KAPITOLA SEDMÁ
Potomci krále Māndhāty
V této kapitole jsou vyjmenováni potomci krále Māndhāty, a při té příležitosti jsou uvedeny příběhy Purukutsy a Hariścandry.
Nejvýznačnějším synem Māndhāty byl Ambarīṣa, jehož syn se jmenoval Yauvanāśva, a ten měl za syna Hārītu. Tito tři byli nejlepšími členy Māndhātovy dynastie. Purukutsa, jiný Māndhātův syn, se oženil se sestrou hadů (sarpa-gaṇa) jménem Narmadā. Synem Purukutsy byl Trasaddasyu, jehož synem se stal Anaraṇya. Anaraṇyovým synem byl Haryaśva, otec Prāruṇy. Prāruṇa byl otcem Tribandhany a Tribandhana měl syna Satyavratu, zvaného též Triśaṅku. Když Triśaṅku unesl dceru brāhmaṇy, otec ho za jeho hříšný čin proklel, aby se stal caṇḍālou, nižším než śūdra. Později se díky vlivu Viśvāmitry dostal na nebeské planety, ale zásahem polobohů spadl opět zpátky dolů. Viśvāmitra však jeho pád svou silou zastavil. Synem Triśaṅkua byl Hariścandra. Ten jednou prováděl Rājasūya-yajñu, ale Viśvāmitra ho vychytrale připravil o všechno vlastnictví pod záminkou dakṣiṇy neboli daru za své služby, a různými způsoby mu ztěžoval život. Kvůli tomu vypukl svár mezi Viśvāmitrou a Vasiṣṭhou. Hariścandra neměl žádné syny, ale na radu mudrce Nārady uctíval Varuṇu, a tak získal syna jménem Rohita. Slíbil ovšem, že ho použije k vykonání Varuṇa-yajñi. Varuṇa tuto yajñu Hariścandrovi opakovaně připomínal, ale král z lásky ke svému synovi uváděl různé důvody, proč ho nemůže obětovat. Čas plynul a syn postupně vyrostl. Později se chlapec ozbrojil lukem a šípy, a aby si zachránil život, odešel do lesa. Hariścandra mezitím doma trpěl vodnatelností, kterou mu přivodil Varuṇa. Když se Rohita dozvěděl o otcově utrpení, chtěl se vrátit do sídelního města, ale král Indra mu v tom zabránil. Podle Indrova pokynu žil Rohita šest let v lese a potom se vrátil. Koupil Śunaḥśephu, druhého syna Ajīgarty, a dal ho svému otci jako obětní zvíře. Poté byla vykonána oběť; Varuṇa a ostatní polobozi byli usmířeni a Hariścandra se uzdravil. Při této oběti byl Viśvāmitra knězem hotā, Jamadagni byl adhvaryu, Vasiṣṭha byl brahmā a Ayāsya byl udgātā. Král Indra, jehož oběť plně uspokojila, daroval Hariścandrovi zlatý vůz a Viśvāmitra mu vyložil transcendentální poznání. Tak popisuje Śukadeva Gosvāmī, jak Hariścandra dosáhl dokonalosti.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Nejvýznačnějším ze synů Māndhāty byl ten, který je známý jako Ambarīṣa. Jeho děd Yuvanāśva ho přijal za svého syna. Ambarīṣův syn se jmenoval Yauvanāśva a jeho synem byl Hārīta. Ambarīṣa, Hārīta i Yauvanāśva byli velice důležitými členy Māndhātovy dynastie.
SLOKA 2: Hadí bratři Narmady dali svou sestru Purukutsovi, a ta ho na pokyn Vāsukiho přivedla do nižších končin vesmíru.
SLOKA 3: Tam, v Rasātale, dokázal Purukutsa zplnomocněním Pána Viṣṇua pobít všechny Gandharvy, kteří si to zasloužili. Dostal za to od hadů požehnání, že každý, kdo si vzpomene na tento příběh-jak ho Narmadā přivedla do nižších končin vesmíru-bude ochráněn před hadím útokem.
SLOKA 4: Synem Purukutsy byl Trasaddasyu, jenž se stal otcem Anaraṇyi. Anaraṇyovým synem byl Haryaśva, otec Prāruṇy. Prāruṇa se stal otcem Tribandhany.
SLOKA 5-6: Synem Tribandhany byl Satyavrata, známý též pod jménem Triśaṅku. Za to, že unesl dceru brāhmaṇy během jejího sňatku, ho jeho otec proklel, aby se stal caṇḍālou-člověkem na nižší úrovni, než je śūdra. Díky vlivu Viśvāmitry se ve svém hmotném těle dostal do vyššího planetárního systému, na nebeské planety, ale zásahem polobohů znovu spadl. Viśvāmitra však svou silou zajistil, aby nespadl až úplně dolů, a dodnes je možné ho vidět, jak visí na nebi hlavou dolů.
SLOKA 7: Synem Triśaṅkua byl Hariścandra. Kvůli němu vznikl spor mezi Viśvāmitrou a Vasiṣṭhou, kteří spolu pak mnoho let bojovali, proměněni v ptáky.
SLOKA 8: Hariścandra neměl žádného syna, a proto byl velice smutný. Jednou se proto na radu mudrce Nārady uchýlil k Varuṇovi a řekl mu: “Můj pane, nemám žádného syna. Mohl bys mi prosím jednoho dát?”
SLOKA 9: Ó králi Parīkṣite, Hariścandra požádal Varuṇu: “Můj pane, jestliže se mi narodí syn, vykonám s ním oběť pro tvé uspokojení.” Když to Hariścandra prohlásil, Varuṇa odpověděl: “Budiž.” Díky Varuṇově požehnání pak Hariścandra zplodil syna Rohitu.
SLOKA 10: Když se potom dítě narodilo, Varuṇa přišel za Hariścandrou a řekl mu: “Teď máš syna. Můžeš ho tedy použít pro mou oběť.” V odpověď na to Hariścandra pravil: “Zvíře se stává způsobilým k obětování teprve po deseti dnech od narození.”
SLOKA 11: Po deseti dnech přišel Varuṇa znovu a řekl Hariścandrovi: “Nyní můžeš uspořádat oběť.” Hariścandra odpověděl: “Zvíře je dostatečně čisté pro obětování teprve tehdy, když mu narostou zuby.”
SLOKA 12: Když zuby vyrostly, Varuṇa přišel a řekl Hariścandrovi: “Nyní již zvířeti zuby narostly, a můžeš tedy přistoupit k oběti.” Hariścandra odvětil: “Pro oběť bude vhodné tehdy, až mu všechny zuby vypadají.”
SLOKA 13: Když zuby vypadaly, Varuṇa se vrátil a řekl Hariścandrovi: “Nyní již zvířeti zuby vypadaly. Můžeš tedy vykonat oběť.” Hariścandra však odpověděl: “Zvíře bude dostatečně čisté pro obětování teprve, až mu zuby znovu narostou.”
SLOKA 14: Když zuby opět narostly, přišel Varuṇa a Hariścandrovi řekl: “Nyní můžeš provést oběť.” Tehdy však Hariścandra pronesl: “Ó králi, toto obětní zvíře bude očištěné, až když se stane kṣatriyou a bude schopné ozbrojit se štítem a bojovat s nepřítelem.”
SLOKA 15: Hariścandra byl ke svému synovi bezpochyby velice připoutaný. Jeho láska ho vedla k tomu, že stále žádal poloboha Varuṇu o strpení. Varuṇa tedy čekal a čekal, až přijde pravý čas.
SLOKA 16: Rohita pochopil, že se ho otec chystá použít jako obětní zvíře. Aby se tedy zachránil před smrtí, ozbrojil se lukem a šípy a odešel do lesa.
SLOKA 17: Když Rohita slyšel, že jeho otec začal po Varuṇově zásahu trpět vodnatelností a oteklo mu břicho, chtěl se vrátit do hlavního města, ale král Indra mu to zakázal.
SLOKA 18: Král Indra poradil Rohitovi, aby navštívil různá poutní a svatá místa, neboť to je skutečně zbožné jednání. Na jeho radu žil Rohita jeden rok v lese.
SLOKA 19: Vždy na konci druhého, třetího, čtvrtého a pátého roku, když se chtěl Rohita vrátit do sídelního města, za ním přišel nebeský král Indra v podobě starého brāhmaṇy a zakázal mu to stejnými slovy jako před rokem.
SLOKA 20: Šestého roku, po dlouhém putování lesem, se Rohita vrátil do hlavního města svého otce, Hariścandry. Od Ajīgarty koupil jeho druhého syna, který se jmenoval Śunaḥśepha, a věnoval ho otci, aby ho použil jako obětní zvíře. Potom složil Hariścandrovi uctivé poklony.
SLOKA 21: Poté vykonal slavný král Hariścandra, který je jednou ze vznešených postav světových dějin, velkolepé oběti, při nichž obětoval člověka a potěšil všechny polobohy. Tím se zbavil vodnatelnosti způsobené Varuṇou.
SLOKA 22: Při této velké lidské oběti byl Viśvāmitra hlavním knězem nabízejícím obětiny, dokonale seberealizovaný Jamadagni měl na starost přednášení manter z Yajur Vedy, Vasiṣṭha byl hlavním brāhmaṇou a mudrc Ayāsya přednášel hymny ze Sāma Vedy.
SLOKA 23: Král Indra měl z Hariścandry velkou radost a daroval mu zlatý kočár. Sláva Śunaḥśephy bude vylíčena zároveň s popisem synů Viśvāmitry.
SLOKA 24: Vznešený mudrc Viśvāmitra viděl, že Mahārāja Hariścandra i jeho žena byli věrní pravdě, uměli se ovládat a zajímali se o podstatu věcí. Proto jim předal nepomíjivé poznání, které umožňuje naplnit poslání lidského života.
SLOKA 25-26: Mahārāja Hariścandra nejprve očistil svou mysl, jež byla plná hmotného požitku, tím, že ji sloučil se zemí. Pak sloučil zemi s vodou, vodu s ohněm, oheň se vzduchem a vzduch s nebem. Poté smísil nebe se souhrnem hmotné energie a souhrn hmotné energie s duchovním poznáním. Toto duchovní poznání přináší realizaci vlastního já jako části Nejvyššího Pána. Když seberealizovaná duše slouží Pánu, je věčně nevnímatelná a nepochopitelná. Je-li takto upevněná v duchovním poznání, je zcela vysvobozena z hmotných pout.