KAPITOLA DRUHÁ
Mahārāja Nimi se setkává s devíti Yogendry
V této kapitole dává Nārada oddanému a zvídavému Vasudevovi pokyny o bhāgavata-dharmĕ popisováním rozhovoru mezi Mahārājem Nimim a devíti Yogendry.
Devarṣi Nārada, který velmi dychtil vidĕt Pána Kṛṣṇu, pobýval témĕř výhradnĕ ve Dvārace. Vasudeva, zmatený klamnou energií Pána, v minulosti uctíval Nejvyššího Pána Anantu, aby získal syna, ale opomnĕl Ho uctívat za účelem osvobození.
Jednou Nārada přišel do domu Vasudevy, který ho náležitĕ uctil podle etikety, s úctou ho pozdravil a požádal ho, aby mohl naslouchat o čisté oddané službĕ, která človĕka zbavuje veškerého strachu. Nārada pochválil Vasudevovu neochvĕjnou inteligenci a potom vyprávĕl starodávný příbĕh o rozhovoru mezi devíti Yogendry, syny Pána Ṛṣabhadevy, a Nimim, králem Videhy.
Synem Svāyambhuvy Manua byl Priyavrata. Jeho syn byl Āgnīdhra, jehož syn se jmenoval Nābhi. Pán Ṛṣabhadeva, úplná část Vāsudevy, inkarnoval jako syn Nābhiho. Nejstarším ze sta Ṛṣabhadevových synů byl Bharata, vznešený oddaný Nārāyaṇa, podle nĕhož se tato Zemĕ, dříve zvaná Ajanābha-varṣa, proslavila jako Bhārata-varṣa. Devĕt dalších synů Ṛṣabhadevy bylo známých jako nava-yogendrové: Kavi, Havir, Antarīkṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Byli obdařeni poznáním vlastního já, pevní ve svém cíli a vždy usilovali o dokonalost. Devĕt dalších synů Ṛṣabhadevy přijalo povinnosti kṣatriyů a stali se vládci devíti dvīpů, jež tvoří Bhārata-varṣu. Jeho zbývajících osmdesát jedna synů se stalo brāhmaṇy znalých doktrín smṛti a propagovali cestu plodonosných obĕtí.
Devĕt Yogendrů, kterým nic nebránilo v pohybu, putovalo všude, jak si přáli. Byli to přímí společníci Nejvyšší Osobnosti Božství, Madhusūdany, a volnĕ cestovali, aby poskytovali ochranu různým planetám ve vesmíru. Lidské tĕlo může být každým okamžikem ztraceno, ale přesto je velmi vzácným darem. Ještĕ vzácnĕjší je získat v tomto lidském tĕle společnost důvĕrných oddaných Pána Vaikuṇṭhy. Možnost být s takovými svĕtci, byť i na zlomek sekundy, udílí živé bytosti veškerý prospĕch. Proto král Nimi nabídl devíti Yogendrům vhodná místa k sezení, uctil je, pokornĕ se jim poklonil a radostnĕ se jich vyptával na bhāgavata-dharmu. Bhāgavata-dharma neboli čistá oddaná služba Pánu je jediným prostředkem, jenž může přinést duši konečné štĕstí. Nejvyšší Pán, jehož tato služba tĕší, dává oddanému sám sebe.
Na královu otázku odpovĕdĕl jeden z devíti Yogendrů, Kavi: „Cesta, kterou popisuje samotný Pán, Osobnost Božství, a která umožňuje i hlupákům snadno dosáhnout dokonalé seberealizace, se nazývá bhāgavata-dharma. Tato bhāgavata-dharma, projevená jako služba lotosovým nohám neklesajícího Nejvyššího Pána, zbavuje živou bytost všeho strachu. Pokud se nĕkdo řídí zásadami bhāgavata-dharmy, nikdy neklopýtne a neupadne, ani kdyby utíkal se zavřenýma očima. Vše, co dĕlá svým tĕlem, myslí, slovy, inteligencí, vĕdomím, smysly a k čemu přirozenĕ tíhne, by mĕlo být obĕtováno Pánu Nārāyaṇovi. Živé bytosti, které mají odpor vůči Pánovým lotosovým nohám, podléhají vládĕ Pánovy klamné energie, māyi. Zapomínají na Pánovu totožnost a jsou polapeny iluzí ztotožňování se s dočasným tĕlem. Jelikož jsou v moci přitažlivosti hmoty, propadají velkým obavám. Nejlepší, co mohou udĕlat, je tedy odevzdat svou životní energii kvalifikovanému guruovi a vĕnovat se uctívání Nejvyššího Pána, absolutního vládce māyi, s čistou oddaností. Tak jako jídlem človĕk postupnĕ utiší svůj hlad a s každým soustem cítí čím dál vĕtší spokojenost a sílu, odevzdaný oddaný získává odpoutanost od všeho jiného, než je Kṛṣṇa, přímou osobní zkušenost s Pánem a zároveň si vychutnává čistou lásku k Pánu.“
Poté promluvil Havir a popsal charakteristiky oddaných první, druhé a třetí třídy: „Ten, kdo s vírou provádí předepsané uctívání Božstva Pána Viṣṇua, ale postrádá oddanost vaiṣṇavům a vĕcem týkajícím se Viṣṇua, je materialistický oddaný. Ten, kdo projevuje lásku vůči Pánu, přátelství vůči Pánovým oddaným, milost vůči nevĕdomým a lhostejnost vůči nepřátelům Viṣṇua a vaiṣṇavů, je oddaný na středním stupni. A ten, kdo vidí přítomnost Nejvyššího Pána ve všem a vše vidí v Pánu, je nejpřednĕjší oddaný.“ Prvotřídní oddaní jsou popsáni v osmi slokách, které končí konstatováním, že prvotřídní oddaný má Nejvyššího Pána neustále připoutaného ke svému srdci provazy lásky. Pán Hari nikdy srdce takového oddaného neopouští.
SLOKA 1: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó nejlepší z Kuruovců, Nārada Muni, jenž si velmi přál uctívat Pána Kṛṣṇu, pobýval nĕjaký čas ve Dvārace, kterou vždy chránily paže Govindy.
SLOKA 2: Můj milý králi, v hmotném svĕtĕ na podmínĕné duše číhá smrt na každém kroku jejich života. Kdo z nich by tedy nesloužil lotosovým nohám Pána Mukundy, jehož uctívají i ty nejlepší z osvobozených duší?
SLOKA 3: Jednoho dne přišel Nārada, mudrc mezi polobohy, do domu Vasudevy. Vasudeva ho uctil vhodnými předmĕty, pohodlnĕ ho usadil, uctivĕ se mu poklonil a potom promluvil.
SLOKA 4: Śrī Vasudeva řekl: Můj pane, tvoje návštĕva je určená pro dobro všech živých bytostí, jako když otec navštíví své dĕti. Zvláštĕ pomáháš tĕm nejubožejším z nich, ale i tĕm, které již udĕlaly pokrok na cestĕ k Nejvyššímu Pánu, Uttamaślokovi.
SLOKA 5: Činnosti polobohů způsobují živým bytostem jak utrpení, tak štĕstí, ale činnosti svĕtců, jako jsi ty, kteří přijali neklesajícího Pána za svoji vlastní duši, vedou jen ke štĕstí všech bytostí.
SLOKA 6: Tĕm, kdo uctívají polobohy, se polobozi odvdĕčují odpovídajícím způsobem. Polobozi doprovázejí karmu, tak jako človĕka doprovází jeho stín, ale sādhuové jsou skutečnĕ milostiví k pokleslým.
SLOKA 7: Ó brāhmaṇo, i když jsem spokojený již když tĕ vidím, přesto si přeji zeptat se tĕ na povinnosti, které tĕší Nejvyšší Osobnost Božství. Každý smrtelník, který o nich s vírou naslouchá, je zbaven veškerého strachu.
SLOKA 8: V minulém životĕ na této Zemi jsem uctíval Nejvyššího Pána, Anantu, který jediný může udĕlit osvobození, ale přál jsem si mít dítĕ, a proto jsem Ho neuctíval za účelem osvobození. Tak jsem byl zmatený Pánovou klamnou energií.
SLOKA 9: Můj milý pane, ty jsi vždy vĕrný svému slibu. Prosím, jasnĕ mĕ pouč, abych se tvou milostí mohl snadno vysvobodit z hmotné existence, kde číhají mnohá nebezpečí a která nás neustále poutá strachem.
SLOKA 10: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, Devarṣiho Nāradu potĕšily otázky inteligentního Vasudevy. Jelikož se vztahovaly na transcendentální vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, upamatovaly Nāradu na Pána Kṛṣṇu. Odpovĕdĕl tedy Vasudevovi takto.
SLOKA 11: Śrī Nārada řekl: Ó nejlepší ze Sātvatovců, zcela správnĕ ses zeptal na vĕčnou povinnost živé bytosti vůči Nejvyššímu Pánu. Oddaná služba Pánu je tak mocná, že její konání může očistit celý vesmír.
SLOKA 12: Čistá oddaná služba Nejvyššímu Pánu je duchovnĕ tak mocná, že pouhým nasloucháním o této transcendentální službĕ, následným opĕvováním její slávy, meditováním o ní, jejím přijímáním s úctou a vírou nebo velebením oddané služby druhých se i ti, kdo nenávidí polobohy a všechny ostatní živé bytosti, mohou okamžitĕ očistit.
SLOKA 13: Dnes jsi mĕ přimĕl vzpomínat na mého Pána, svrchovanĕ blaženého Nārāyaṇa, Osobnost Božství. Nejvyšší Pán je tak příznivý, že každý, kdo o Nĕm naslouchá a opĕvuje Ho, se stává zcela zbožným.
SLOKA 14: Na vysvĕtlení oddané služby Pánu mudrci uvádĕjí starodávný příbĕh o rozhovoru mezi králem Videhy, který byl velkou duší, a syny Ṛṣabhy.
SLOKA 15: Svāyambhuva Manu mĕl syna, který se jmenoval Mahārāja Priyavrata, a jedním z Priyavratových synů byl Āgnīdhra. Āgnīdhrovi se narodil Nābhi, jehož syn byl známý jako Ṛṣabhadeva.
SLOKA 16: Śrī Ṛṣabhadeva je uznávaný jako expanze Nejvyššího Pána, Vāsudevy. Inkarnoval v tomto svĕtĕ, aby hlásal náboženské zásady, jež vedou živé bytosti ke konečnému osvobození. Mĕl sto synů, a ti všichni dokonale ovládali védské poznání.
SLOKA 17: Ze sta synů Pána Ṛṣabhadevy byl nejstarší, Bharata, zcela oddaný Pánu Nārāyaṇovi. Díky Bharatovĕ slávĕ je tato planeta nyní známá jako povĕstná Bhārata-varṣa.
SLOKA 18: Král Bharata se vzdal tohoto hmotného svĕta, neboť všechny hmotné radosti považoval za dočasné a marné. Opustil svou krásnou mladou ženu a rodinu, uctíval Pána Hariho přísnou askezí a po třech životech dosáhl Pánova sídla.
SLOKA 19: Devĕt ze zbývajících synů Ṛṣabhadevy se stalo vládci devíti ostrovů, jež tvoří Bhārata-varṣu, a mĕli nad touto planetou úplnou svrchovanost. Osmdesát jedna synů se stalo dvojzrozenými brāhmaṇy a pomáhali zavést védskou cestu plodonosných obĕtí (zvanou karma-kāṇḍa).
SLOKA 20–21: Devĕt posledních synů Ṛṣabhy byli velmi požehnaní mudrci, kteří s velkým nasazením šířili poznání Absolutní Pravdy. Putovali svĕtem nazí a byli velmi zbĕhlí v duchovní vĕdĕ. Jmenovali se Kavi, Havir, Antarīkṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana.
SLOKA 22: Tito mudrci putovali po Zemi a pohlíželi na celý vesmír se všemi jeho hrubohmotnými a jemnohmotnými objekty jako projev Nejvyššího Pána a jako neodlišný od vlastního já.
SLOKA 23: Devĕt Yogendrů jsou osvobozené duše a svobodnĕ putují na planety polobohů, dokonalých mystiků, Sādhyů, nebeských hudebníků, Yakṣů, lidských bytostí a nižších polobohů, jako jsou Kinnarové a hadi. Žádná svĕtská síla jim nemůže zabránit ve svobodnému pohybu a podle svého přání mohou putovat také do svĕtů mudrců, andĕlů, duchů, kteří jsou následovníky Pána Śivy, Vidyādharů, brāhmaṇů a krav.
SLOKA 24: Jednou v Ajanābĕ (dřívĕjší jméno Zemĕ) přišli k probíhající obĕti velké duše Mahārāje Nimiho, která se provádĕla pod vedením vznešených mudrců.
SLOKA 25: Můj milý králi, při pohledu na tyto čisté oddané Pána, kteří se svou září vyrovnali slunci, všichni přítomní – vykonavatel obĕti, brāhmaṇové a dokonce i obĕtní ohnĕ – povstali na projev úcty.
SLOKA 26: Král Videha (Nimi) poznal, že tĕchto devĕt mudrců je vznešenými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Mĕl tedy velkou radost z jejich příznivé návštĕvy, nabídl jim patřičná místa k sezení a náležitĕ je uctil, jako kdyby uctíval Nejvyšší Osobnost Božství.
SLOKA 27: Král, kypící transcendentálním štĕstím, pokornĕ sklonil hlavu a pak začal devíti mudrcům klást otázky. Tĕchto devĕt velkých duší zářilo svou vlastní září, a tak vypadali stejnĕ jako čtyři Kumārové, synové Pána Brahmy.
SLOKA 28: Král Videha řekl: Myslím si, že musíte být přímí společníci Nejvyššího Pána, který je slavný jako nepřítel démona Madhua. Čistí oddaní Pána Viṣṇua putují po celém vesmíru ne pro svůj vlastní sobecký zájem, ale aby očistili všechny podmínĕné duše.
SLOKA 29: Pro podmínĕné duše je velmi tĕžké získat lidské tĕlo a každým okamžikem o nĕ mohou přijít. Myslím si však, že i ti, kdo získali lidský život, jen vzácnĕ získají společnost čistých oddaných, kteří jsou drazí Pánu Vaikuṇṭhy.
SLOKA 30: Proto se vás ptám, ó vy, kteří jste zcela prosti hříchu, řeknĕte mi laskavĕ, co je nejvyšší dobro. I polovina okamžiku ve společnosti čistých oddaných je nakonec v tomto svĕtĕ rození a umírání pro každého človĕka nedocenitelným pokladem.
SLOKA 31: Prosím promluvte o tom, jak se koná oddaná služba Nejvyššímu Pánu, pokud mĕ považujete za schopného správnĕ tĕmto vĕcem naslouchat. Jakmile Pánu živá bytost nabízí láskyplnou službu, ihned Ho to uspokojí a na oplátku dá odevzdané duši dokonce i sám sebe.
SLOKA 32: Śrī Nārada řekl: Ó Vasudevo, když se Mahārāja Nimi takto zeptal devíti Yogendrů na oddanou službu Pánu, tito nejlepší ze svĕtců králi upřímnĕ podĕkovali za jeho otázky a v přítomnosti členů obĕtního shromáždĕní a brāhmaṇských knĕží k nĕmu s náklonností promluvili.
SLOKA 33: Śrī Kavi said: Myslím si, že ten, jehož inteligence je neustále rozrušená, protože se mylnĕ ztotožňuje s dočasným hmotným svĕtem, se může skutečnĕ osvobodit od strachu jedinĕ uctíváním lotosových nohou Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá. Tato oddaná služba ukončuje veškerý strach.
SLOKA 34: Dokonce i nevĕdomé živé bytosti mohou velmi snadno poznat Nejvyššího Pána, pokud přijmou ty prostředky, které Pán sám předepsal. Metoda, kterou Pán doporučuje, je známá jako bhāgavata-dharma neboli oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 35: Ó králi, človĕk, který přijme tento proces oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude na své cestĕ tímto svĕtem nikdy tápat. Ani když pobĕží se zavřenýma očima, nikdy neklopýtne a neupadne.
SLOKA 36: Vše, co človĕk dĕlá svým tĕlem, slovy, myslí, smysly, inteligencí nebo očištĕným vĕdomím, v souladu s povahou, kterou nabyl v podmínĕném životĕ, má obĕtovat Nejvyššímu s myšlenkou: „Toto je určeno pro potĕšení Pána Nārāyaṇa.“
SLOKA 37: Strach vzniká, když se živá bytost, pohroužená ve vnĕjší, klamné energii Pána, mylnĕ ztotožňuje s hmotným tĕlem. Když se takto odvrací od Nejvyššího Pána, zapomíná i na své přirozené postavení Pánova služebníka. Tento matoucí stav vzbuzující obavy je způsoben energií klamu zvanou māyā. Inteligentní človĕk by se proto mĕl neochvĕjnĕ zamĕstnat čistou oddanou službou Pánu pod vedením pravého duchovního mistra, jehož by mĕl pokládat za své uctívané božstvo a za vše, co v životĕ má.
SLOKA 38: Přestože dualita hmotného svĕta v konečném smyslu neexistuje, podmínĕná duše ji pod vlivem své podmínĕné inteligence zakouší jako skutečnost. Tato iluzorní zkušenost se svĕtem oddĕleným od Kṛṣṇy se dá přirovnat ke snĕní a k tužbám. Když živá bytost v noci sní o nĕčem vytouženém či hrůzostrašném, nebo si ve dne představuje, co by chtĕla mít a čemu se chce vyhnout, vytváří realitu, která nepřesahuje hranice její vlastní představivosti. Mysl má sklon přijímat a odmítat různé činnosti založené na uspokojování smyslů. Inteligentní človĕk by proto mĕl svou mysl ovládat a nedovolit jí vidĕt vĕci oddĕlenĕ od Kṛṣṇy. S takto ovládnutou myslí bude zažívat opravdovou nebojácnost.“
SLOKA 39: Inteligentní človĕk, který ovládl svou mysl a pokořil strach, by se mĕl vzdát veškeré připoutanosti k hmotným objektům jako je žena, rodina a národ. Bez ostychu by mĕl volnĕ putovat a poslouchat a opĕvovat svatá jména Pána, který drží kolo od vozu. Kṛṣṇova svatá jména jsou nejpříznivĕjší, protože popisují Jeho transcendentální zrození a činnosti, jež v tomto svĕtĕ předvádí za účelem vysvobození podmínĕných duší, a jsou proto opĕvována po celém svĕtĕ.
SLOKA 40: Zpívání svatého jména Nejvyššího Pána človĕka přivede na úroveň lásky k Bohu. Tehdy je oddaný upevnĕn ve svém slibu vĕčného služebníka Pána a postupnĕ rozvíjí silnou připoutanost k určitému jménu a podobĕ Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jeho srdce mĕkne extází lásky k Bohu, on se velmi hlasitĕ smĕje, pláče nebo vykřikuje. Nĕkdy jako šílený zpívá a tančí, protože se nestará o své okolí.
SLOKA 41: Oddaný by nemĕl vidĕt nic jako oddĕlené od Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇy. Éter, oheň, vzduch, voda, zemĕ, slunce a ostatní tĕlesa, všechny živé bytosti, svĕtové strany, stromy a další rostliny, řeky a oceány – vše, co oddaný vnímá, by mĕl považovat za expanzi Kṛṣṇy. Když takto vidí vše, co ve stvoření existuje, jako tĕlo Nejvyššího Pána Hariho, mĕl by se celé expanzi Pánova tĕla upřímnĕ a s úctou klanĕt.
SLOKA 42: Tak jako u toho, kdo jí, s každým soustem vzrůstá uspokojení, výživa a ubývá hlad, objevují se u toho, kdo přijímá útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, zároveň oddanost, přímé vnímání Nejvyššího Pána a odpoutanost ode všeho ostatního.
SLOKA 43: Můj milý králi, oddaný, který s neutuchající snahou uctívá lotosové nohy neomylné Osobnosti Božství, získá neochvĕjnou oddanost, odpoutanost a realizované poznání Osobnosti Božství. Tak tento úspĕšný oddaný Pána dosáhne nejvyššího duchovního klidu.
SLOKA 44: Mahārāja Nimi řekl: Povĕz mi prosím nyní podrobnĕji o oddaných Nejvyššího Pána. Podle jakých přirozených znaků mohu rozpoznat ty nejpokročilejší oddané, ty, kdo jsou na střední úrovni a začátečníky? Jaké jsou příznačné náboženské činnosti vaiṣṇavy a jak mluví? Zvláštĕ prosím popiš ty příznaky a vlastnosti, které vaiṣṇavy činí tak drahými Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 45: Śrī Havir řekl: Ten nejpokročilejší oddaný ve všem vidí duši všech duší, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. Vše proto vidí ve vztahu k Nejvyššímu Pánu a ví, že vše co existuje, se vĕčnĕ nachází v Pánu.
SLOKA 46: Oddaný na střední neboli druhé úrovni oddané služby se nazývá madhyama-adhikārī. Svou lásku nabízí Nejvyšší Osobnosti Božství, je upřímným přítelem všech oddaných Pána, prokazuje milost nevĕdomým nevinným lidem a přehlíží ty, kteří Nejvyšší Osobnosti Božství závidí.
SLOKA 47: Oddaný, který s vírou uctívá Božstvo v chrámu, ale nechová se správnĕ k ostatním oddaným nebo obyčejným lidem, se nazývá prākṛta-bhakta, materialistický oddaný, a je na nejnižší úrovni.
SLOKA 48: Ten, kdo i přesto, že jeho smysly přicházejí do styku se smyslovými objekty, vidí celý vesmír jako energii Pána Viṣṇua a není ani znechucen, ani se neraduje. Je to ten nejvĕtší mezi oddanými.
SLOKA 49: Hmotné tĕlo je v hmotném svĕtĕ vždy podřízeno rození a rozkladu. Životní vzduch (prāṇa) je sužován hladem a žízní, mysl je vždy plná obav, inteligence touží po nedosažitelném a všechny smysly jsou nakonec neustálým zápasem v hmotné přírodĕ vyčerpány. Ten, kdo nevyhnutelnými strastmi hmotné existence není zmaten a je jim pouhým vzpomínáním na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství vzdálen, má být považován za bhāgavata-pradhānu, nejpřednĕjšího oddaného Pána.
SLOKA 50: Ten, kdo přijal útočištĕ výhradnĕ u Nejvyššího Pána, Vāsudevy, je zbaven ploduchtivých činností, které jsou založeny na hmotném chtíči. Ten, kdo přijal útočištĕ u lotosových nohou Pána, je ve skutečnosti zbaven dokonce i touhy užívat si hmotného smyslového požitku. V jeho mysli se nemohou rozvíjet plány na užívání si pohlavního života, společenského vĕhlasu a penĕz. Je proto považován za bhāgavatottamu, čistého oddaného Pána na nejvyšší úrovni.
SLOKA 51: Zrození v aristokratické rodinĕ a provádĕní odříkavých a zbožných činností zajisté způsobí, že je na sebe človĕk pyšný. Ještĕ více je zaslepen, pokud si užívá významného společenského postavení díky tomu, že jsou jeho rodiče vysoce ctĕnými členy společenského systému varṇāśrama. Pokud však přes tyto výjimečné hmotné kvalifikace necítí ani trochu pýchy, musí být považován za nejdražšího služebníka Nejvyšší Osobnost Božství.
SLOKA 52: Když se oddaný zbaví sobeckého pojetí, kdy si myslí „Toto je můj majetek a to je jeho“, a nezajímá se již o radosti svého hmotného tĕla a není lhostejný k nepohodlí druhých, bude naprosto klidný a spokojený. Bude se jednoduše považovat za jednu ze všech živých bytostí, které jsou rovnocennými nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. O tomto spokojeném vaiṣṇavovi se říká, že se nachází na nejvyšší úrovni oddané služby.
SLOKA 53: Lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství vyhledávají i ti nejvĕtší z polobohů jako jsou Brahmā a Śiva, pro které je Nejvyšší Osobnost Božství vším. Čistý oddaný Pána na tyto lotosové nohy nedokáže za žádných okolností zapomenout. Svého útočištĕ u Pánových lotosových nohou se nevzdá ani na okamžik – ba ani na půl okamžiku – i kdyby místo toho dostal možnost vládnout celému vesmíru a užívat si jeho bohatství. Takový oddaný Pána je považován za nejlepšího z vaiṣṇavů.
SLOKA 54: Jak by mohl oheň hmotného utrpení spalovat srdce tĕch, kdo uctívají Nejvyššího Pána? Pánovy lotosové nohy vykonaly nespočet hrdinských činů a překrásné nehty na Jeho prstech připomínají vzácné drahokamy. Záře vycházející z tĕchto nehtů připomíná chladivý mĕsíční svit, protože srdce čistých oddaných okamžitĕ zbavuje utrpení, tak jako chladivé mĕsíční svĕtlo přináší okamžitou úlevu od spalujícího žáru slunce.
SLOKA 55: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je k podmínĕným duším tak laskavý, že je ochoten zničit nespočet hříšných reakcí v jejich srdcích, pokud Ho zavolají Jeho svatým jménem, i kdyby to bylo nevĕdomky nebo nedobrovolnĕ. Když proto svaté jméno Kṛṣṇy s ryzí láskou zpívá oddaný, který přijal útočištĕ u Pánových lotosových nohou, Nejvyšší Osobnost Božství srdce tohoto odaného nikdy nedokáže opustit. Ten, kdo takto Nejvyššího Pána polapil do svého srdce, má být nazýván bhāgavata-pradhāna neboli nejvznešenĕjší oddaný Pána.