KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Text 1: Nyní popíši nepatrnou část činností, které Śrī Caitanya Mahāprabhu vykonával svou myslí, inteligencí a tĕlem, když byl zmatený silnými pocity odloučení od Kṛṣṇy.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství! Sláva Pánu Gauracandrovi, který je životem svých oddaných!

Text 3: Sláva Pánu Nityānandovi, který je samotným životem Śrī Caitanyi Mahāprabhua! Sláva Advaitovi Ācāryovi, který je Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi nesmírnĕ drahý!

Text 4: Sláva Svarūpovi Dāmodarovi a všem ostatním oddaným, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem! Dejte mi prosím sílu popsat povahu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 5: Pocity transcendentálního šílenství v odloučení od Kṛṣṇy, které Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval, jsou nesmírnĕ hluboké a tajemné. Ani velmi pokročilý a učený človĕk je nedokáže pochopit.

Text 6: Jak by nĕkdo mohl popsat témata, která nelze pochopit? To může jedinĕ ten, koho k tomu Śrī Caitanya Mahāprabhu zmocní.

Text 7: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Raghunātha dāsa Gosvāmī zaznamenali všechny tyto transcendentální činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve svých zápisnících.

Text 8: V tĕch dnech žili Svarūpa Dāmodara a Raghunātha dāsa Gosvāmī se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, kdežto všichni ostatní komentátoři žili od Pána daleko.

Text 9: Okamžik za okamžikem tyto dvĕ velké osobnosti (Svarūpa Dāmodara a Raghunātha dāsa Gosvāmī) zaznamenávaly ve svých denících činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, stručnĕ i obšírnĕ.

Text 10: Svarūpa Dāmodara psal krátké poznámky, kdežto Raghunātha dāsa Gosvāmī pořizoval obsáhlé popisy. Já nyní vylíčím činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua obšírnĕji, jako když se načechrává stlačená bavlna.

Text 11: S vírou prosím naslouchejte tomuto popisu extatických emocí Pána Caitanyi Mahāprabhua. Poznáte tak Jeho extatickou lásku a nakonec dosáhnete lásky k Bohu.

Text 12: Stav Śrī Caitanyi Mahāprabhua při pocitech odloučení od Kṛṣṇy přesnĕ odpovídal stavu gopī ve Vrindávanu po Kṛṣṇovĕ odjezdu do Mathury.

Text 13: Zásadním rysem transcendentálního šílenství Śrī Caitanyi Mahāprabhua se postupnĕ stal nářek Śrīmatī Rādhārāṇī při Uddhavovĕ návštĕvĕ Vrindávanu.

Text 14: Emoce Śrī Caitanyi Mahāprabhua přesnĕ odpovídaly emocím Śrīmatī Rādhārāṇī při setkání s Uddhavou. Pán se vždy vcítil do Jejího postavení a nĕkdy si myslel, že On sám je Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 15: Tak vypadá stav transcendentálního šílenství. Proč je to tĕžké pochopit? Ten, kdo je vysoce pokročilý v lásce ke Kṛṣṇovi, je transcendentálnĕ šílený a mluví jako blázen.

Text 16: „Pokud se extatický pocit okouzlení postupnĕ vyvíjí dále, začne se podobat zmatení. Poté přijde stav údivu (vaicitrī), který probouzí transcendentální šílenství. Udghūrṇā a citra-jalpa jsou dvĕ z mnoha podob transcendentálního šílenství.“

Text 17: Jednoho dne mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu sen, když odpočíval, ve kterém vidĕl Kṛṣṇu tančit tanec rāsa.

Text 18: Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl překrásné tĕlo Pána Kṛṣṇy prohnuté ve třech místech, s flétnou na rtech. Ve žlutém oblečení a ovĕnčený girlandami z lesních kvĕtů okouzloval dokonce i Amora.

Text 19: Gopī tančily v kruhu a v jejich středu tančil Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, s Rādhārāṇī.

Text 20: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl, uchvácený transcendentální náladou tance rāsa si myslel: „Teď jsem s Kṛṣṇou ve Vrindávanu.“

Text 21: Govinda vidĕl, že Pán ještĕ nevstal, a tak Ho probudil. Jakmile Pán pochopil, že to byl jen sen, byl z toho ponĕkud zkroušený.

Text 22: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vykonal své každodenní povinnosti a v obvyklý čas se šel do chrámu podívat na Pána Jagannātha.

Text 23: Śrī Caitanya Mahāprabhu se na Pána Jagannātha díval zpoza Garuḍova sloupu a před Ním stály stovky a tisíce lidí, kteří se dívali na Božstvo.

Text 24: Jedna žena z Urísy přes dav na Pána Jagannātha nevidĕla. Vylezla proto na Garuḍův sloup a přitom si stoupla Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi na rameno.

Text 25: Jakmile to spatřil Govinda, osobní služebník Śrī Caitanyi Mahāprabhua, rychle ženu stáhl dolů. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho však za to pokáral.

Text 26: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Govindovi: „Ó ādi-vasyo (necivilizovaný človĕče), nezakazuj této ženĕ vylézt na Garuḍa-stambhu. Ať se na Pána Jagannātha dívá, jak je jí libo.“

Text 27: Jakmile si ta žena uvĕdomila, co dĕlá, slezla rychle na zem, a když vidĕla Śrī Caitanyu Mahāprabhua, okamžitĕ poprosila o prominutí u Jeho lotosových nohou.

Text 28: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl dychtivost té ženy, řekl: „Mnĕ Pán Jagannātha tolik dychtivosti nenadĕlil.“

Text 29: „Má tĕlo, mysl i život zcela pohroužené do Pána Jagannātha, a proto si neuvĕdomovala, že si stoupla na Mé rameno.“

Text 30: „Bĕda! Jaké štĕstí má tato žena! Modlím se u jejích nohou, aby Mne obdařila svou velkou dychtivostí vidĕt Pána Jagannātha.“

Text 31: Právĕ předtím Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl Pána Jagannātha jako samotného Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.

Text 32: Śrī Caitanya Mahāprabhu se plnĕ pohroužil do této vize a osvojil si náladu gopī do té míry, že všude, kam se podíval, vidĕl Kṛṣṇu s flétnou na rtech.

Text 33: Po spatření té ženy se Pánovi vrátilo vnĕjší vĕdomí a opĕt vidĕl božstva v jejich původní podobĕ jako Pána Jagannātha, Subhadru a Pána Balarāma.

Text 34: Při pohledu na božstva si Pán Caitanya myslel, že vidí Kṛṣṇu na Kurukšétře, a divil se: „Copak jsem se dostal na Kurukšétru? Kde je Vrindávan?“

Text 35: Pán Caitanya byl najednou velmi rozrušený, jako človĕk, který ztratil právĕ získaný drahokam. Ve velké rozmrzelosti se vrátil domů.

Text 36: Śrī Caitanya Mahāprabhu se posadil na zem a ryl do ní svými nehty. Byl oslepený slzami, které Mu proudily z očí jako Ganga.

Text 37: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Našel jsem Kṛṣṇu, Pána Vrindávanu, ale zase jsem Ho ztratil. Kdo Mi vzal Mého Kṛṣṇu? Kde jsem se to ocitl?“

Text 38: Když se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi zdálo o tanci rāsa, byl zcela pohroužený v transcendentální blaženosti, ale když Jeho sen skončil, mĕl pocit, jako kdyby ztratil vzácný drahokam.

Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak zpíval a tančil, neustále pohroužený v blaženosti transcendentálního šílenství. Tĕlesné potřeby, jako je jedení a koupání, vykonával jen ze zvyku.

Text 40: V noci Pán Caitanya vyjevoval extatické pocity své mysli Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi.

Text 41: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje mysl nejdříve nĕjakým způsobem získala poklad Kṛṣṇy, ale zase Ho ztratila. Ze zoufalství se proto vzdala Mého tĕla i domova a přijala náboženské zásady kāpālika-yogīho. Potom i s Mými smysly jakožto svými žáky odešla do Vrindávanu.“

Text 42: Śrī Caitanya Mahāprabhu ztratil získaný drahokam a při vzpomínkách na jeho vlastnosti Ho přemohl nářek. Potom chytil Rāmānandu Rāye a Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho kolem krku a křičel: „Bĕda, kde je Můj Pán Hari? Kde je Hari?“ Nakonec zneklidnĕl a přestal se zcela ovládat.

Text 43: „Moji drazí přátelé,“ řekl, „poslouchejte prosím o Kṛṣṇovĕ sladkosti. Moje mysl se z velké touhy po této sladkosti vzdala všech společenských i védských náboženských zásad a stala se žebrákem jako nĕjaký mystický yogī.“

Text 44: „Kruh Kṛṣṇovy rāsa-līly, vyrobený Śukadevou Gosvāmīm, tím nejpříznivĕjším řemeslníkem, je čistý jako náušnice z lastury. Yogī Mé mysli tuto náušnici nosí v uchu. Z dýnĕ vyřezal nádobu Mých nadĕjí a ranec Mých očekávání si povĕsil na rameno.“

Text 45: „Yogī Mé mysli nosí na svém špinavém tĕle, pokrytém prachem a popelem, roztrhanou pokrývku úzkosti. Jeho jediná slova jsou ,Bĕda! Kṛṣṇa!̀ Nosí dvanáct náramků trápení a na hlavĕ turban chtivosti. Protože nic nejí, je velmi hubený.“

Text 46: „Tento velký yogī Mé mysli neustále studuje poezii a rozhovory o vrindávanských zábavách Pána Kṛṣṇy. Velcí svatí yogī jako Vyāsadeva a Śukadeva Gosvāmī popsali ve Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších písmech Pána Kṛṣṇu jako Nadduši, nedotčenou jakýmkoliv hmotným znečištĕním.“

Text 47: „Mystický yogī Mé mysli přijal jméno Mahābāula a z Mých deseti smyslů si udĕlal žáky. Má mysl tak opustila domov Mého tĕla i velký poklad hmotného požitku a odešla do Vrindávanu.“

Text 48: „Ve Vrindávanu chodí se svými žáky od domu k domu a žebrá. Žebrá od pohyblivých i nehybných obyvatel – lidí, stromů i popínavých rostlin. Žije tak z ovoce, kořínků a listí.“

Text 49: „Gopī z Vradžabhúmi si neustále vychutnávají nektar Kṛṣṇových vlastností, Jeho krásy, sladkosti, vůnĕ, zvuku Jeho flétny a doteků Jeho tĕla. Pĕt poznávacích smyslů, které jsou žáky Mé mysli, shromažďuje od gopī zbytky tohoto nektaru, nosí je yogīmu Mé mysli a samy se udržují při životĕ jedením tĕchto zbytků.“

Text 50: „V jedné opuštĕné zahradĕ si Kṛṣṇa užívá svých zábav a v rohu jednoho altánu v této zahradĕ praktikuje yogī Mé mysli společnĕ se svými žáky mystickou yogu. A protože chce tento yogī přímo vidĕt Kṛṣṇu, zůstává celou noc vzhůru a medituje o Kṛṣṇovi, který je Nadduší, neznečištĕnou třemi kvalitami přírody.“

Text 51: „Když Moje mysl ztratila Kṛṣṇovu společnost a již Ho nevidĕla, byla sklíčená a začala s mystickou yogou. V prázdnotĕ odloučení od Kṛṣṇy prožívala deset transcendentálních promĕn. Rozrušená tĕmito promĕnami utekla a zanechala Mé tĕlo, které bylo jejím obydlím, prázdné. Tak jsem v naprostém transu.“

Text 52: Gopī v odloučení od Kṛṣṇy prožívaly deset druhů tĕlesných promĕn, a stejné příznaky se objevily na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 53: „Úzkost, bdĕní, mentální neklid, vyzáblost, nečistota, bláznivá mluva, churavost, šílenství, iluze a smrt je deset tĕlesných promĕn způsobených odloučením od Kṛṣṇy.“

Text 54: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl dnem i nocí popletený tĕmito deseti extatickými stavy. Kdykoliv se tyto příznaky objevily, Jeho mysl zneklidnĕla.

Text 55: Po tĕchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu zmlkl a Rāmānanda Rāya začal recitovat různé verše.

Text 56: Rāmānanda Rāya recitoval verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī zpíval o Kṛṣṇových zábavách, a tak přivedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua k vnĕjšímu vĕdomí.

Text 57: Po takto strávené polovinĕ noci Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī uložili Śrī Caitanyu Mahāprabhua na Jeho lůžko ve vnitřní místnosti.

Text 58: Rāmānanda Rāya se poté vrátil domů a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī si s Govindou lehli přede dveře místnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 59: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal celou noc vzhůru a velmi hlasitĕ zpíval Hare Kṛṣṇa mantru.

Text 60: V jednu chvíli však Svarūpa Dāmodara již Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpívat neslyšel. Vstoupil tedy do Jeho pokoje a zjistil, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je pryč, i když byly zamčené všechny troje dveře.

Text 61: Jakmile oddaní zjistili, že Pán není ve své místnosti, přepadla je nesmírná úzkost. Se zažehnutou pochodní Ho tedy hledali všude okolo.

Text 62: Po nĕjaké dobĕ hledání našli Śrī Caitanyu Mahāprabhua ležet v jednom rohu na severní stranĕ brány Simha-dvára.

Text 63: Nejdříve mĕli oddaní v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm velkou radost, že Ho vidí, ale když zjistili, v jakém je stavu, zmocnila se jich zase velká úzkost.

Text 64: Śrī Caitanya Mahāprabhu tam ležel v bezvĕdomí a Jeho tĕlo se prodloužilo na pĕt až šest loktů. V nosních dírkách Mu neproudil dech.

Text 65-66: Každá z Jeho paží a nohou byla tři lokty dlouhá a oddĕlené klouby spojovala pouze kůže. Pánova tĕlesná teplota, naznačující přítomnost života, byla velmi nízká. Všechny Jeho klouby v pažích, nohou, krku a pase byly minimálnĕ patnáct centimetrů od sebe.

Text 67: Zdálo se, že Jeho oddĕlené klouby pokrývala jen kůže. Při pohledu na to, v jakém je Pán stavu, byli všichni oddaní velmi nešťastní.

Text 68: Oddaní témĕř zemřeli, když vidĕli Śrī Caitanyu Mahāprabhua s ústy plnými slin a pĕny a s očima v sloup.

Text 69: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī poté začal se všemi ostatními oddanými hlasitĕ opakovat svaté jméno Kṛṣṇy Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do ucha.

Text 70: Po dlouhé dobĕ opakování svaté jméno Kṛṣṇy vstoupilo Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do srdce, a On najednou vstal a hlasitĕ vykřikl „Haribol!“

Text 71: Jakmile se Pán probral k vnĕjšímu vĕdomí, všechny Jeho klouby se znovu spojily a celé Jeho tĕlo se vrátilo do původního stavu.

Text 72: Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī tyto zábavy obšírnĕ popsal ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 73: „V domĕ Kāśīho Miśry byl nĕkdy Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi zarmoucený z pocitů odloučení od Kṛṣṇy. Klouby na Jeho transcendentálním tĕle se uvolnily a paže i nohy se protáhly. Pán se válel po zemi a zalykajícím se hlasem plným lítosti nešťastnĕ vykřikoval a naříkal. Když se obraz Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto stavu probouzí v mém srdci, přivádí mĕ to k šílenství.“

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu se divil, co dĕlá u Simha-dváry, a zeptal se Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho: „Kde to jsem? Co tady dĕlám?“

Text 75: Svarūpa Dāmodara řekl: „Můj drahý Pane, prosím vstaň. Pojďme k Tobĕ domů, tam Ti řeknu o všem, co se stalo.“

Text 76: Oddaní odvedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpátky domů a cestou Ho podpírali. Poté Mu všichni společnĕ popsali, co se stalo.

Text 77: Jak Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal vyprávĕní o tom, v jakém stavu ležel u Simha-dváry, velmi se tomu divil. Řekl: „Na nic z toho si nevzpomínám.“

Text 78: „Vše, na co si vzpomínám, je, že jsem vidĕl Mého Kṛṣṇu, ale jen na okamžik. Objevil se přede Mnou a potom hned zmizel jako blesk.“

Text 79: V tu chvíli všichni uslyšeli zvuk lastury z Jagannāthova chrámu. Śrī Caitanya Mahāprabhu se okamžitĕ vykoupal a šel zhlédnout Pána Jagannātha.

Text 80: Takto jsem popsal neobyčejné tĕlesné promĕny Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když o nich lidé slyší, nestačí se divit.

Text 81: Takové tĕlesné promĕny nikdo nikde nevidĕl, ani o nich nikdo nečetl ve zjevených písmech. Svrchovaný sannyāsī Śrī Caitanya Mahāprabhu však tyto extatické příznaky projevil.

Text 82: Tyto extatické příznaky nejsou popsané v śāstrāch a pro obyčejné lidi jsou nepředstavitelné. Proto na nĕ lidé obvykle nevĕří.

Text 83: Raghunātha dāsa Gosvāmī žil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem neustále a já píši jen to, co jsem slyšel od nĕho. I když obyčejní lidé tĕmto zábavám nevĕří, já jim naprosto vĕřím.

Text 84: Jednoho dne se šel Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupat do moře, a vtom spatřil písečnou dunu zvanou Čatak-parvat.

Text 85: Śrī Caitanya Mahāprabhu si tuto dunu spletl s kopcem Góvardhanem a rozbĕhl se k ní.

Text 86: „(Pán Caitanya řekl:) ,Tento kopec Góvardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkynĕ, tento kopec dává Kṛṣṇovi, Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a kamarádům vše, co potřebují – pitnou vodu, mĕkkou trávu, jeskynĕ, ovoce, kvĕty a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá velmi blaženĕ.̀  “

Text 87: Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval tento verš a rychlostí vĕtru se hnal k písečné dunĕ. Govinda utíkal za Ním, ale nedokázal Ho dohonit.

Text 88: Nejdřív jeden oddaný nahlas vykřikl, a když se pak všichni ostatní oddaní zvedli a rozebĕhli se za Pánem, rozpoutala se vřava.

Text 89: Nĕkterými z oddaných, kteří se za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem rozbĕhli, byli Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Jagadānanda Paṇḍita, Gadādhara Paṇḍita, Rāmāi, Nandāi a Śaṅkara Paṇḍita.

Text 90: Na pláž se vydali i Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī a chromý Bhagavān Ācārya šel velmi pomalu za nimi.

Text 91: Śrī Caitanya Mahāprabhu bĕžel rychlostí vĕtru, ale najednou v extázi ztuhl a ztratil veškerou sílu pokračovat v cestĕ.

Text 92: Z každého póru na tĕle se Mu udĕlaly pupínky a Jeho zježené chlupy připomínaly kadambové kvĕty.

Text 93: Z každého póru na tĕle Mu neustále vytékala krev s potem a nebyl schopný říci ani slovo; z hrdla Mu vycházel jen klokotavý zvuk.

Text 94: Pánovy oči se plnily a přetékaly nekonečným množstvím slz, jako když se Ganga a Jamuna vlévají do moře.

Text 95: Celé Jeho tĕlo zbledlo, až mĕl barvu bílé lastury, a tehdy se začal třást jako vlny na oceánu.

Text 96: Śrī Caitanya Mahāprabhu se takto třásl a pak upadl na zem. V tu chvíli k Nĕmu přibĕhl Govinda.

Text 97: Govinda Pánovo celé tĕlo pokropil vodou z nádoby karaṅga. Potom vzal Pánův svrchní odĕv a začal Ho s ním ovívat.

Text 98: Na místo dorazil Svarūpa Dāmodara Gosvāmī s ostatními oddanými, a když vidĕli, v jakém stavu je Śrī Caitanya Mahāprabhu, dali se do pláče.

Text 99: Na Pánovĕ tĕle bylo možné sledovat všech osm druhů transcendentálních promĕn. Všichni oddaní žasli při té podívané.

Text 100: Oddaní hlasitĕ zpívali Hare Kṛṣṇa mantru v blízkosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a omývali Jeho tĕlo studenou vodou.

Text 101: Poté, co takto dlouhou dobu zpívali, se Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou postavil a vykřikl „Haribol!“

Text 102: Jakmile se Śrī Caitanya Mahāprabhu zvedl, všichni vaiṣṇavové s velkou radostí hlasitĕ zpívali „Hari, Hari!“ Tento příznivý zvuk se nesl na všechny svĕtové strany.

Text 103: Śrī Caitanya Mahāprabhu udivenĕ vstal a rozhlížel se, jako kdyby nĕco hledal, ale nikde to nevidĕl.

Text 104: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil všechny vaiṣṇavy, částečnĕ se vrátil k vnĕjšímu vĕdomí a promluvil ke Svarūpovi Dāmodarovi.

Text 105: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kdo Mĕ sem z Góvardhanu přivedl? Vidĕl jsem zábavy Pána Kṛṣṇy, ale teď je nevidím.“

Text 106: „Dnes jsem odsud odešel ke Góvardhanu zjistit, jestli tam Kṛṣṇa pase své krávy.“

Text 107: „Vidĕl jsem, jak Pán Kṛṣṇa vystoupil na kopec Góvardhan a hrál na flétnu, ze všech stran obklopený pasoucími se krávami.“

Text 108: „Śrīmatī Rādhārāṇī uslyšela melodii Kṛṣṇovy flétny a přišla tam v doprovodu všech svých přítelkyň gopī, aby se s Ním setkala. Všechny byly velmi hezky oblečené.“

Text 109: „Když Kṛṣṇa se Śrīmatī Rādhārāṇī vstoupili do jeskynĕ, ostatní gopī Mne požádaly, abych natrhal nĕjaké kvĕtiny.“

Text 110: „A právĕ v tu chvíli jste vy všichni začali dĕlat rámus a přivedli jste Mĕ odtamtud sem.“

Text 111: „Proč jste Mĕ sem přivedli a způsobili Mi tak zbytečnou bolest? Mĕl jsem možnost vidĕt Kṛṣṇovy zábavy, ale nakonec jsem je nevidĕl.“

Text 112: Po tĕchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozplakal. Když oddaní vidĕli Pána v tomto stavu, rozplakali se také.

Text 113: Tehdy tam dorazili Paramānanda Purī s Brahmānandou Bhāratīm. Když je Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, začal být ponĕkud uctivý.

Text 114: Śrī Caitanya Mahāprabhu se vrátil k úplnému vnĕjšímu vĕdomí a okamžitĕ jim přednesl modlitby. Tito dva starší urození muži poté Pána s láskyplnou náklonností objali.

Text 115: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Purīmu Gosvāmīmu a Brahmānandovi Bhāratīmu: „Proč jste sem vy dva přišli z takové dálky?“

Text 116: Śrī Caitanya Mahāprabhu se trochu zastydĕl, když to slyšel. Poté se šel se všemi oddanými vykoupat do moře.

Text 117: Po koupeli v moři se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil s oddanými do svého sídla, kde všichni poobĕdvali zbytky jídla obĕtovaného Pánu Jagannāthovi.

Text 118: Takto jsem popsal transcendentální extatické emoce Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ani Pán Brahmā nedokáže popsat jejich vliv.

Text 119: Tuto zábavu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kdy bĕžel k písečné dunĕ zvané Čatak-parvat, názornĕ popsal Raghunātha dāsa Gosvāmī ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 120: „Nedaleko Džagannáth Purí je velká písečná duna zvaná Čatak-parvat. Když ji Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil, řekl: ,Ó, musím jít do Vradži zhlédnout kopec Góvardhan!̀ Potom se k ní rozbĕhl jako šílený a všichni vaiṣṇavové bĕželi za Ním. Tento výjev se probouzí v mém srdci a přivádí mĕ k šílenství.“

Text 121: Kdo by dokázal všechny tyto neobyčejné zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua správnĕ popsat? To vše je jen Jeho hra.

Text 122: V krátkosti jsem je vylíčil, abych naznačil povahu Jeho transcendentálních zábav. Nicménĕ každý, kdo to poslouchá, nepochybnĕ získá útočištĕ u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy.

Text 123: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.