KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

SLOKA 1: Král Prācīnabarhi odpověděl: Můj milý pane, nedokážeme plně docenit význam tvého alegorického příběhu o králi Purañjanovi. Ti, kdo mají dokonalé duchovní poznání, ho chápou, ale pro nás, kteří příliš lpíme na plodonosných činnostech, je velice těžké poznat smysl tvého příběhu.

SLOKA 2: Velký mudrc Nārada Muni pokračoval: Musíš pochopit, že Purañjana, živá bytost, se podle svých činností převtěluje do různých druhů těl, která mohou mít jednu nohu, dvě nohy, tři nohy, čtyři nohy, mnoho nohou nebo mohou být beznohá. Živá bytost, která se převtěluje do těchto různých druhů těl jako takzvaný poživatel, má jméno Purañjana.

SLOKA 3: Osoba, kterou jsem označil jako neznámou, je Nejvyšší Osobnost Božství, pán a věčný přítel živé bytosti. Jelikož podmíněné duše nemohou Pána poznat prostřednictvím hmotných jmen, činností či vlastností, zůstává pro ně věčně neznámý.

SLOKA 4: Když si chce živá bytost užívat kvalit hmotné přírody v jejich úplnosti, dává mezi mnoha tělesnými podobami přednost tělu, které má devět bran, dvě ruce a dvě nohy. Nejraději se tedy stává lidskou bytostí nebo polobohem.

SLOKA 5: Velký mudrc Nārada pokračoval: Slovo pramadā v této souvislosti označuje hmotnou inteligenci neboli nevědomost, a tímto způsobem je ho třeba chápat. Když se živá bytost řídí touto inteligencí, ztotožňuje se s hmotným tělem. Pod vlivem hmotného vědomí typu “já” a “moje” si začíná užívat a trpět prostřednictvím hmotných smyslů, a tak se ocitá v pasti.

SLOKA 6: Pět činných a pět poznávacích smyslů jsou přátelé Purañjanī. Smysly pomáhají živé bytosti získávat poznání a jednat. Různá zaměstnání smyslů jsou její přítelkyně a had, o němž bylo řečeno, že má pět hlav, je životní vzduch proudící v pěti okruzích.

SLOKA 7: Jedenáctý pomocník, který je velitelem ostatních, se nazývá mysl a řídí smysly při získávání poznání i při práci. Království Pañcāla je místem vychutnávání pěti smyslových předmětů. V tomto království se nachází město zvané tělo, které má devět bran.

SLOKA 8: Oči, nosní dírky a uši jsou dvojice bran stojící na jednom místě. Další brány jsou ústa, genitálie a konečník. Živá bytost, která je umístěna do těla s těmito devíti branami, navenek jedná v hmotném světě a užívá si smyslových předmětů, jako je podoba a chuť.

SLOKA 9: Dvě oči, dvě nosní dírky a ústa je pět bran, které stojí vpředu. Pravé ucho se pokládá za jižní bránu a levé ucho za severní. Dva otvory neboli brány umístěné na západě se nazývají konečník a genitálie.

SLOKA 10: Dvě brány zvané Khadyotā a Āvirmukhī, o kterých jsem mluvil, jsou dvě oči spočívající vedle sebe na jednom místě. Město zvané Vibhrājita je třeba chápat jako podobu. Oči tak neustále hledí na různé druhy podob.

SLOKA 11: Dvoje dveře zvané Nalinī a Nālinī představují dvě nosní dírky a město zvané Saurabha představuje vůni. Společník označený jako Avadhūta je čich. Dveře zvané Mukhyā jsou ústa, Vipaṇa je řeč a Rasajña je chuť.

SLOKA 12: Město zvané Āpaṇa představuje činnost jazyka během řeči a Bahūdana je rozmanitost pokrmů. Pravé ucho se nazývá brána Pitṛhū a levé ucho brána Devahū.

SLOKA 13: Nārada Muni pokračoval: Město označené jako Dakṣiṇa-pañcāla představuje písma, která usměrňují pravṛtti, smyslový požitek jako výsledek plodonosných činností. Druhé město, zvané Uttara-pañcāla, představuje písma určená pro omezení plodonosných činností a rozvoj poznání. Prostřednictvím dvou uší získává živá bytost různé druhy poznání, díky němuž jsou některé živé bytosti povýšeny na Pitṛloku a některé na Devaloku.

SLOKA 14: Město zvané Grāmaka, do kterého se chodí nižší bránou Āsurī (genitáliemi), je určeno k sexu, jenž je velice příjemný obyčejným lidem neboli hlupákům a darebákům. Schopnost plodit je zvána Durmada a konečník se nazývá Nirṛti.

SLOKA 15: Když je řečeno, že Purañjana jde do Vaiśasy, znamená to, že jde do pekla. Doprovází ho Lubdhaka, což je činný smysl v konečníku. Mluvil jsem také o dvou slepých společnících — to jsou ruce a nohy. S jejich pomocí živá bytost vykonává veškerou práci a pohybuje se z místa na místo.

SLOKA 16: Slovo antaḥ-pura označuje srdce a slovo viṣūcīna, které znamená “chodí všude”, se vztahuje na mysl. V mysli si živá bytost vychutnává plody působení kvalit hmotné přírody, které někdy způsobují iluzi, někdy spokojenost a někdy radost.

SLOKA 17: Již dříve bylo vysvětleno, že královna zastupuje inteligenci. Když člověk bdí nebo spí, jeho inteligence vytváří různé situace. Pod vlivem své znečištěné inteligence si živá bytost vytváří různé představy a napodobuje její akce a reakce.

SLOKA 18-20: Nārada Muni pokračoval: To, o čem jsem hovořil jako o voze, bylo ve skutečnosti tělo. Smysly jsou koně, které ten vůz táhnou. Jak plyne rok za rokem, tito koně běží bez zastávky, ale ve skutečnosti se nikam nedostanou. Zbožné a bezbožné činnosti jsou dvě kola vozu, tři kvality hmotné přírody jsou jeho vlajky, pět druhů životního vzduchu tvoří pouto živé bytosti a mysl je považována za provaz. Inteligence je vozataj, srdce je místem k sezení a duality života, jako je radost a bolest, jsou místa pro připevnění postrojů. Sedm prvků tvoří pokryvy vozu a činné smysly představují pět způsobů vnější činnosti. Jedenáct smyslů představuje vojáky. Živá bytost, usazená na voze a pohroužená do smyslového požitku, prahne po naplnění svých iluzorních tužeb a žene se za smyslovým požitkem život za životem.

SLOKA 21: To, co bylo dříve popsáno jako Caṇḍavega, mocný čas, se skrývá za dny a nocemi, které se jmenují Gandharvové a Gandharvī. Je jich celkem 360 a postupně tělu ubírají na délce života.

SLOKA 22: Jako Kālakanyā bylo označeno stáří. Po stáří nikdo netouží, ale Yavaneśvara (Yavana-rāja), který představuje smrt, přijímá Jaru (stáří) za svoji sestru.

SLOKA 23-25: Následovníci Yavaneśvary (Yamarāje) se nazývají vojáci smrti a projevují se jako různé druhy potíží, které se týkají těla a mysli. Prajvāra představuje dva druhy horečky: nadměrné teplo a nadměrnou zimu—tyfus a zápal plic. Živou bytost pobývající v těle zneklidňují mnohá utrpení, která pocházejí od prozřetelnosti, jiných živých bytostí a vlastního těla a mysli. Přes všechna utrpení a přesto, že je vystavená požadavkům těla, mysli a smyslů a prodělává různé nemoci, se živá bytost nechává unášet mnoha plány zrozenými z její touhy užívat si světa. Ačkoliv je transcendentální hmotné existenci, z nevědomosti přijímá všechny tyto hmotné těžkosti na základě falešného egoismu typu “já” a “moje”. Takto žije ve svém těle po sto let.

SLOKA 26-27: Živá bytost má od přírody nepatrnou nezávislost zvolit si sama svůj dobrý či špatný osud, ale když zapomene na svého svrchovaného vládce, Osobnost Božství, odevzdá se kvalitám hmotné přírody. Pod jejich vlivem se ztotožňuje s tělem a v jeho zájmu ulpívá na různých činnostech. Někdy je pod vlivem kvality nevědomosti, někdy kvality vášně a někdy kvality dobra, a tak dostává různé druhy těl.

SLOKA 28: Ti, kdo jsou v kvalitě dobra, jednají zbožně podle védských pokynů, a díky tomu dosahují vyšších planetárních systémů, kde žijí polobozi. Ti, kdo jsou ovlivněni kvalitou vášně, se zabývají různými druhy plodonosných činností na planetárních systémech, kde žijí lidské bytosti. A ti, kdo jsou ovlivněni kvalitou nevědomosti, zažívají různé druhy utrpení v říši zvířat.

SLOKA 29: Živá bytost, zahalená kvalitou nevědomosti v hmotném světě, je někdy mužského a někdy ženského pohlaví, někdy je eunuchem, někdy lidskou bytostí, někdy polobohem, ptákem, zvířetem a podobně. Takto putuje po hmotném světě a přijímá různé druhy těl podle svých činností pod vlivem kvalit přírody.

SLOKA 30-31: Živá bytost je jako hladový pes, který se toulá ode dveří ke dveřím a žebrá o jídlo. Podle svého osudu někdy dostane výprask a domácí ho vyženou a jindy dostane něco málo k snědku. Stejně tak živá bytost ovlivněná mnoha touhami putuje podle svého osudu různými životními druhy a někdy je ve vysokém a jindy v nízkém postavení. Někdy jde na nebeské planety, někdy do pekla, někdy na střední planety a podobně.

SLOKA 32: Živé bytosti se snaží zabránit různým druhům utrpení, pocházejícím od prozřetelnosti, jiných živých bytostí nebo těla a mysli. Přesto musí zůstat podmíněny přírodními zákony, bez ohledu na všechny jejich pokusy o odpor.

SLOKA 33: Když člověk nese nějaké břemeno na hlavě a je pro něho moc těžké, někdy si uleví tím, že si ho přendá na rameno. Tímto způsobem se snaží zbavit jeho přílišné tíhy. Všechna opatření, která vynalezne, však nejsou ničím víc, než že přemístí svoji zátěž z jednoho místa na druhé.

SLOKA 34: Nārada pokračoval: Ó ty, který jsi prostý všech hříšných činností! Nikdo nemůže zabránit důsledkům plodonosných činů pouhou další činností, která postrádá vědomí Kṛṣṇy. Všechny takové činnosti jsou projevem naší nevědomosti. Ošklivého snu se nezbavíme jinou ošklivou vidinou, ale jedině probuzením. Stejně tak naše hmotná existence je důsledkem naší nevědomosti a iluze. Dokud se neprobudíme k vědomí Kṛṣṇy, nemůžeme se těchto snů zbavit. Abychom nalezli konečné řešení všech problémů, musíme se probudit k vědomí Kṛṣṇy.

SLOKA 35: Někdy trpíme, protože ve snu vidíme tygra nebo máme vidinu hada, ale ve skutečnosti před námi není ani tygr, ani had. Takto si vytváříme určitou situaci v jemnohmotné podobě a trpíme jejími důsledky. Toto utrpení nezmenšíme, dokud se ze svého snu neprobudíme.

SLOKA 36-37:
Skutečným zájmem živé bytosti je dostat se z nevědomosti, která ji nutí trpět opakovaným zrozením a smrtí. Jedinou pomocí je odevzdat se Nejvyššímu Pánu prostřednictvím Jeho zástupce. Dokud člověk nevykonává oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, nemůže se plně odpoutat od hmotného světa a nemůže ani projevit skutečné poznání.
 

SLOKA 38: Ó nejlepší z králů, ten, kdo neustále s důvěrou naslouchá vyprávění o slávě a činnostech Nejvyššího Pána a soustavně rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, se velice brzy stane způsobilým vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář.

SLOKA 39-40: Můj milý králi, jsou místa, kde žijí čistí oddaní, jejichž vědomí je očištěné dodržováním pravidel a předpisů, a proto s velkou dychtivostí naslouchají a vyprávějí o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství. Když člověk dostane příležitost naslouchat na takovém místě neustálému toku nektaru z jejich úst, který je jako vlny na řece, zapomene na životní nezbytnosti — hlad a žízeň — a bude ochráněný před veškerým strachem, nářkem a iluzí.

SLOKA 41: Podmíněnou duši neustále znepokojují tělesné potřeby, jako je hlad a žízeň, a proto má velice málo času rozvíjet zálibu v naslouchání nektarovým slovům Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 42-44: Nejmocnější Pán Brahmā, otec všech Prajāpatiů; Pán Śiva; Manu, Dakṣa a další vládci lidstva; čtyři prvotřídní brahmacārīni v čele se Sanakou a Sanātanou; velcí mudrci Marīci, Atri, Aṅgirā, Pulastya, Pulaha, Kratu, Bhṛgu a Vasiṣṭha, jakož i moje maličkost (Nārada) — jsme všichni neochvějní brāhmaṇové, kteří mohou autoritativně přednášet védskou moudrost. Jsme velice mocní díky askezi, meditaci a vzdělání. Ale i když se dotazujeme na Nejvyšší Osobnost Božství, Pána, Jehož vidíme neustále, přesto Jej neznáme dokonale.

SLOKA 45: Rozvoj védského poznání, které je neomezené, a uctívání různých polobohů védskými mantrami prostřednictvím jejich charakteristických znaků nepomohou živé bytosti pochopit svrchovaně mocnou Osobnost Božství.

SLOKA 46: Toho, kdo se plně zapojí do oddané služby, Pán obdaří Svou bezpříčinnou milostí. Tehdy tento probuzený oddaný zanechá všech hmotných činností a obřadů popsaných ve Vedách.

SLOKA 47: Můj milý králi Barhiṣmāne, nikdy bys neměl z nevědomosti vykonávat védské obřady nebo plodonosné činnosti, které jsou možná příjemné sluchu a zdají se být ve vlastním zájmu každého. Nikdy bys je neměl považovat za konečný cíl života.

SLOKA 48: Méně inteligentní lidé považují védské obřady za všechno na světě. Nevědí, že smyslem Ved je poznat svůj vlastní domov, kde žije Nejvyšší Osobnost Božství. Jelikož se nezajímají o svůj skutečný domov, jsou zmateni iluzí a hledají si jiné domovy.

SLOKA 49: Můj milý králi, celý svět je pokrytý ostrými stébly trávy kuśa. Na základě toho jsi zpyšněl a zabil v obětech mnohá zvířata. Kvůli své hlouposti nevíš, že oddaná služba je jediný způsob, jak potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Je to pro tebe nepochopitelné. Všechny tvé činnosti by měly sloužit k potěšení Osobnosti Božství. Naše vzdělání má být takové, abychom mohli dosáhnout vědomí Kṛṣṇy.

SLOKA 50: Śrī Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, je Nadduše a průvodce všech vtělených živých bytostí v tomto světě. Je svrchovaným vládcem veškerých hmotných činností v hmotné přírodě. Je také naším nejlepším přítelem a každý by měl přijmout útočiště u Jeho lotosových nohou. Život toho, kdo tak učiní, bude šťastný.

SLOKA 51: Ten, kdo se věnuje oddané službě, nemá sebemenší strach z hmotné existence. Důvodem je, že Nejvyšší Osobnost Božství je Nadduše a přítel každého. Ten, kdo zná toto tajemství, je skutečně vzdělaný, a může se proto stát duchovním mistrem celého světa. Pravý duchovní mistr, zástupce Kṛṣṇy, se od Kṛṣṇy neliší.

SLOKA 52: Velký světec Nārada pokračoval: Ó velká osobnosti, důkladně jsem zodpověděl vše, nač ses mě ptal. Nyní si vyslechni další vyprávění, které uznávají svaté osoby a které je velice důvěrné.

SLOKA 53: Můj milý králi, najdi prosím jelena, který se svou družkou spásá trávu v krásné květinové zahradě. Tento jelen je velice připoutaný k tomu, co dělá, a vychutnává sladký zpěv čmeláků. Pokus se pochopit jeho situaci. Neuvědomuje si, že před ním je tygr, který se živí masem druhých a za ním lovec, který se ho chystá zasáhnout ostrými šípy. Jelenovi tedy bezprostředně hrozí smrt.

SLOKA 54: Můj milý králi, žena, která je zpočátku velice přitažlivá, ale nakonec působí velké potíže, je stejná jako květina, která nás zpočátku také přitahuje, ale nakonec je nevábná. Živá bytost se se ženou zaplétá do chtivých tužeb a užívá si sexu, stejně jako vychutnáváme vůni květu. Takto člověk tráví svůj rodinný život uspokojováním smyslů, od jazyka až po genitálie, a myslí si, že je velice šťastný. Spojený se svou manželkou, zůstává neustále pohroužen do takových myšlenek. Velice rád poslouchá hovory své ženy a dětí, které jsou jako sladký bzukot čmeláků létajících z květu na květ a sbírajících med. Zapomíná, že před ním je čas, který mu s plynoucími dny a nocemi ukrajuje z délky života. Nevidí, jak se jeho život postupně krátí, a nestará se ani o vládce smrti, který se ho snaží zabít zezadu. Jen se to pokus pochopit. Jsi v povážlivém postavení a nebezpečí ti hrozí ze všech stran.

SLOKA 55: Můj milý králi, pokus se pochopit alegorické postavení jelena. Buď si plně vědom svého vlastního já a zřekni se požitku z naslouchání o cestě na nebeské planety, dostupné vykonáváním plodonosných činností. Zanech rodinného života, který je plný sexu a příběhů s tím souvisejících, a prostřednictvím milosti osvobozených duší přijmi útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Odpoutej se tak, prosím, od hmotné existence.

SLOKA 56: Král odpověděl: Drahý brāhmaṇo, vše, co jsi řekl, jsem vyslechl s napjatou pozorností a po zralé úvaze jsem došel k závěru, že ācāryové (učitelé), kteří mě zaměstnali plodonosnými činnostmi, neznali toto důvěrné poznání. Proč by mi ho jinak nevysvětlili?

SLOKA 57: Milý brāhmaṇo, tvé pokyny si protiřečí s pokyny mých duchovních učitelů, kteří mě nabádali k plodonosným činnostem. Nyní jsem porozuměl rozdílu mezi oddanou službou, poznáním a odříkáním. Měl jsem o těchto věcech určité pochyby, ale tys je všechny milostivě rozptýlil. Teď chápu, jak jsou i velcí mudrci zmateni nad otázkou skutečného smyslu života. Samozřejmě, že se nejedná o uspokojování smyslů.

SLOKA 58: Živá bytost si v příštím životě bude užívat výsledků všeho, co dělá v tomto životě.

SLOKA 59: Zkušení znalci závěrů Ved tvrdí, že živá bytost si užívá nebo trpí za své minulé činnosti. V praxi ale vidíme, že tělo, které v minulém životě vykonávalo danou činnost, již zaniklo. Jak je tedy možné zakoušet příjemné či nepříjemné reakce za tuto činnost v jiném těle?

SLOKA 60: Velký mudrc Nārada pokračoval: V současném životě jedná živá bytost v hrubém těle, které je přinucené jednat na popud jemného těla, skládajícího se z mysli, inteligence a ega. Poté, co hrubé tělo zanikne, jemné tělo zůstává, aby si i nadále užívalo či trpělo. Nic se tedy nemění.

SLOKA 61: Během snění opouští živá bytost své žijící tělo a prostřednictvím činností své mysli a inteligence jedná v jiném těle, buď jako bůh, nebo jako pes. Poté, co odejde ze současného hrubého těla, vstoupí do těla zvířete nebo poloboha na této či jiné planetě. Tímto způsobem si užívá výsledků činností ze svého minulého života.

SLOKA 62: Živá bytost jedná v tělesném pojetí a myslí si: “Jsem to či ono. To je má povinnost, a proto to udělám.” To vše jsou jen mentální dojmy a všechny tyto činnosti jsou dočasné, nicméně milostí Nejvyšší Osobností Božství dostává živá bytost možnost všechny své mentální výmysly naplnit. Proto získává další tělo.

SLOKA 63: Stav mysli či vědomí živé bytosti můžeme pochopit podle činností dvou druhů smyslů — poznávacích a činných. Stejně tak můžeme podle mentálního stavu či vědomí určité osoby pochopit její postavení v minulém životě.

SLOKA 64: Někdy znenadání prožíváme něco, co jsme nikdy v současném těle nezažili, neviděli ani neslyšeli. Někdy takové věci vidíme zničehonic ve snu.

SLOKA 65: Proto, můj milý králi, vyvíjí živá bytost, která má jemný mentální obal, různé druhy myšlenek a představ na základě svého minulého těla. Přijmi to ode mě jako jistou věc. Nic si nemůžeme vymyslet, aniž bychom to byli viděli v minulém těle.

SLOKA 66: Ó králi, nechť je ti osud příznivý! Mysl je příčinou určitého těla, které živá bytost získá podle toho, jakým způsobem je ve styku s hmotnou přírodou. Podle mentálního stavu živé bytosti můžeme pochopit, čím byla ve svém minulém životě a jaké tělo bude mít v budoucnosti. Mysl takto naznačuje minulá i budoucí těla.

SLOKA 67: Někdy ve snu vidíme něco, co jsme v tomto životě nikdy neprožili a ani jsme o tom neslyšeli, ale všechny tyto události jsme zažili v různých dobách, na různých místech a za různých okolností.

SLOKA 68: Mysl živé bytosti nepřetržitě existuje v různých hrubých tělech a podle naší touhy po smyslovém požitku zaznamenává různé myšlenky. Ty se potom objevují v různých kombinacích, a proto někdy naše představy vypadají jako něco, co jsme nikdy předtím neviděli a o čem jsme ani neslyšeli.

SLOKA 69: Vědomí Kṛṣṇy pro oddaného znamená neustále se sdružovat s Nejvyšší Osobností Božství v takovém stavu mysli, že může sledovat vesmírný projev stejně jako Nejvyšší Pán. Takové pozorování není možné vždy, ale projeví se stejným způsobem jako temná planeta Rāhu, kterou lze vidět za úplňku.

SLOKA 70: Dokud existuje jemnohmotné tělo, složené z inteligence, mysli, smyslů, smyslových předmětů a reakcí hmotných kvalit, existuje i vědomí falešné totožnosti a jeho relativní předmět, hrubé tělo.

SLOKA 71: V hlubokém spánku, v mdlobách, při velkém šoku z nějaké těžké ztráty, v okamžiku smrti nebo při vysoké horečce se zastaví pohyb životního vzduchu. Tehdy živá bytost přestává ztotožňovat své tělo se svým vlastním já.

SLOKA 72: Když je člověk mladý, všech deset smyslů a mysl je zcela zjevných. V lůně matky a v době dětství však zůstávají smyslové orgány a mysl zahalené, stejně jako úplněk zahaluje tma bezměsíčné noci.

SLOKA 73: Když živá bytost sní, smyslové předměty ve skutečnosti nejsou přítomné, ale přesto se projeví, protože s nimi byla dříve ve styku. Stejně tak živá bytost s nevyvinutými smysly nepřestává po hmotné stránce existovat, i když právě není ve styku se smyslovými předměty.

SLOKA 74: Pět smyslových předmětů, pět smyslových orgánů, pět poznávacích smyslů a mysl představuje šestnáct hmotných expanzí. Ty se pojí s živou bytostí a jsou ovlivněny třemi kvalitami hmotné přírody. Tak se vykládá existence podmíněné duše.

SLOKA 75: Působením jemného těla živá bytost vytváří a opouští hrubá těla. To se nazývá převtělování duše. Tímto způsobem duše zakouší různé druhy takzvaného požitku, nářku, strachu, štěstí a neštěstí.

SLOKA 76-77:
Housenka se přesouvá z jednoho listu na druhý tak, že uchopí ten druhý ještě předtím, než opustí první. Stejně tak živá bytost musí nejprve získat podle svých dřívějších činností další tělo, než opustí to současné. Je tomu tak proto, že mysl je zdrojem nejrůznějších tužeb.
 

SLOKA 78: Dokud toužíme po smyslovém požitku, vytváříme hmotné činnosti. Když živá bytost jedná v hmotném prostředí, užívá si smyslů, a když si užívá smyslů, vytváří další řetězec hmotných činností. Takto je chycena do pasti a stává se podmíněnou duší.

SLOKA 79: Měl bys vědět, že vesmírný projev je stvořen, udržován a zničen vůlí Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je v něm vše pod Pánovou vládou. Aby člověk získal toto dokonalé poznání, měl by neustále vykonávat oddanou službu Pánu.

SLOKA 80: Velký mudrc Maitreya pokračoval: Tímto způsobem nejlepší z oddaných, velký světec Nārada, vysvětlil králi Prācīnabarhimu věčné postavení Nejvyšší Osobnosti Božství a živé bytosti. Poté dal králi pozvání a odcestoval zpět na Siddhaloku.

SLOKA 81: Svatý král Prācīnabarhi zanechal v přítomnosti ministrů příkazy svým synům, aby chránili obyvatelstvo. Poté odešel z domova podstoupit askezi na posvátném místě zvaném Kapilāśrama.

SLOKA 82: Poté, co král Prācīnabarhi podstoupil askezi v Kapilāśramu, zcela se osvobodil od všech hmotných označení. Neustále se zaměstnával transcendentální láskyplnou službou Pánu a dosáhl duchovního postavení, které bylo kvalitativně totožné s postavením Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 83: Můj milý Viduro, ten, kdo vyslechne toto vyprávění o pochopení duchovní existence živé bytosti, jak ho podal velký mudrc Nārada, nebo kdo ho předá druhým, bude osvobozen od tělesného pojetí života.

SLOKA 84: Toto vyprávění velkého mudrce Nārady je plné transcendentální slávy Nejvyšší Osobnosti Božství, a jeho přednášení proto nepochybně posvěcuje celý hmotný svět. Očišťuje srdce živé bytosti a pomáhá jí dosáhnout své duchovní totožnosti. Ten, kdo toto transcendentální vyprávění předává dále, bude osvobozen z veškerých hmotných pout a již nikdy nebude muset putovat hmotným světem.

SLOKA 85: Alegorický příběh o králi Purañjanovi jsem vyslechl od svého duchovního mistra a vylíčil ve shodě s autoritami. Je plný duchovního poznání. Kdo pochopí jeho smysl, se jistě zbaví tělesného pojetí a jasně porozumí životu po smrti. Ten, kdo nechápe, co vlastně znamená převtělování duše, to může plně pochopit, bude-li studovat toto vyprávění.

SLOKA 1a-2a: Touhu udržovat tělo, manželku a děti můžeme vidět i ve zvířecí společnosti. Zvířata mají dostatečnou inteligenci, aby se mohla takto zaopatřit. Je-li člověk pokročilý pouze v tomto ohledu, čím se pak liší od zvířete? Měli bychom velice dbát na to, abychom chápali, že tento lidský život jsme získali po mnoha zrozeních v evolučním cyklu. Učený člověk, který se vzdá hrubého i jemného tělesného pojetí života, začne na základě duchovního poznání vynikat jako individuální duše, jakou je i Nejvyšší Pán.

SLOKA 1b: Když je živá bytost pokročilá ve vědomí Kṛṣṇy a milostivá ke druhým a když je její duchovní poznání o seberealizaci dokonalé, okamžitě získá osvobození z pout hmotné existence.

SLOKA 2b: Vše, co se děje v čase, který sestává z minulosti, současnosti a budoucnosti, je pouhý sen. To je skrytý význam veškeré védské literatury.