí konče.

SLOKA 21: Tuto Nejvyšší Duši lze poznat a zároveň přestat s hmotným snažením tehdy, když mysl samočinnĕ nebo díky usmĕrnĕné duchovní praxi přestane působit na hmotné úrovni bdĕní, snĕní a hlubokého spánku.

SLOKA 22: Mudrci, kteří jsou odborníky na dávnou historii prohlašují, že se dají Purāṇay podle svých různých charakteristických znaků rozdĕlit na osmnáct hlavních a osmnáct druhotných.

SLOKA 23-24: K osmnácti hlavním Purāṇám patří Brahmā, Padma, Viṣṇu, Śiva, Liṅga, Garuḍa, Nārada, Bhāgavata, Agni, Skanda, Bhaviṣya, Brahma-vaivarta, Mārkaṇḍeya, Vāmana, Varāha, Matsya, Kūrma a Brahmāṇḍa Purāṇa.

SLOKA 25: Ó brāhmaṇo, podrobnĕ jsem ti popsal to, jak velký mudrc Vyāsadeva, jeho žáci a žáci jeho žáků rozšiřovali védská odvĕtví. Ten, kdo tomuto vyprávĕní naslouchá, zvĕtší svou duchovní sílu.