KAPITOLA PATNÁCTÁ
Transcendentální šílenství Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua
Následuje shrnutí patnácté kapitoly. Po zhlédnutí obřadu upala-bhoga Pána Jagannātha začal Śrī Caitanya Mahāprabhu opĕt pociťovat extatické emoce. U mořské pláže spatřil zahradu a opĕt si myslel, že je ve Vrindávanu. Myslel také na Kṛṣṇu uprostřed Jeho různých zábav, přičemž Ho znovu rozrušily transcendentální emoce. Když jednou Kṛṣṇa v noci tančil tanec rāsa, zmizel, a gopī Ho hledaly ve všech lesích. Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl ty samé transcendentální myšlenky, jaké tehdy mĕly gopī, což Ho naplnilo extatickými emocemi. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī recitoval jeden verš z Gīta-govindy, který se přesnĕ hodil k Pánovým emocím. Caitanya Mahāprabhu poté projevil extatické promĕny známé jako bhāvodaya, bhāva-sandhi, bhāva-śabalya a tak dále. Pán prožíval všech osm druhů extatických promĕn a velmi si je vychutnával.
Text 1: Dokonce i pro polobohy, jako je Brahmā, je nesmírnĕ tĕžké pochopit oceán extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Śrī Caitanya Mahāprabhu se provádĕním svých zábav do tohoto oceánu ponořil a Jeho srdce bylo v této lásce zcela pohroužené. Různými způsoby tak projevoval vznešené postavení transcendentální lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 2: Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi, Nejvyšší Osobnosti Božství! Sláva Pánu Nityānandovi, jehož tĕlo je vždy plné transcendentální blaženosti!
Text 3: Sláva Śrī Advaitovi Ācāryovi, jenž je nesmírnĕ drahý Pánu Caitanyovi! Sláva všem oddaným Pána, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem!
Text 4: Śrī Caitanya Mahāprabhu se tak dnem i nocí zapomínal, pohroužený v oceánu extatické lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 5: Pán se udržoval ve třech stavech vĕdomí: nĕkdy se zcela pohroužil do extatických emocí, nĕkdy byl částečnĕ při vnĕjším vĕdomí a nĕkdy byl zcela při vnĕjším vĕdomí.
Text 6: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl ve skutečnosti v extatických emocích pohroužený neustále, ale tak jako se hrnčířský kruh otáčí, aniž by se ho hrnčíř dotýkal, pokračovaly samy od sebe i Pánovy tĕlesné činnosti, jako koupání, navštĕvování chrámu za účelem zhlédnutí Pána Jagannātha a obĕdvání.
Text 7: Jednoho dne, když se Śrī Caitanya Mahāprabhu v chrámu díval na Pána Jagannātha, zjevil se Pán Jagannātha jako Śrī Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, osobnĕ.
Text 8: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu vnímal, že Pán Jagannātha je samotný Kṛṣṇa, okamžitĕ bylo Jeho pĕt smyslů přitahováno pĕti vlastnostmi Pána Kṛṣṇy.
Text 9: Mysl Pána Caitanyi byla pĕti transcendentálními vlastnostmi Pána Kṛṣṇy tažená do pĕti smĕrů jako při přetahování, až z toho Pán upadl do bezvĕdomí.
Text 10: Právĕ v tu chvíli skončil obřad upala-bhoga Pána Jagannātha a oddaní, kteří doprovázeli Pána Caitanyu do chrámu, Ho odvedli domů.
Text 11: Té noci se o Śrī Caitanyu Mahāprabhua starali Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Rāmānanda Rāya. Pán je držel okolo krku a naříkal.
Text 12: Když byla Śrīmatī Rādhārāṇī velmi rozrušená z toho, jak pociťovala odloučení od Kṛṣṇy, řekla Viśāce verš vysvĕtlující příčinu Její velké úzkosti a neklidu.
Text 13: Recitováním tohoto verše Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vyjádřil své žhnoucí pocity. Potom s velkým nářkem vysvĕtlil Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi jeho význam.
Text 14: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „ ,Srdce gopī jsou jako vysoké kopce, a přesto jsou zaplavené vlnami nektarového oceánu Kṛṣṇovy krásy. Jeho sladký hlas vstupuje do jejich uší a přináší jim transcendentální blaženost. Dotek Jeho tĕla je chladivĕjší než milióny mĕsíců dohromady a nektar Jeho tĕlesné vůnĕ zaplavuje celý svĕt. Ó Má drahá přítelkynĕ, tento Kṛṣṇa, jenž je synem Nandy Mahārāje a má rty jako nektar, silou přitahuje Mých pĕt smyslů.̀ “
Text 15: „Krása Pána Śrī Kṛṣṇy, zvuk Jeho slov a melodie Jeho flétny, Jeho dotek, vůnĕ a chuť Jeho rtů jsou plné nepopsatelné sladkosti. Když všechny tyto rysy přitahují Mých pĕt smyslů najednou, Mé smysly jedou všechny na jediném koni Mé mysli, ale každý chce jet na jinou stranu.“
Text 16: „Ó Má drahá přítelkynĕ, poslechni si prosím, co je příčinou Mého utrpení. Mých pĕt smyslů jsou ve skutečnosti nemravní lupiči, protože chtĕjí plenit Kṛṣṇovo vlastnictví, i když dobře vĕdí, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“
Text 17: „Moje mysl je jako jediný kůň, na kterém jede pĕt poznávacích smyslů, vedených zrakem. Každý z nich chce toho konĕ řídit, a tak Mou mysl tahají do pĕti smĕrů najednou. Jakým smĕrem půjde? Pokud budou tahat všechny najednou, kůň určitĕ přijde o život. Jak mohu takovou krutost snášet?“
Text 18: „Má drahá přítelkynĕ, pokud říkáš ,Jen se snaž ovládat své smyslỳ, co ti na to mám říct? Na své smysly se zlobit nemohu. Je to snad jejich chyba? Kṛṣṇova krása, zvuk, dotek, vůnĕ a chuť jsou svojí povahou nesmírnĕ přitažlivé. Tĕchto pĕt rysů přitahuje Mé smysly, a každý z nich chce potom táhnout mysl jiným smĕrem. Život Mé mysli je tak ohrožen jako život konĕ, který je tažený do pĕti smĕrů zároveň. Proto i Mnĕ hrozí smrt.“
Text 19: „Vĕdomí každé ženy ve třech svĕtech je jako vysoká hora, ale sladkost Kṛṣṇovy krásy je jako oceán. Pouhá kapka z tohoto oceánu dokáže zaplavit celý svĕt, včetnĕ všech vysokých hor vĕdomí.“
Text 20: „Sladkost Kṛṣṇových žertovných slov vytváří nepopsatelný zmatek v srdcích všech žen. Jeho slova upoutají ucho ženy k jejich sladkosti. Tak dojde k přetahování a ucho přijde o život.“
Text 21: „Kṛṣṇovo transcendentální tĕlo je tak chladivé, že ho nelze srovnávat ani se santálovou pastou či milióny a milióny mĕsíců. Dovednĕ přitahuje ňadra všech žen, jež připomínají vysoké hory. Transcendentální tĕlo Kṛṣṇy tedy přitahuje mysl všech žen ve třech svĕtech.“
Text 22: „Vůnĕ Kṛṣṇova tĕla dokáže pobláznit víc než vůnĕ pižma a překonává i vůni modrého lotosu. Vstupuje do nosních dírek všech žen tohoto svĕta, usídluje se tam, a tak je přitahuje.“
Text 23: „Pokud jsou Kṛṣṇovy rty spojené s kafrem Jeho laskavého úsmĕvu, jsou tak sladké, že přitahují mysl všech žen a donutí je vzdát se všech jiných pout. Když však sladkost Kṛṣṇova úsmĕvu není na dosah, vyústí to v silné mentální potíže a nářek. Tato sladkost je jediným bohatstvím gopī z Vrindávanu.“
Text 24: Po tĕchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu chytil Rāmānandu Rāye a Svarūpu Dāmodara okolo krku a řekl: „Moji drazí přátelé, prosím poslouchejte Mĕ. Co mám dĕlat? Kam mám jít? Kde získám Kṛṣṇu? Řeknĕte Mi prosím, jak Ho mohu najít.“
Text 25: Takto pohroužený v transcendentální bolesti Śrī Caitanya Mahāprabhu den za dnem naříkal ve společnosti Svarūpy Dāmodara a Rāmānandy Rāye.
Text 26: Pro obohacení Pánovy extatické nálady Svarūpa Dāmodara Gosvāmī zpíval patřičné písnĕ a Rāmānanda Rāya recitoval vhodné verše. Takto Ho byli schopni uklidnit.
Text 27: Pán zvláštĕ rád naslouchal Kṛṣṇa-karṇāmṛtĕ od Bilvamaṅgala Ṭhākura, básním od Vidyāpatiho a Śrī Gīta-govindĕ od Jayadevy Gosvāmīho. Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi plesalo srdce, když Jeho společníci recitovali verše a zpívali písnĕ z tĕchto knih.
Text 28: Jednoho dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu k moři, a cestou najednou spatřil kvĕtinovou zahradu.
Text 29: Pán Caitanya si tu zahradu spletl s Vrindávanem a rychle do ní vstoupil. Pohroužený v extázi lásky ke Kṛṣṇovi po ní bloumal a chtĕl Ho najít.
Text 30: Poté, co Kṛṣṇa bĕhem tance rāsa zmizel s Rādhārāṇī, chodily gopī po lese a hledaly Ho. Stejnĕ nyní chodil Śrī Caitanya Mahāprabhu po této zahradĕ u moře.
Text 31: Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil sem a tam, pohroužený v extatické náladĕ gopī. Začal se ptát na Kṛṣṇu tak, že každému stromu a rostlinĕ recitoval jisté verše.
Text 32: „(Gopī řekly:) ,Ó strome cūta, priyāla, panasa, āsana a kovidāra! Ó strome jambu, arka, bilva, bakula a mangovníku! Ó strome kadamba, nīpa a všechny ostatní, které žijete na březích Jamuny ve prospĕch druhých, prosím řeknĕte nám, kam šel Kṛṣṇa. Naše mysli jsou ztracené a jsme témĕř mrtvé.̀ “
Text 33: „ ,Ó dokonale příznivá rostlinko tulasī, jsi velmi drahá lotosovým nohám Govindy a On je velmi drahý tobĕ. Nevidĕla jsi tu projít Kṛṣṇu, ozdobeného girlandou z tvých lístků a obklopeného rojem čmeláků?̀ “
Text 34: „ ,Ó rostlinky s kvĕty mālatī, mallikā, jātī a yūthikā, vidĕly jste okolo projít Kṛṣṇu, který se vás dotkl svou rukou, aby vás potĕšil?̀ “
Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „ ,Ó mangovníku, ó chlebovníku, stromy piyāla, jambu a kovidāra, jste všichni obyvateli svatého místa. Jednejte proto laskavĕ ve prospĕch druhých.̀ “
Text 36: „ ,Vidĕli jste tudy jít Kṛṣṇu? Řeknĕte nám prosím, kudy šel, a zachraňte tak naše životy.̀ “
Text 37: Když stromy neodpovídaly, gopī se dohadovaly: „ ,Všechny tyto stromy musí být Kṛṣṇovi přátelé, protože jsou mužského rodu.̀ “
Text 38: „ ,Proč by nám mĕly stromy říkat, kam Kṛṣṇa šel? Zeptejme se radĕji rostlinek, ty jsou ženského rodu, a jsou proto jako naše přítelkynĕ.̀ “
Text 39: „ ,Ty nám jistĕ prozradí, kam Kṛṣṇa šel, protože Ho osobnĕ vidĕly.̀ “ S tĕmito myšlenkami se gopī dotazovaly rostlin v čele s tulasī.
Text 40: „ ,Ó tulasī! Ó mālatī! Ó yūthī, mādhavī a malliko! Kṛṣṇa je vám velice drahý, a proto k vám jistĕ přišel blíž.̀ “
Text 41: „ ,Všechny jste pro nás jako drahé přítelkynĕ. Řeknĕte nám prosím, kterým smĕrem Kṛṣṇa odešel, a zachraňte naše životy.̀ “
Text 42: Když ani pak gopī nedostaly žádnou odpovĕď, pomyslely si: „ ,Všechny tyto rostliny jsou Kṛṣṇovy služebné, a proto s námi ze strachu nechtĕjí mluvit.̀ “
Text 43: Poté gopī potkaly skupinku laní. Když ucítily vůni Kṛṣṇova tĕla a uvidĕly tváře laní, začaly se jich vyptávat, aby zjistily, zda je Kṛṣṇa nablízku.
Text 44: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ó lani, Pán Kṛṣṇa objímal svou milou a kuṅkumový prášek z Jejích zdvižených ňader pokryl Jeho girlandu z kvĕtů kunda. Line se zde vůnĕ z této girlandy. Ó má drahá přítelkynĕ, nevidĕla jsi zde projít Kṛṣṇu v doprovodu Jeho nejdražší společnice, což by zvĕtšilo radost očí vás všech?̀ “
Text 45: „ ,Ó drahá lani, pro Śrī Kṛṣṇu je vždy potĕšením udĕlat ti radost. Řekni nám prosím, jestli tudy prošel v doprovodu Śrīmatī Rādhārāṇī. Myslíme si, že tudy zajisté museli projít.̀ “
Text 46: „ ,Nejsme nikdo cizí. Jako velmi drahé přítelkynĕ Śrīmatī Rādhārāṇī dokážeme na dálku poznat vůni Kṛṣṇova tĕla.̀ “
Text 47: „ ,Kṛṣṇa objímal Śrīmatī Rādhārāṇī a kuṅkumový prášek z Jejích ňader se smísil s girlandou z kvĕtů kunda zdobící Jeho tĕlo. Vůnĕ této girlandy provonĕla celé ovzduší.̀ “
Text 48: „ ,Pán Kṛṣṇa odtud odešel, a lanĕ proto cítí odloučení. Jak by tedy mohly odpovĕdĕt, když ani neslyší naše slova?̀ “
Text 49: Gopī potom přišly ke stromům tak obtĕžkaným plody a kvĕty, že se jejich vĕtve ohýbaly k zemi.
Text 50: Gopī si pomyslely, že všechny tyto stromy vidĕly Kṛṣṇu projít, a tak se Mu s úctou klaní. Chtĕly se o tom ujistit, a tak se stromů zeptaly.
Text 51: Pán Caitanya pokračoval: „Ó stromy, řeknĕte nám prosím, zda Balarāmův mladší bratr Kṛṣṇa uvítal vaše poklony svými láskyplnými pohledy, když tudy procházel s jednou rukou na rameni Śrīmatī Rādhārāṇī a s lotosovým kvĕtem ve druhé, následován rojem čmeláků omámených vůní kvĕtů tulasī.̀ “
Text 52: „ ,Aby předešel tomu, že budou čmeláci usedat na tvář Jeho milované, odhánĕl je lotosovým kvĕtem, který držel v ruce, a to způsobilo lehké rozptýlení Jeho mysli.̀ “
Text 53: „ ,Všímal si vás, nebo ne, když jste se Mu klanĕly? A podložte prosím svoje slova důkazem.̀ “
Text 54: „ ,Odloučení od Kṛṣṇy učinilo tyto služebníky velmi nešťastnými. Jak by nám mohli odpovĕdĕt, když ztratili vĕdomí?̀ “
Text 55: Po tĕchto slovech vyšly gopī na pláž u řeky Jamuny a tam uvidĕly Pána Kṛṣṇu pod kadambovým stromem.
Text 56: Kṛṣṇa, který okouzluje milióny a milióny Amorů, tam stál s flétnou na rtech a svou neomezenou krásou přitahoval oči a mysli celého svĕta.
Text 57: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil transcendentální krásu Kṛṣṇy, padl v bezvĕdomí na zem. Tehdy se k Nĕmu v zahradĕ připojili všichni oddaní, v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm.
Text 58: Stejnĕ jako i dřív mohli na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua sledovat veškeré příznaky transcendentální extatické lásky. Navenek sice vypadal zmatený, ale v nitru si vychutnával transcendentální blaženost.
Text 59: Oddaní opĕt přivedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua společnou snahou zpátky k vĕdomí. Pán vstal, chodil sem a tam a rozhlížel se kolem.
Text 60: Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kam zmizel Můj Kṛṣṇa? Právĕ teď jsem Ho vidĕl a Jeho krása uchvátila Mé oči a mysl.“
Text 61: „Proč už nemohu vidĕt Kṛṣṇu, jak drží flétnu u svých rtů? Moje oči bloudí sem a tam v nadĕji, že Ho znovu spatří.“
Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom recitoval následující verš, který pronesla Śrīmatī Rādhārāṇī ke své drahé přítelkyni Viśāce.
Text 63: „ ,Moje drahá přítelkynĕ, Kṛṣṇovo tĕlo se leskne víc než čerstvý mrak a Jeho žlutý odĕv je přitažlivĕjší než první blesky. Hlavu má ozdobenou pavím perem a na krku Mu visí roztomilý perlový náhrdelník. Když drží svou okouzlující flétnu u svých rtů, Jeho tvář je krásná jako podzimní mĕsíc v úplňku. Madana-mohana neboli ten, který okouzluje Amora, touto krásou zvĕtšuje touhu Mých očí Jej spatřit.̀ “
Text 64: Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Pleť Śrī Kṛṣṇy se leskne jako jemný prášek maskary. Překonává krásu čerstvĕ vytvořeného mraku a je hebčí než modrý lotosový kvĕt. Barva Jeho pleti je tak příjemná, že přitahuje oči a mysli všech, a je tak mocná, že se vymyká jakémukoliv přirovnání.“
Text 65: „Má drahá přítelkynĕ, prosím řekni Mi, co mám dĕlat. Kṛṣṇa je přitažlivý jako úžasný mrak a Moje oči jsou jako ptáci cātaka, kteří umírají žízní, protože tento mrak nevidí.“
Text 66: „Kṛṣṇův žlutý odĕv vypadá jako neklidný blesk na obloze a perlový náhrdelník na Jeho krku jako řada volavek letících pod mrakem. Jak paví pero na Jeho hlavĕ, tak Jeho girlanda vaijayantī (z kvĕtů pĕti barev) připomínají duhy.“
Text 67: „Lesk Kṛṣṇova tĕla je krásný jako právĕ vyšlý mĕsíc v úplňku bez jediné skvrny a tóny Jeho flétny zní jako sladké hřmĕní čerstvého mraku. Všichni pávi ve Vrindávanu se roztančí, když slyší tento zvuk.“
Text 68: „Mrak Kṛṣṇových zábav smáčí čtrnáct svĕtů sprchou nektaru. Poté, co se tento mrak objevil, se však naneštĕstí zvedl prudký vítr a odfoukl ho pryč. Pták cātaka Mých očí témĕř umírá žízní, když ten mrak nevidí.“
Text 69: Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu řekl zalykajícím se hlasem: „Bĕda, Rāmo Rāyi, pokračuj v recitování.“ Rāmānanda Rāya tedy začal recitovat jeden verš. Při poslechu tohoto verše byl Śrī Caitanya Mahāprabhu chvílemi veselý a chvílemi přemožený nářkem. Poté Pán ten verš osobnĕ vysvĕtlil.
Text 70: „ ,Drahý Kṛṣṇo, díky pohledu na Tvůj překrásný obličej ozdobený loknami vlasů, na krásu Tvých náušnic dotýkajících se Tvých tváří, na nektar Tvých rtů, na krásu Tvých usmĕvavých pohledů, na Tvé dvĕ paže, které zajišťují naprostou nebojácnost, a na Tvoji širokou hruď, jejíž krása probouzí milostnou náklonnost, jsme se jednoduše odevzdaly touze být Tvé služebné.̀ “
Text 71: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Poté, co porazil mĕsíc a lotosový kvĕt, chtĕl Kṛṣṇa polapit laním podobné gopī. Nastražil proto smyčku své překrásné tváře a do ní umístil nástrahu svého sladkého úsmĕvu, aby gopī svedl. Gopī se do té léčky chytily a staly se Kṛṣṇovými služkami, přičemž se vzdaly svých domovů, rodin, manželů a váženého postavení.“
Text 72: „Můj drahý příteli, Kṛṣṇa se chová jako lovec. Tento lovec se nestará o zbožnost či bezbožnost; pouze vytváří mnoho prostředků, kterými by přemohl nitra srdcí laním podobných gopī.“
Text 73: „Náušnice tančící na Kṛṣṇových tvářích mají tvar žraloků a jasnĕ se třpytí. Tyto tančící náušnice přitahují mysli všech žen. Kṛṣṇa navíc probodává srdce žen šípy svých sladce usmĕvavých pohledů. Vůbec nemá strach takto zabíjet ženy.“
Text 74: „Na Kṛṣṇovĕ hrudi jsou ozdoby Śrīvatsa a znak poukazující na sídlo bohynĕ štĕstí. Jeho hruď, jež je široká jako hruď lupiče, přitahuje tisíce a tisíce dívek z Vradži a násilím pokořuje jejich mysli i ňadra. Všechny se tak stávají služebnicemi Nejvyšší Osobnosti Božství.“
Text 75: „Kṛṣṇovy dvĕ překrásné paže jsou jako dlouhé petlice. Připomínají také tĕla černých hadů, kteří vstupují do prostoru mezi dvĕ horám podobná ňadra žen a uštknou jejich srdce. Ty ženy potom umírají na otravu spalujícím jedem.“
Text 76: „Chladivý účinek kafru, kořínků khasakhasa a santálového dřeva společnĕ je překonán chladem Kṛṣṇových dlaní a chodidel, která jsou chladnĕjší a příjemnĕjší než milióny a milióny mĕsíců. Pokud se žen byť jen jednou dotknou, jsou jejich mysli okouzleny a spalující účinek jedu chtivých tužeb po Kṛṣṇovi je okamžitĕ odstranĕn.“
Text 77: Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal v extázi lásky a recitoval přitom následující verš, který vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī, když své přítelkyni Śrīmatī Viśāce odhalovala nářek svého srdce.
Text 78: „ ,Má drahá přítelkynĕ, Kṛṣṇova hruď je široká a přitažlivá jako dveře z drahokamů indranīla a Jeho dvĕ jako petlice silné paže dokáží odstranit mentální úzkost mladých dívek soužených chtivými touhami po Nĕm. Jeho tĕlo je chladnĕjší než mĕsíc, santálové dřevo, lotosový kvĕt a kafr. Takto Madana-mohana, jenž přitahuje Amora, zvĕtšuje touhu Mých ňader.̀ “
Text 79: Śrī Caitanya Mahāprabhu poté řekl: „Právĕ teď jsem Kṛṣṇu mĕl, ale naneštĕstí jsem Ho zase ztratil.“
Text 80: „Kṛṣṇa je svou povahou velmi neposedný; nezůstává na jednom místĕ. S nĕkým se setká, okouzlí jeho mysl, a potom zmizí.“
Text 81: „ ,Gopī začaly být pyšné na své štĕstí, a tak Keśava, který je pokořitelem i Pána Brahmy a Pána Śivy, zmizel z tance rāsa, aby pokořil jejich pocit nadřazenosti a prokázal jim zvláštní přízeň.̀ “
Text 82: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu: „Zazpívej prosím nĕjakou píseň, která do Mého srdce vnese vĕdomí.“
Text 83: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī tedy začal pro potĕšení Śrī Caitanyi Mahāprabhua velmi sladce zpívat následující verš z Gīta-govindy.
Text 84: „ ,Zde na místĕ, kde se tančí tanec rāsa, vzpomínám na Kṛṣṇu, který vždy rád laškuje a oddává se radovánkám.̀ “
Text 85: Když Svarūpa Dāmodara Gosvāmī zpíval tuto výjimečnou píseň, Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ vstal a začal v extázi lásky tančit.
Text 86: V tu chvíli se na tĕle Pána Caitanyi projevilo všech osm druhů duchovních promĕn. Vidĕt bylo také třicet tři příznaků vyabhicāri-bhāvy, počínaje nářkem a jásáním.
Text 87: V tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua se probudily všechny extatické příznaky, jako jsou bhāvodaya, bhāva-sandhi a bhāva-śābalya. Mezi různými emocemi docházelo ke střetům a každá z nich začala být výrazná.
Text 88: Pán Caitanya Mahāprabhu žádal Svarūpu Dāmodara, aby tento verš zpíval znovu a znovu. Pokaždé, když ho zazpíval, si ho Pán vychutnával nĕjak jinak a znovu a znovu přitom tančil.
Text 89: Poté, co Pán již tančil dlouhou dobu, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přestal ten verš zpívat.
Text 90: Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu a znovu říkal: „Pokračuj! Zpívej! Zpívej!“ Svarūpa Dāmodara však vidĕl, jak je Pán unavený, a proto již nepokračoval.
Text 91: Když oddaní slyšeli, že Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, „Zpívej dál!“, všichni se shromáždili okolo Nĕho a začali jednohlasnĕ zpívat svaté jméno Hariho.
Text 92: Rāmānanda Rāya tehdy Pána usadil a ovíváním zahnal Jeho únavu.
Text 93: Všichni oddaní poté vzali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na pláž a vykoupali Ho. Nakonec Ho odvedli domů.
Text 94: Dali Mu obĕd a uložili Ho k odpočinku. Všichni oddaní v čele s Rāmānandou Rāyem se potom odebrali do svých domovů.
Text 95: Takto jsem popsal zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua v zahradĕ, do které vstoupil, když si ji spletl s Vrindávanem.
Text 96: V ní projevil transcendentální šílenství a extatické blouznĕní, které Śrī Rūpa Gosvāmī velmi pĕknĕ popsal ve své Stava-māle následovnĕ.
Text 97: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je nejvĕtší ze všech oddaných. Nĕkdy se stávalo, že při procházce po pláži spatřil v blízkosti překrásnou zahradu a spletl si ji s vrindávanským lesem. To způsobilo, že Ho úplnĕ zaplavila extáze lásky ke Kṛṣṇovi a začal zpívat svaté jméno a tančit. Jeho jazyk se nezastavil, jak jen opakoval ,Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!̀ Ukáže se zase nĕkdy na cestĕ mých očí?“
Text 98: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou nekonečné a není možné je správnĕ popsat. Já mohu uvést jen náznak, když se je snažím představit.
Text 99: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.