KAPITOLA ČTVRTÁ

Text 1: S úctou se klaním Mādhavendrovi Purīmu, jenž dostal misku sladké rýže, kterou pro nĕho ukradl Śrī Gopīnātha, od té doby známý jako Kṣīrā-corā. Śrī Gopāla, Božstvo z Góvardhanu, byl potĕšen láskou Mādhavendry Purīho, a proto se zjevil zrakům veřejnosti.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi!

Text 3-4: Pán šel do Džagannáth Purí a tam navštívil chrám Pána Jagannātha. Setkal se také se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou. Všechny tyto zábavy velmi obšírnĕ popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura ve své knize Caitanya-bhāgavata.

Text 5: Činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou přirozenĕ nesmírnĕ okouzlující a sladké a v podání Vṛndāvana dāse Ṭhākura jsou jako sprška nektaru.

Text 6: S velkou pokorou proto říkám, že tyto události již pĕknĕ popsal Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura, a byl by to jen projev pýchy, kdybych chtĕl stejné vĕci opakovat znovu. To by nebylo dobré. Nemám takové schopnosti.

Text 7: Události, o kterých se již obšírnĕ zmínil Vṛndāvana dāsa Ṭhākura ve své Caitanya-maṅgale (nyní známé jako Caitanya-bhāgavata), proto představuji pouze heslovitĕ.

Text 8: Nĕkteré z událostí však nepopsal obšírnĕ, ale jen v krátkosti, a ty se pokusím popsat v této knize.

Text 9: S úctou se proto klaním u lotosových nohou Vṛndāvana dāse Ṭhākura a doufám, že se svým jednáním nedopustím u jeho lotosových nohou žádného přestupku.

Text 10: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval se svými čtyřmi oddanými v cestĕ do Džagannáth Purí a s velkou dychtivostí zpíval svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa mantru.

Text 11: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel osobnĕ každý den do jedné vesnice, kde vyžebral velké množství rýže a dalších obilovin pro přípravu prasādam.

Text 12: Po cestĕ bylo mnoho řek a u všech stáli výbĕrčí poplatků. Pánovi však nedĕlali problémy a On jim prokazoval svou milost. Nakonec došel do vesnice Remuny.

Text 13: Gopīnāthovo Božstvo v chrámu v Remunĕ bylo velmi přitažlivé. Pán Caitanya chrám navštívil a s velkou oddaností se tam poklonil.

Text 14: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu klanĕl u lotosových nohou Božstva Gopīnātha, spadla Gopīnāthovi z hlavy kvĕtinová koruna a dopadla na hlavu Caitanyi Mahāprabhua.

Text 15: Śrī Caitanyu Mahāprabhua to velice potĕšilo, a tak se svými oddanými různými způsoby zpíval a tančil.

Text 16: Všichni služebníci Božstva žasli, když vidĕli silnou lásku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho naprosto dokonalou krásu a Jeho transcendentální vlastnosti.

Text 17: Z lásky Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi mnoha způsoby sloužili a On té noci zůstal v Gopīnāthovĕ chrámu.

Text 18: Pán tam zůstal, protože dychtil ochutnat zbytky sladké rýže obĕtované Božstvu Gopīnātha. Od svého duchovního mistra Īśvary Purīho totiž slyšel příbĕh o tom, co se tam kdysi stalo.

Text 19: Toto Božstvo bylo široko daleko známé jako Kṣīra-corā-gopīnātha a Caitanya Mahāprabhu svým oddaným vyprávĕl, jak Božstvo získalo tuto povĕst.

Text 20: Toto Božstvo kdysi ukradlo misku sladké rýže pro Mādhavendru Purīho, a proto se proslavilo jako Pán, který ukradl sladkou rýži.

Text 21: Śrī Mādhavendra Purī kdysi putoval do Vrindávanu, kde přišel až ke kopci Góvardhanu.

Text 22: Mādhavendra Purī témĕř šílel v extázi lásky k Bohu a nevĕdĕl, zda je den, či noc. Chvílemi stál a chvílemi padal na zem. Nebyl schopný rozlišit, zda je na správném místĕ, nebo ne.

Text 23: Śrī Mādhavendra Purī obešel kopec a pak šel ke Góvinda-kundu, kde se vykoupal. Poté si sedl pod strom, aby si navečer odpočinul.

Text 24: Když sedĕl pod stromem, přišel k nĕmu nĕjaký neznámý pasáček krav s hrnkem mléka. Postavil ho před Mādhavendru Purīho a s úsmĕvem jej oslovil.

Text 25: „Ó Mādhavendro Purī, vypij prosím toto mléko, které jsem ti přinesl. Proč si nevyžebráš nĕco k jídlu? A jakou meditaci to provádíš?“

Text 26: Mādhavendra Purī se díval na chlapcovu krásu a cítil se nesmírnĕ spokojený. Jakmile uslyšel Jeho sladká slova, zapomnĕl na všechen hlad i žízeň.

Text 27: Mādhavendra Purī se zeptal: „Kdo jsi? Kde bydlíš a jak víš, že právĕ držím půst?“

Text 28: Chlapec odpovĕdĕl: „Jsem pasáček krav, pane, a žiji v této vesnici. V Mé vesnici se nikdo nepostí.“

Text 29: „V této vesnici si každý může vyžebrat jídlo od druhých a tak se najíst. Nĕkteří pijí pouze mléko, ale tomu, kdo nikoho o nic nežádá, nosím jídlo Já.“

Text 30: „Vidĕly tĕ ženy, které sem šly pro vodu, tak Mi daly toto mléko a poslaly Mĕ za tebou.“

Text 31: Chlapec pokračoval: „Už budu muset jít podojit krávy, ale vrátím se sem pro ten hrnek od mléka.“

Text 32: Jakmile to chlapec dořekl, odešel. Ve skutečnosti najednou zmizel, a srdce Mādhavendry Purīho naplnil úžas.

Text 33: Mādhavendra Purī vypil mléko, umyl hrnek a postavil ho stranou. Díval se na cestu, ale chlapec se již nevrátil.

Text 34: Mādhavendra Purī nemohl spát, a tak sedĕl a zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. K ránu si trochu zdříml a jeho vnĕjší činnosti se zastavily.

Text 35: Ve snu Mādhavendra Purī uvidĕl toho samého chlapce, jak k nĕmu přišel, vzal ho za ruku a odvedl k jednomu křoví v džungli.

Text 36: Chlapec ukázal Mādhavendrovi Purīmu křoví a řekl: „Přebývám zde v tomto křoví a hroznĕ trpím krutou zimou, deštĕm, vĕtrem a spalujícím horkem.“

Text 37: „Přiveď prosím lidi z vesnice a řekni jim, ať Mĕ z tohoto křoví vynesou a umístí Mĕ pĕknĕ na vrchol kopce.“

Text 38: Chlapec pokračoval: „Postav prosím na vrcholu tohoto kopce chrám a instaluj Mĕ v nĕm. Potom Mĕ umyj velkým množstvím studené vody, aby se Mé tĕlo očistilo.“

Text 39: „Sleduji tĕ již mnoho dní a říkám si: ,Kdy přijde Mādhavendra Purī sem, aby Mi sloužil?̀“

Text 40: „Tvoji službu přijímám díky tvé extatické lásce ke Mnĕ. Proto se zjevím, a osvobodím tak všechny pokleslé duše.“

Text 41: „Jmenuji se Gopāla a zvedl jsem kopec Góvardhan. Instaloval Mĕ Vajra a jsem zdejší Pán.“

Text 42: „Když zaútočili muslimové, schoval Mĕ knĕz, který Mi sloužil, zde v tomto křoví v džungli a ze strachu před napadením utekl.“

Text 43: „Od té doby, co knĕz odešel, přebývám v tomto křoví. Je moc dobře, že jsi sem přišel. Teď Mĕ jen opatrnĕ odnes.“

Text 44: Chlapec domluvil a zmizel. Mādhavendra Purī se potom probudil a začal o svém snu přemýšlet.

Text 45: Mādhavendra Purī začal naříkat: „Vidĕl jsem samotného Pána Kṛṣṇu, ale přitom jsem Ho nepoznal!“ Pohroužený v extázi lásky potom upadl na zem.

Text 46: Mādhavendra Purī chvíli naříkal, ale potom zamĕřil svoji mysl na vykonání Gopālova příkazu a tak se uklidnil.

Text 47: Ráno se Mādhavendra Purī vykoupal, šel do vesnice a svolal všechny lidi. Poté promluvil.

Text 48: „Govardhana-dhārī, vlastník této vesnice, leží tady v křoví. Pojďme Ho odtamtud vynést.“

Text 49: „Je tam ale husté křoví, kterým neprojdeme. Vezmĕte proto mačety a rýče k prosekání cesty.“

Text 50: Když to lidé slyšeli, s velkou radostí Mādhavendru Purīho doprovodili. Podle jeho pokynů prosekali křoviny, vytvořili cestu a pronikli do džungle.

Text 51: Jakmile uvidĕli Božstvo pokryté hlínou a trávou, zaplavil je úžas a blaženost.

Text 52: Očistili Jeho tĕlo a nĕkteří potom řekli: „Božstvo je velmi tĕžké. Jeden človĕk s Ním nepohne.“

Text 53: Protože bylo Božstvo hodnĕ tĕžké, shromáždili se nĕkteří silnĕjší muži, aby Ho odnesli na vrchol kopce. Šel tam i Mādhavendra Purī.

Text 54: Z velkého kamene udĕlali trůn a Božstvo na nĕj usadili. Další velký kámen byl přistaven za Božstvo jako opora.

Text 55: Sešli se všichni brāhmaṇští knĕží ze vsi a přinesli devĕt nádob. Z jezera Góvinda-kundu se pak nosila voda, která se ještĕ cedila.

Text 56: K instalaci Božstva bylo přineseno devĕt set nádob vody z Góvinda-kundu. Všude bylo slyšet troubení, bubnování a zpĕv žen.

Text 57: Bĕhem slavnosti, která tuto instalaci doprovázela, nĕkteří lidé zpívali a nĕkteří tančili. Ze vsi bylo přineseno veškeré mléko, jogurt a přepuštĕné máslo.

Text 58: Byly přineseny také různé potraviny, sladkosti a další dary. Nedokáži to vše popsat.

Text 59: Vesničané přinesli velké množství lístků tulasī, kvĕtů a různých druhů oblečení. Śrī Mādhavendra Purī potom osobnĕ započal abhiṣek (obřad koupání).

Text 60: Poté, co bylo vše nepříznivé zažehnáno pronášením manter, začal obřad koupání Božstva. Božstvo bylo nejdříve masírováno velkým množstvím oleje, až se celé Jeho tĕlo lesklo.

Text 61: Po prvním koupání přišlo koupání s pañca-gavyou a potom s pañcāmṛtou. Po nich následovala mahā-snāna v ghí a vodĕ přinesené ve stovce nádob.

Text 62: Po ukončení mahā-snāny bylo Božstvo znovu masírováno vonným olejem, až se Jeho tĕlo lesklo. Nakonec bylo omyto navonĕnou vodou z lastury.

Text 63: Potom bylo tĕlo Božstva očištĕno, pĕknĕ oblečeno do nových šatů, potřeno santálovou pastou a ovĕnčeno girlandami z tulasī a dalšími girlandami z voňavých kvĕtů.

Text 64: Po obřadu koupání byly zapáleny vonné tyčinky a lampy a Božstvu byly obĕtovány všemožné druhy jídel, včetnĕ jogurtu, mléka a všech sladkostí, které byly přineseny.

Text 65: Božstvu bylo nejdříve obĕtováno mnoho různých jídel, potom navonĕná pitná voda v nových nádobách a pak voda na umytí úst. Nakonec Mu byl obĕtován betelový list s různorodým kořením.

Text 66: Po ukončení posledního obĕtování tāmbūly a panu následoval bhoga-āratrik. Na závĕr každý přednesl různé modlitby a vzdal poklony položením se před Božstvem s naprostou odevzdaností na zem.

Text 67: Jakmile se lidé z vesnice dozvĕdĕli, že se bude instalovat Božstvo, přinesli všechny své zásoby rýže, dálu a pšeničné mouky. Bylo toho tolik, že to pokrylo celý vrchol kopce.

Text 68: Vesničané přinesli své zásoby rýže, dálu a mouky, hrnčíři zase všechny možné nádoby a ráno se začalo vařit.

Text 69: Deset brāhmaṇů vařilo obiloviny a pĕt brāhmaṇů vařilo suché a vlhké zeleninové chody.

Text 70: Zeleninová jídla byla připravena z různých druhů špenátu, kořínků a ovoce, nasbíraných v lese, a nĕkdo také z nadrceného dálu udĕlal baḍā a baḍi. Tak brāhmaṇové připravili všemožná jídla.

Text 71: Pĕt až sedm lidí chystalo velké množství čapátí, bohatĕ potřených ghí, kterého bylo hojnĕ i v zeleninĕ, rýži a dálu.

Text 72: Veškerá vařená rýže byla nakupena na palāśových listech, a ty byly položeny na nových látkách rozprostřených po zemi.

Text 73: Okolo kopce rýže se kupily hromady čapátí a okolo nich byla v různých nádobách naskládána všechna zelenina i vlhká zeleninová jídla.

Text 74: Vedle zeleniny byly umístĕny nádoby s jogurtem, mlékem, podmáslím a śikhariṇī, sladkou rýží, smetanou a hustou smetanou.

Text 75: Takto probíhal obřad Annakūṭa, a Mādhavendra Purī Gosvāmī vše osobnĕ obĕtoval Gopālovi.

Text 76: Mnoho nádob bylo naplnĕno navonĕnou vodou na pití. Pán Śrī Gopāla mnoho dní hladovĕl, a tak jedl vše, co Mu bylo obĕtováno.

Text 77: Śrī Gopāla sice snĕdl vše, co se Mu obĕtovalo, ale díky doteku Jeho transcendentální ruky ničeho neubylo.

Text 78: Mādhavendra Purī Gosvāmī umĕl transcendentálnĕ vnímat Gopālovo jedení, při nĕmž jídlo zůstalo stejné; pro oddané Pána nic nezůstane tajemstvím.

Text 79: Tato úžasná slavnost a instalace Śrī Gopālajīho byla uspořádána bĕhem jednoho dne. To vše bylo možné jen Gopālovou mocí. Nikdo jiný než oddaný to nepochopí.

Text 80: Śrī Mādhavendra Purī obĕtoval Gopālovi vodu na umytí úst a dal Mu ke žvýkání betel. Když pak probíhalo ārati, lidé volali „Jaya, Jaya!“ („Sláva Gopālovi!“).

Text 81: Śrī Mādhavendra Purī přinesl nové lůžko, přes které rozprostřel novou pokrývku, a tak připravil vše pro Pánův odpočinek.

Text 82: Lůžko bylo ze všech stran obloženo slamníky a tak vznikl dočasný chrám. Jedním slamníkem bylo lůžko také zastřešeno.

Text 83: Když byl Pán uložen k odpočinku, shromáždil Mādhavendra Purī všechny brāhmaṇy, kteří připravovali prasādam, a řekl jim: „Nyní dejte každému, od dĕtí až po starce, do sytosti najíst!“

Text 84: Všichni, kdo tam byli, si sedli, aby uctili prasādam, a postupnĕ začali jíst. Jako první byli obslouženi všichni brāhmaṇové se svými manželkami.

Text 85: Prasādam přijímali nejen lidé z vesnice Góvardhanu, ale i ti, kdo přišli z jiných vesnic. I oni zhlédli Božstvo Gopāla a dostali prasādam.

Text 86: Shromáždĕní lidé žasli, když vidĕli vliv Mādhavendry Purīho. Byli svĕdky toho, že obřad Annakūṭa, původnĕ konaný v Kṛṣṇovĕ dobĕ, nyní probĕhl jeho milostí znovu.

Text 87: Všechny přítomné brāhmaṇy Mādhavendra Purī zasvĕtil do vaiṣṇavismu a zamĕstnal je různými službami.

Text 88: Božstvo musí být ke konci dne po odpoledním odpočinku probuzeno a okamžitĕ se Mu musí nabídnout nĕco k jídlu a voda.

Text 89: Jakmile se po kraji roznesla zpráva, že se na vrcholu Góvardhanu zjevil Pán Gopāla, přicházeli se na Božstvo dívat všichni lidé ze sousedních vesnic.

Text 90: Lidé z jedné vesnice za druhou radostnĕ Mādhavendru Purīho žádali, aby jim určil jeden den k provedení obřadu Annakūṭa. Po nĕjakou dobu se tak obřad Annakūṭa den za dnem opakoval.

Text 91: Śrī Mādhavendra Purī celý den nic nejedl, ale večer, když Božstvo uložil ke spánku, snĕdl nĕjaký mléčný pokrm.

Text 92: Další ráno začala služba Božstvu nanovo a z jedné vesnice přišli lidé s různými obilovinami.

Text 93: Obyvatelé této vesnice přinesli pro Božstvo Gopāla tolik obilovin, ghí, jogurtu a mléka, kolik jen ve své vsi mĕli.

Text 94: Dalšího dne probíhal obřad Annakūṭa témĕř stejnĕ jako předchozího dne. Všichni brāhmaṇové připravovali jídla a Gopāla je přijímal.

Text 95: Ideálním místem k praktikování vĕdomí Kṛṣṇy je Vradžabhúmi neboli Vrindávan, kde mají lidé přirozený sklon milovat Kṛṣṇu a Kṛṣṇa přirozenĕ miluje je.

Text 96: Z různých vesnic přicházely zástupy lidí, aby zhlédly Božstvo Gopāla a přijaly bohaté mahā-prasādam. Když lidé vidĕli úžasnou podobu Pána Gopāla, veškerý jejich nářek a neštĕstí zmizely.

Text 97: Lidé ze všech vesnic v okolí Vradžabhúmi (Vrindávanu) se dozvĕdĕli o zjevení Gopāla a přicházeli se na Nĕho podívat. Obřad Annakūṭa se tak opakoval den co den.

Text 98: O Gopālovĕ zjevení se dozvĕdĕli nejen lidé z okolních vesnic, ale též z dalších krajů, a tak přicházeli ze širého okolí s různými dárky.

Text 99: Také velmi majetní lidé z Mathury přinášeli různé dárky a s oddaností je Božstvu obĕtovali.

Text 100: Přicházely nesčetné dary – zlato, stříbro, odĕvy, voňavky a potraviny. Gopālovy zásoby se tak dennĕ rozrůstaly.

Text 101: Jeden velmi bohatý kṣatriya královského stavu postavil chrám, nĕkdo jiný vyrobil kuchyňské náčiní a další postavil okolo chrámu ochrannou zeď.

Text 102: Každá rodina sídlící ve Vradžabhúmi darovala jednu krávu. Tisíce krav se tak staly Gopālovým vlastnictvím.

Text 103: Nakonec přišli z Bengálska dva brāhmaṇové ve stavu odříkání. Mādhavendra Purī, který si je velmi oblíbil, je zdržoval ve Vrindávanu a poskytoval jim veškeré pohodlí.

Text 104: Tito dva pak dostali od Mādhavendry Purīho zasvĕcení a byli povĕřeni každodenní službou Pánu. Tato služba probíhala nepřetržitĕ a uctívání Božstva začalo být velmi honosné, což Mādhavendru Purīho nesmírnĕ tĕšilo.

Text 105: Dva roky tak v chrámu probíhalo uctívání Božstva velice honosným způsobem. Potom mĕl Mādhavendra Purī jednoho dne sen.

Text 106: Ve snu vidĕl Mādhavendra Purī Gopāla, který řekl: „Moje teplota stále ještĕ neklesla. Dones prosím santálové dřevo z malajského kraje a potři pastou z nĕho Mé tĕlo, aby se ochladilo.“

Text 107: „Přines santálovou pastu z Džagannáth Purí. Vydej se prosím rychle na cestu. Musíš jít ty, protože nikdo jiný to udĕlat nemůže.“

Text 108: Mādhavendra Purī mĕl ve své extázi lásky k Bohu z tohoto snu velikou radost, a aby vykonal Pánův pokyn, vydal se na východ, smĕrem do Bengálska.

Text 109: Před odchodem Mādhavendra Purī zajistil vše potřebné pro pravidelné uctívání Božstva a různé lidi zamĕstnal různými povinnostmi. Potom se na Gopālův pokyn vydal do Bengálska.

Text 110: Když přišel Mādhavendra Purī do domu Advaity Ācāryi v Šántipuru, Ācārya mĕl velkou radost z extatické lásky k Bohu, která se u Mādhavendry Purīho projevovala.

Text 111: Advaita Ācārya prosil Mādhavendru Purīho o zasvĕcení. Mādhavendra Purī Ho zasvĕtil a vydal se do jižní Indie.

Text 112: Na cestĕ do jižní Indie navštívil Śrī Mādhavendra Purī Remunu, kde sídlí Śrī Gopīnātha. Pohled na krásu Božstva Mādhavendru Purīho ohromil.

Text 113: Mādhavendra Purī zpíval a tančil v chrámové hale, odkud se lidé obvykle dívají na Božstva. Potom si sedl a zeptal se jednoho brāhmaṇy, jaká jídla Božstvu obĕtují.

Text 114: Z toho, jak bylo vše znamenitĕ připraveno, Mādhavendra Purī pochopil, že se zde obĕtuje pouze to nejlepší jídlo.

Text 115: Mādhavendra Purī přemýšlel: „Zeptám se knĕze, jaká jídla Gopīnāthovi obĕtují, abychom v naší kuchyni mohli zařídit obĕtování podobných jídel Śrī Gopālovi.“

Text 116: Když se na to brāhmaṇského knĕze zeptal, ten mu dopodrobna vysvĕtlil, jaká jídla se Božstvu Gopīnātha obĕtují.

Text 117: Brāhmaṇský knĕz řekl: „Večer se Božstvu obĕtuje sladká rýže ve dvanácti hlinĕných nádobách. Chutná jako nektar (amṛta), a proto se jí říká amṛta-keli.“

Text 118: „Tato sladká rýže je po celém svĕtĕ proslavená jako gopīnātha-kṣīra. Nikde jinde na svĕtĕ se taková neobĕtuje.“

Text 119: Zatímco Mādhavendra Purī mluvil s brāhmaṇským knĕzem, byla sladká rýže položena před Božstvo k obĕtování. Když to Mādhavendra Purī slyšel, uvažoval následovnĕ.

Text 120: „Kdybych trochu této sladké rýže dostal, aniž bych o to žádal, mohl bych ji ochutnat a připravit podobnou pro obĕtování mému Pánu Gopālovi.“

Text 121: Mādhavendra Purī se velmi zastydĕl, že chtĕl ochutnat sladkou rýži, a okamžitĕ začal myslet na Pána Viṣṇua. Mezitím bylo dokončeno obĕtování a začal obřad ārati.

Text 122: Po skončení ārati se Mādhavendra Purī poklonil Božstvu a odešel z chrámu, aniž by s nĕkým ještĕ promluvil.

Text 123: Mādhavendra Purī nikdy nežebral. Byl zcela nepřipoutaný a lhostejný k hmotným vĕcem. Pokud mu nĕkdo dal nĕco k jídlu, aniž by žebral, najedl se. Pokud ne, pak držel půst.

Text 124: Paramahaṁsa, jako je Mādhavendra Purī, je vždy spokojený v láskyplné službĕ Pánu. Hmotný hlad a žízeň mu v jeho činnostech nemohou zabránit. Když chtĕl ochutnat trochu sladké rýže obĕtované Božstvu, považoval to za přestupek, protože chtĕl jíst to, co se právĕ obĕtovalo Božstvu.

Text 125: Mādhavendra Purī odešel z chrámu, posadil se v prázdné vesnické tržnici a dal se do zpĕvu. Mezitím v chrámu knĕz uložil Božstvo k odpočinku.

Text 126: Knĕz dokončil svoje denní povinnosti a šel si odpočinout. Ve snu vidĕl, jak k nĕmu přišlo Božstvo Gopīnātha a promluvilo následovnĕ.

Text 127: „Ó knĕzi, vstaň prosím a otevři chrámové dveře. Schoval jsem jednu misku sladké rýže pro sannyāsīho Mādhavendru Purīho.“

Text 128: „Tato nádoba sladké rýže je hned za cípem Mých šatů. Díky Mým trikům jsi ji nevidĕl.“

Text 129: „Na prázdném tržišti sedí sannyāsī jménem Mādhavendra Purī. Vezmi prosím tuto misku sladké rýže zpoza Mne a dones mu ji.“

Text 130: Knĕz se probudil ze sna, okamžitĕ vstal a uvážil, že bude dobré se před vstupem do místnosti Božstev vykoupat. Potom otevřel chrámové dveře.

Text 131: Podle pokynů Božstva knĕz našel misku sladké rýže za cípem šatů. Vzal ji a utřel místo, kde stála. Potom vyšel z chrámu.

Text 132: Zavřel dveře chrámu a s nádobou sladké rýže vyrazil do vsi. Hledal Mādhavendru Purīho a u každého stánku volal jeho jméno.

Text 133: S nádobou sladké rýže v ruce knĕz volal: „Nechť prosím přijde ten, kdo se jmenuje Mādhavendra Purī, a vezme si tuto nádobu sladké rýže! Gopīnātha ji pro tebe ukradl!“

Text 134: Knĕz pokračoval: „Nechť prosím sannyāsī jménem Mādhavendra Purī přijde, vezme si tuto misku sladké rýže a s velkou radostí přijme prasādam! Jsi ten nejšťastnĕjší človĕk v tĕchto třech svĕtech!“

Text 135: Mādhavendra Purī to uslyšel, a tak přišel a představil se. Knĕz mu předal nádobu sladké rýže a potom se mu poklonil tak, že před ním padl na zem.

Text 136: Jakmile Śrī Mādhavendra Purī vyslechl celý příbĕh o misce sladké rýže, pohroužil se okamžitĕ do extáze lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 137: Když knĕz vidĕl u Mādhavendry Purīho tyto příznaky láskyplné extáze, žasl. Pochopil, proč je mu Kṛṣṇa tak zavázaný, a bylo mu jasné, že Kṛṣṇův čin byl na místĕ.

Text 138: Knĕz se Mādhavendrovi Purīmu poklonil a vrátil se zpĕt do chrámu. Mādhavendra Purī potom v extázi snĕdl sladkou rýži, kterou mu Kṛṣṇa dal.

Text 139: Potom misku umyl a rozbil ji na kousky, které zavázal do svého svrchního odĕvu, a tak je pečlivĕ uschoval.

Text 140: Každý den Mādhavendra Purī snĕdl jeden kousek této hlinĕné misky, což ho okamžitĕ uvedlo do stavu extáze. Toto jsou úžasné příbĕhy.

Text 141: Poté, co Mādhavendra Purī rozbil misku a svázal střepy do cípu svého odĕvu, pomyslel si: „Pán mi dal misku sladké rýže, a když o tom lidé ráno uslyší, shromáždí se jich tu davy.“

Text 142: S tĕmito myšlenkami se Śrī Mādhavendra Purī na místĕ poklonil Gopīnāthovi a nad ránem opustil Remunu.

Text 143: Mādhavendra Purī šel a šel, až došel do Džagannáth Purí, známého také jako Níláčala. Tam uvidĕl Pána Jagannātha, a přemohla ho láskyplná extáze.

Text 144: Mādhavendra Purī, přemožený extází lásky k Bohu, chvílemi stál a chvílemi padal, chvílemi se smál, tančil a zpíval. Tak prožíval transcendentální blaženost z pohledu na Božstvo Jagannātha.

Text 145: Lidé v Džagannáth Purí už znali transcendentální povĕst Mādhavendry Purīho dříve, než tam přišel. Celé zástupy proto přicházely a různými způsoby mu s oddaností projevovaly úctu.

Text 146: I když se to človĕku nemusí líbit, jeho povĕst jde řízením osudu s ním. Transcendentální povĕst oddaného je ve skutečnosti známá po celém svĕtĕ.

Text 147: Ze strachu před svou povĕstí (pratiṣthā) Mādhavendra Purī uprchl z Remuny. Povĕst získaná láskou k Bohu je však tak vznešená, že oddaného všude doprovází.

Text 148: Lidé Mādhavendru Purīho uctívali jako velkého oddaného, a tak chtĕl Džagannáth Purí opustit. To by mu však znemožnilo obstarat santálové dřevo pro Božstvo Gopāla.

Text 149: Všem služebníkům Pána Jagannātha a všem velkým oddaným, kteří tam byli, vyprávĕl Śrī Mādhavendra Purī příbĕh o zjevení Śrī Gopāla.

Text 150: Jakmile se oddaní v Džagannáth Purí dozvĕdĕli, že si Božstvo Gopāla přeje santālové dřevo, s radostí se je všichni snažili zajistit.

Text 151: Ti, kdo se znali s vládními úředníky, je navštívili a poprosili je o kafr a santálové dřevo, které pak snesli dohromady.

Text 152: Mādhavendra Purī dostal jednoho brāhmaṇu a jednoho služebníka, aby mu pomohli santálové dřevo nést. Dostal také prostředky na úhradu nezbytných cestovních výloh.

Text 153: Aby ho cestou nezadržovali výbĕrčí poplatků, dostal Mādhavendra Purī do rukou nezbytná potvrzení od vládních úředníků.

Text 154: Takto se Mādhavendra Purī vydal s nákladem santálového dřeva do Vrindávanu, a po nĕkolika dnech přišel znovu do vesnice Remuny a tamního Gopīnāthova chrámu.

Text 155: Když Mādhavendra Purī přišel do Gopīnāthova chrámu, mnohokrát se u Pánových lotosových nohou poklonil. V extázi lásky pak bez ustání tančil a zpíval.

Text 156: Jakmile Mādhavendru Purīho znovu uvidĕl Gopīnāthův knĕz, projevil mu veškerou úctu. Nabídl mu také prasādam ze sladké rýže a přimĕl ho, aby je snĕdl.

Text 157: Mādhavendra Purī té noci spal v chrámu a k ránu mĕl další sen.

Text 158: Mādhavendrovi Purīmu se zdálo, že za ním přišel Gopāla a řekl: „Ó Mādhavendro Purī, veškeré santálové dřevo a kafr jsem již dostal.“

Text 159: „Nyní jen všechno to santálové dřevo s kafrem rozmĕlni a touto pastou každý den potírej tĕlo Gopīnātha, dokud pasta nedojde.“

Text 160: „Mezi Mým a Gopīnāthovým tĕlem není rozdíl. Jsou jedno a totéž. Rozetřeš-li tedy santálovou pastu na tĕlo Gopīnātha, přirozenĕ tím potřeš i Moje tĕlo, a tak se sníží Má tĕlesná teplota.“

Text 161: „Neváhej jednat podle Mého nařízení. Vĕř Mi a udĕlej, co je třeba.“

Text 162: Poté, co Gopāla dal tyto pokyny, zmizel a Mādhavendra Purī se probudil. Okamžitĕ zavolal všechny Gopīnāthovy služebníky, a ti k nĕmu přišli.

Text 163: Mādhavendra Purī řekl: „Potírejte tĕlo Gopīnātha tímto kafrem a santálem, které jsem přinesl pro Gopāla ve Vrindávanu. Dĕlejte to pravidelnĕ každý den.“

Text 164: „Bude-li tato santálová pasta rozetřena po tĕle Gopīnātha, Gopāla to ochladí. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je koneckonců zcela nezávislý a Jeho nařízení je všemocné.“

Text 165: Gopīnāthovi služebníci mĕli velkou radost, když slyšeli, že se veškerou touto santálovou pastou bude v létĕ potírat tĕlo Gopīnātha.

Text 166: Mādhavendra Purī řekl: „Tito dva pomocníci budou pravidelnĕ připravovat santálovou pastu. Vy přiveďte na pomoc ještĕ další dva lidi a já je zaplatím.“

Text 167: Gopīnāthajī tak dennĕ dostával santálovou pastu a Jeho služebníky to velice tĕšilo.

Text 168: Takto bylo santálovou pastou potíráno tĕlo Gopīnātha, dokud zásoby nedošly. Mādhavendra Purī tam do té doby zůstal.

Text 169: Na konci léta se Mādhavendra Purī vrátil do Džagannáth Purí, kde strávil celé období Cāturmāsyi ve stavu velké blaženosti.

Text 170: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osobnĕ vychvaloval nektarové vlastnosti Mādhavendry Purīho, a když to vše líčil oddaným, sám si to vychutnával.

Text 171: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal Nityānandu Prabhua, aby posoudil, je-li nĕkdo jiný v tomto svĕtĕ tak požehnaný jako Mādhavendra Purī.

Text 172: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Mādhavendra Purī byl tak požehnaný, že se před ním Kṛṣṇa osobnĕ objevil pod záminkou přinesení mléka. Třikrát dal Pán Mādhavendrovi Purīmu ve snu pokyny.“

Text 173: „Jelikož byl Pán Kṛṣṇa Mādhavendrovi Purīmu zavázaný za jeho lásku, zjevil se osobnĕ jako Božstvo Gopāla a osvobodil celý svĕt tím, že přijal jeho službu.“

Text 174: „Pán Gopīnātha ukradl pro Mādhavendru Purīho nádobu sladké rýže, a tak se stal známým jako Kṣīra-corā (zlodĕj, který ukradl sladkou rýži).“

Text 175: „Mādhavendra Purī santálovou pastou potíral tĕlo Gopīnātha, díky čemuž ho zaplavila láska k Bohu.“

Text 176: „Bylo velmi tĕžké cestovat s kafrem a santálovým dřevem po oblastech Indie, kde vládli muslimové, a Mādhavendra Purī by se kvůli tomu mohl dostat do nesnází. Božstvo Gopāla to vĕdĕlo.“

Text 177: „Pán je ke svým oddaným nesmírnĕ milostivý a připoutaný, a tak byla snaha Mādhavendry Purīho úspĕšnĕ dovršena, když santálovou pastou potřel Gopīnātha.“

Text 178: Caitanya Mahāprabhu předložil úroveň silné lásky Mādhavendry Purīho Nityānandovi Prabhuovi k posouzení a řekl: „Všechny jeho láskyplné činnosti jsou neobyčejné. Človĕk žasne, když slyší o jeho činnostech.“

Text 179: Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Śrī Mādhavendra Purī zůstával sám, byl zcela odpoutaný a vždy tichý. Byl lhostejný ke všemu hmotnému a kvůli strachu z hovorů o svĕtských vĕcech žil bez společníka.“

Text 180: „Po obdržení transcendentálních pokynů od Gopāla cestovala tato velká osobnost tisíce kilometrů, jen aby vyžebrala santálové dřevo.“

Text 181: „I když byl Mādhavendra Purī hladový, nikdy si neřekl o jídlo. Tato odříkavá osoba nesla pro Śrī Gopāla náklad santálového dřeva.“

Text 182: „Bez ohledu na své osobní pohodlí nesl Mādhavendra Purī jeden maund (asi 37kg) santálového dřeva a dvacet tol (asi čtvrt kilogramu) kafru, aby jimi potřel tĕlo Gopāla. Tato transcendentální radost mu stačila.“

Text 183: „Jelikož existovala omezení vztahující se na vývoz santálového dřeva z Urísy, celník náklad zabavil. Mādhavendra Purī mu však ukázal vládní povolení, a tak se vyhnul potížím.“

Text 184: „Mādhavendra Purī nemĕl žádný strach z dlouhé cesty do Vrindávanu přes zemĕ ovládané muslimy, plné nesčetného množství stráží.“

Text 185: „Přestože byl Mādhavendra Purī úplnĕ bez penĕz, vůbec se nebál výbĕrčích mýta. Jediným požitkem pro nĕho bylo nést náklad santálového dřeva pro Gopāla do Vrindávanu.“

Text 186: „To je přirozený výsledek hluboké lásky k Bohu. Oddaný nebere v úvahu osobní nepohodlí ani překážky. Za všech okolností chce sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 187: „Śrī Gopāla chtĕl ukázat, jak silná je láska Mādhavendry Purīho ke Kṛṣṇovi, a proto ho požádal, aby šel do Níláčaly a přinesl santálové dřevo a kafr.“

Text 188: „S velkými nesnázemi a námahou donesl Mādhavendra Purī náklad santálového dřeva do Remuny. Přesto byl naprosto šťastný a žádné tĕžkosti si nepřipouštĕl.“

Text 189: „Gopāla, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nařídil Mādhavendrovi Purīmu přinést santálové dřevo z Níláčaly, aby vyzkoušel jeho silnou lásku. Mādhavendra Purī v této zkoušce obstál a Pán mu projevil velkou milost.“

Text 190: „Takové chování projevené v láskyplné službĕ mezi oddaným a jeho milovaným objektem, Śrī Kṛṣṇou, je transcendentální. Obyčejný človĕk tomu nemůže porozumĕt; ani pro to nemá schopnosti.“

Text 191: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom přečetl známý verš od Mādhavendry Purīho. Tento verš je jako mĕsíc, který šíří záři po celém svĕtĕ.

Text 192: Tak jako se vůnĕ malajského santálového dřeva zvĕtší neustálým třením, i naše pochopení tohoto verše se zvĕtší rozjímáním o nĕm.

Text 193: Tak jako je Kaustubha-maṇi považován za nejvzácnĕjší mezi drahými kameny, je tento verš považován za nejlepší báseň pojednávající o náladách oddané služby.

Text 194: Tento verš ve skutečnosti vyslovila přímo samotná Śrīmatī Rādhārāṇī, a pouze Její milostí se projevil ve slovech Mādhavendry Purīho.

Text 195: Pouze Śrī Caitanya Mahāprabhu si dokázal vychutnat tento verš. Není čtvrtá osoba, která by byla schopná ho pochopit.

Text 196: Na konci své hmotné existence Mādhavendra Purī znovu a znovu recitoval tento verš, a tak dosáhl nejvyššího životního cíle.

Text 197: „Ó Můj Pane, který jsi tak milostivý! Ó vládce Mathury! Kdy Tĕ znovu uvidím? Protože Tĕ nemohu spatřit, Mé vzrušené srdce je zneklidnĕné. Ó nejdražší, co teď mám dĕlat?“

Text 198: Po přednesení tohoto verše Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ upadl v bezvĕdomí na zem. Zažíval extázi a ztratil nad sebou vládu.

Text 199: Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu padl v extázi lásky na zem, Pán Nityānanda Ho rychle zvedl a položil si Ho na klín. Caitanya Mahāprabhu pak s pláčem opĕt vstal.

Text 200: Pán projevoval extatické emoce a začal bĕhat sem a tam, přičemž vydával hlasité zvuky. Chvílemi se smál, chvílemi plakal a chvílemi tančil a zpíval.

Text 201: Pán Caitanya Mahāprabhu nebyl schopný vyslovit celý verš a opakoval pouze „Ayi dīna! Ayi dīna!“ Nemohl mluvit a z očí Mu tekly proudy slz.

Text 202: Na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua bylo vidĕt chvĕní, pocení, slzy štĕstí, šok, zblednutí, zklamání, mrzutost, ztrátu pamĕti, pýchu, radost a pokoru.

Text 203: Tento verš odkryl dveře extatické lásky, a když byly odhalené, všichni Gopīnāthovi služebníci vidĕli Caitanyu Mahāprabhua, jak tančí v extázi.

Text 204: Když se okolo Śrī Caitanyi Mahāprabhua shluklo mnoho lidí, probral se k vnĕjšímu vĕdomí. Mezitím bylo dokončeno obĕtování Božstvu a bylo slyšet hlasité ārati.

Text 205: Potom knĕz uložil Božstva ke spánku a vyšel z chrámu, aby Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi nabídl všech dvanáct misek sladké rýže.

Text 206: Když byly všechny misky se sladkou rýží, zbytky zanechané Gopīnāthem, postaveny před Śrī Caitanyu Mahāprabhua, mĕl z toho velkou radost. Pĕt misek přijal, aby dal najíst oddaným.

Text 207: Sedm zbývajících misek přistrčil a vrátil knĕzi. Tĕch pĕt, které Pán přijal, pak rozdal mezi pĕt oddaných a všichni se najedli prasādam.

Text 208: Jelikož se Śrī Caitanya Mahāprabhu neliší od Božstva Gopīnātha, ty misky sladké rýže již ochutnal a snĕdl. Aby však projevil oddanou službu, jedl sladkou rýži z misek znovu jako oddaný.

Text 209: Tu noc Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil v chrámu při společném zpívání. Ráno pak po zhlédnutí maṅgala-ārati odešel.

Text 210: Takto si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vlastními ústy vychutnával transcendentální vlastnosti Gopālajīho, Gopīnātha i Śrī Mādhavendry Purīho.

Text 211: Zde jsem popsal transcendentální slávu náklonnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua k Jeho oddaným a nejzazší mez extatické lásky k Bohu.

Text 212: Ten, kdo toto vyprávĕní poslouchá s vírou a oddaností, získá poklad lásky k Bohu u lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy.

Text 213: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.