TEXT 35
bṛhat-sāma tathā sāmnāṁ
gāyatrī chandasām aham
māsānāṁ mārga-śīrṣo ’ham
ṛtūnāṁ kusumākaraḥ
bṛhat-sāma — Bṛhat-sāma; tathā — také; sāmnām — z písní Sāma Vedy; gāyatrī — mantry Gāyatrī; chandasām — z veškeré poezie; aham — Já jsem; māsānām — z měsíců; mārga-śīrṣaḥ — měsíc v období listopadu a prosince; aham — Já jsem; ṛtūnām — ze všech ročních období; kusuma-ākaraḥ — jaro.
Z hymnů Sāma Vedy jsem Bṛhat-sāma a z poezie jsem Gāyatrī. Z měsíců jsem Mārgaśīrṣa (listopad — prosinec) a z ročních období jsem kvetoucí jaro.
Pán již uvedl, že mezi všemi Vedami je Sāma Vedou. Sāma Veda je bohatá na krásné nápěvy, které zpívají různí polobozi. Z nich vyniká nádherný nápěv Bṛhat-sāmy, jež se zpívá o půlnoci.
V sanskrtu jsou pro psaní poezie dána pevná pravidla — autor neskládá a nemění rýmy a rytmus podle svých rozmarů, jak to často vidíme u moderních básní. Nejpřednější poezií sestavenou podle pravidel je mantra Gāyatrī, kterou recitují náležitě způsobilé osoby s bráhmanskými vlastnostmi a kterou najdeme ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Jelikož je zvláště určena k poznání Boha, zastupuje Nejvyššího. Tato mantra je pro duchovně pokročilé lidi, a když člověk dosáhne při její recitaci úspěchu, může poznat Pánovo transcendentální postavení. Aby ji mohl začít recitovat, musí nejprve nabýt vlastností osoby na dokonalé úrovni — vlastností, které z hlediska zákonů hmotné přírody náleží kvalitě dobra. Ve védské civilizaci je mantře Gāyatrī přikládána velká důležitost a je přijímána za zvukovou inkarnaci Brahmanu. Brahmā byl první, kdo ji obdržel, a od něho je předávána učednickou posloupností.
Měsíc na přelomu listopadu a prosince je považován za nejlepší ze všech měsíců, neboť v Indii se sklízí obilí a tehdy jsou lidé velmi šťastní. Jaro je období všemi oblíbené, protože není ani příliš horko, ani příliš zima a rozkvétají květiny a stromy. Na jaře se také koná mnoho obřadů na oslavu Kṛṣṇových zábav — proto je považováno za nejlepší a nejradostnější ze všech ročních období a zastupuje Nejvyššího Pána, Kṛṣṇu.