KAPITOLA PÁTÁ

SLOKA 1: Velký světec Nārada Muni pravil: Démoni v čele s Hiraṇyakaśipuem přijali Śukrācāryu za svého kněze, který měl konat obřady. Dva Śukrācāryovi synové, Ṣaṇḍa a Amarka, žili poblíž Hiraṇyakaśipuova paláce.

SLOKA 2: Prahlāda Mahārāja již věděl, jak žít jako oddaný. Když ho však otec poslal na vychování k těmto dvěma synům Śukrācāryi, přijali ho do své školy společně s dalšími syny asurů.

SLOKA 3: Prahlāda slyšel a opakoval to, co učitelé vykládali o politice a ekonomii, ale věděl, že tato politická filozofie znamená pokládat někoho za přítele a někoho jiného za nepřítele, a proto ji neměl rád.

SLOKA 4: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, jednou si král démonů Hiraṇyakaśipu posadil svého syna na klín a láskyplně se ho otázal: Můj milý synu Prahlāde, pověz mi prosím, co považuješ za nejlepší ze všeho, co ses naučil od svých učitelů.

SLOKA 5: Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ó nejlepší z asurů, králi démonů! Od svého duchovního učitele jsem se naučil, že ten, kdo přijal dočasné tělo a dočasný život hospodáře, je soužen úzkostí, protože spadl do temné studny, kde není žádná voda, ale pouze utrpení. Člověk by měl s takovým životem skončit a odejít do lesa (vanu). Přesněji řečeno, měl by jít do Vṛndāvanu, kde existuje pouze vědomí Kṛṣṇy, a tak přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 6: Nārada Muni pokračoval: Když Prahlāda Mahārāja promluvil o cestě seberealizace oddanou službou — a tak se projevil jako věrný stoupenec otcových nepřátel — Hiraṇyakaśipu, král démonů, vyslechl jeho slova a se smíchem pravil: “Takto slova nepřítele ničí inteligenci dětí!”

SLOKA 7: Hiraṇyakaśipu své pomocníky vyzval: Moji milí démoni, zajistěte tomuto chlapci v guru-kule, kde je vyučován, dokonalou ochranu, aby jeho inteligenci již nikdy neovlivňovali vaiṣṇavové, kteří by tam mohli přijít v přestrojení.

SLOKA 8: Když byl Prahlāda přiveden Hiraṇyakaśipuovými služebníky zpět do guru-kuly (na místo, kde brāhmaṇové učí svěřené žáky), Ṣaṇḍa a Amarka, kněží démonů, ho upokojili. Příjemným tónem a láskyplnými slovy mu položili následující otázky.

SLOKA 9: Milý synu Prahlāde, přejeme ti klid a štěstí. Laskavě nám nelži. Odpověz po pravdě. Chlapci, které vidíš, nejsou jako ty, neboť nemluví scestně. Jak ses dostal k tomuto učení? Jak se mohlo stát, že byla tvá inteligence takto znečištěna?

SLOKA 10: Ó nejlepší z vaší rodiny, způsobil sis toto znečištění své inteligence sám, nebo je dílem nepřátel? Jsme tvoji učitelé a velmi si to přejeme od tebe slyšet. Prosíme, řekni nám pravdu.

SLOKA 11: Prahlāda Mahārāja odpověděl: S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož vnější energie klame inteligenci lidí, a tak vytváří rozdíly jako “můj přítel” a “můj nepřítel”. Již jsem o tom slyšel z autoritativních zdrojů, ale nyní to sám zažívám.

SLOKA 12: Když živá bytost potěší Nejvyšší Osobnost Božství svou oddanou službou, stává se z ní paṇḍita a nečiní rozdíly mezi nepřáteli, přáteli a sebou sama. Potom inteligentně uvažuje: “Každý z nás je věčný služebník Boha, a proto se od sebe nelišíme.”

SLOKA 13: Ti, kdo neustále uvažují v pojmech “nepřítel” a “přítel”, v sobě nedokáží nalézt Nadduši. A nejen oni — i tak vznešené osoby, jako je Pán Brahmā, které jsou plně obeznámené s védskou literaturou, jsou někdy zmatené co se týče následování zásad oddané služby. Tentýž Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který vytvořil tuto situaci, mi dal inteligenci, abych se přidal na stranu vašeho takzvaného nepřítele.

SLOKA 14: Ó brāhmaṇové (učitelé)! Tak jako se železo samo přibližuje k magnetu, který ho přitahuje, mé vědomí přitahuje Pán Viṣṇu, jenž drží v ruce disk. Je změněné Jeho vůlí, a nemám tedy žádnou nezávislost.

SLOKA 15: Mocný světec Nārada Muni pokračoval: Toto řekl Prahlāda Mahārāja, velká duše, svým učitelům Ṣaṇḍovi a Amarkovi, kteří pocházeli ze semene Śukrācāryi, a poté se odmlčel. Tito takzvaní brāhmaṇové se na něho ihned rozhněvali. Jelikož byli služebníky Hiraṇyakaśipua, Prahlādova řeč je velice mrzela a vyčinili mu následujícími slovy.

SLOKA 16: Přineste mi hůl! Ten Prahlāda ničí naši dobrou pověst. Má nezdravou inteligenci, a tak je jako uhlík doutnající v dynastii démonů. Nyní je třeba s ním naložit podle čtvrtého ze čtyř způsobů politické diplomacie.

SLOKA 17: Ten darebák Prahlāda se objevil jako trnitý strom v santálovém lese. K pokácení santálových stromů je třeba sekery a dřevo trnitého stromu je vhodné na její rukojeť. Pán Viṣṇu je sekerou na vykácení santálového lesa, démonského rodu, a Prahlāda je její rukojetí.

SLOKA 18: Ṣaṇḍa a Amarka, Prahlādovi učitelé, svého žáka různými způsoby trestali, všelijak ho zastrašovali a začali ho učit o cestách náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Tak vypadala jejich výchova.

SLOKA 19: Po nějaké době si Ṣaṇḍa a Amarka mysleli, že Prahlāda Mahārāja je již dostatečně vzdělaný v diplomatických záležitostech — usmiřování vůdců lidu, jejich dosazování na výnosná místa, jejich rozdělování a panování nad nimi a trestání v případě neposlušnosti. Jednoho dne, když Prahlāda jeho matka osobně umyla, oblékla a pěkně ozdobila množstvím šperků, přivedli ho k jeho otci.

SLOKA 20: Když Hiraṇyakaśipu viděl, že mu jeho dítě padlo k nohám a skládá mu poklony, jako milující otec mu ihned začal udílet požehnání a objal ho. Každý otec rád objímá svého syna, a Hiraṇyakaśipu byl také velice šťastný.

SLOKA 21: Nārada Muni pokračoval: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, Hiraṇyakaśipu si posadil Prahlāda Mahārāje na klín a přičichával k jeho hlavě. Z očí mu kanuly slzy lásky a smáčely chlapcův usměvavý obličej. Pak svého syna oslovil.

SLOKA 22: Hiraṇyakaśipu řekl: Můj milý synu Prahlāde, požehnaný dlouhým životem, tak dlouho již nasloucháš svým učitelům vykládajícím různá témata. Nyní mi prosím zopakuj, co z tohoto poznání považuješ za nejlepší.

SLOKA 23-24: Prahlāda Mahārāja řekl: Naslouchání a zpívání o transcendentálním svatém jménu, podobě, vlastnostech a zábavách Pána Viṣṇua, jakož i o všem, co k Němu patří, vzpomínání na ně, sloužení Pánovým lotosovým nohám, uctívání Pána šestnácti předměty, modlení se k Němu, jednání v roli Jeho služebníka, považování Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Jemu (neboli sloužení tělem, myslí a slovy)—těchto devět procesů je uznáváno za čistou oddanou službu. Ten, kdo zasvětil svůj život službě Kṛṣṇovi těmito devíti metodami, je nejučenější ze všech, neboť si osvojil úplné poznání.

SLOKA 25: Když Hiraṇyakaśipu slyšel od svého syna tato slova o oddané službě, nesmírně se rozhněval a s třesoucími se rty promluvil k Ṣaṇḍovi, synovi svého gurua Śukrācāryi.

SLOKA 26: Ty nezpůsobilý, proradný synu brāhmaṇy, nedbal jsi mého příkazu a přidal ses na stranu mých nepřátel. Nebohého chlapce jsi učil o oddané službě! Co je to za nesmysl?

SLOKA 27: U hříšných lidí se časem projeví různé nemoci. Podobně je v tomto světě mnoho podvodníků vydávajících se za přátele, avšak z jejich chování plného falše nakonec vyjde na povrch jejich nepřátelství.

SLOKA 28: Syn Śukrācāryi, Hiraṇyakaśipuova duchovního učitele, řekl: Ó nepříteli krále Indry! Ó králi! Nic z toho, co tvůj syn Prahlāda řekl, jsem ho nenaučil já ani nikdo jiný. Spontánní oddaná služba se u něho projevila přirozeně. Přestaň se tedy prosím hněvat a zbytečně nás neobviňuj. Není dobré takto urážet brāhmaṇu.

SLOKA 29: Śrī Nārada Muni pokračoval: Poté, co Hiraṇyakaśipu dostal od učitele tuto odpověď, oslovil opět svého syna Prahlāda: Ty darebáku, nejpokleslejší z naší rodiny, když jsi nenabyl tohoto vzdělání od svých učitelů, kde jsi k němu tedy přišel?

SLOKA 30: Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ti, kdo propadli materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí k pekelnému životu a opakovaně žvýkají to, co je již přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí; ani na základě pokynů druhých, ani jejich vlastním úsilím či obojím zároveň.

SLOKA 31: Ti, kdo jsou pohlceni vědomím hmotného požitku a za svého vůdce či gurua proto přijímají podobného slepce poutaného k vnějším smyslovým objektům, nemohou pochopit, že cílem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu, a sloužit Pánu Viṣṇuovi. Tak jako slepci vedení jiným slepcem nenajdou správnou cestu a spadnou do jámy, lidé ulpívající na hmotě, vedení jiným takovým člověkem, jsou svázáni lany plodonosného jednání, spletenými z velmi pevných provazců, a pokračují v materialistickém způsobu života, zakoušejíce utrpení trojího druhu.

SLOKA 32: Ti, kdo velmi tíhnou k materialistickému životu, nemohou být poutáni k lotosovým nohám Pána, jenž je oslavován pro své neobyčejné činnosti, dokud si nepotřou těla prachem z lotosových nohou vaiṣṇavy zcela prostého hmotného znečištění. Člověk se může zbavit hmotných nečistot jedině tak, že tímto způsobem rozvine vědomí Kṛṣṇy a přijme útočiště u Pánových lotosových nohou.

SLOKA 33: Když Prahlāda Mahārāja takto promluvil a umlkl, démon Hiraṇyakaśipu, zaslepený hněvem, ho shodil z klína na zem.

SLOKA 34: Rozhořčený a vzteklý Hiraṇyakaśipu, jehož oči byly rudé jako roztavená měď, řekl svým služebníkům: Ó démoni, odveďte ho pryč! Zasluhuje smrt. Zabijte ho co nejrychleji!

SLOKA 35: Tento chlapec je vrahem mého bratra, neboť se zřekl své rodiny, aby s oddaností sloužil nepříteli, Pánu Viṣṇuovi, jako obyčejný sluha.

SLOKA 36: I když je Prahlādovi pouhých pět let, již v tomto útlém věku se zřekl láskyplného vztahu s otcem a matkou. Proto není hoden důvěry. Nedá se věřit ani tomu, že se bude chovat náležitě k Viṣṇuovi.

SLOKA 37: Léčivá bylina z lesa sice nepatří do stejné kategorie jako člověk, ale přináší-li užitek, je velmi pečlivě uchovávána. A toho, kdo nepatří do rodiny, ale je pro ni prospěšný, je třeba chránit jako vlastního syna. Je-li naproti tomu nějaký úd našeho těla nakažen infekcí, je třeba ho amputovat, aby zbytek těla mohl šťastně žít. Pokud se vlastní syn staví na odpor, je nutné ho zavrhnout, třebaže se narodil z našeho těla.

SLOKA 38: Stejně jako jsou neovládnuté smysly nepřáteli všech yogīnů věnujících se rozvíjení duchovního života, tak i Prahlāda, který vypadá jako přítel, je mým nepřítelem, protože ho nemohu ovládat. Z toho důvodu je nutné použít všech prostředků a tohoto nepřítele zabít, ať jí, sedí nebo spí.

SLOKA 39-40: Démoni (Rākṣasové), služebníci Hiraṇyakaśipua, pak začali svými trojzubci bodat do citlivých částí Prahlādova těla. Měli hrůzostrašné tváře, ostré zuby a vousy a vlasy rudé jako měď. Všichni vypadali nesmírně hrozivě a vydávali ohlušující řev. Křičeli: “Rozsekej ho! Probodni ho!” a bodali chlapce, který tiše seděl a meditoval o Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 41: Má-li člověk prázdné konto zbožných činností, pak i když vykoná nějaký dobrý skutek, nepřináší mu to žádný výsledek. Zbraně démonů neměly tedy na Prahlāda Mahārāje žádné hmatatelné účinky, jelikož byl oddaným nerozrušeným hmotnými podmínkami a plně zaměstnaným meditací o Nejvyšší Osobnosti Božství a službou Pánu, který je neměnný, jehož nelze poznat hmotnými smysly a jenž je duší celého vesmíru.

SLOKA 42: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když všechny pokusy démonů usmrtit Prahlāda Mahārāje selhaly, král démonů Hiraṇyakaśipu dostal velký strach a začal plánovat další možnosti, jak by ho zabil.

SLOKA 43-44: Hiraṇyakaśipu nebyl schopen zabít svého syna ani tím, že byl vržen pod nohy obrovských slonů, mezi velké, hrůzostrašné hady, ani použitím ničivých kouzel, svržením z vrcholu hory, vyvoláváním iluze, podáním jedu, mučením hladem, vystavením kruté zimě, vichru, ohni a vodě, ani kamenováním těžkými balvany, které ho měly rozdrtit. Když zjistil, že Prahlādovi, který byl zcela prostý hříchu, nemůže nijak ublížit, naplnila ho velká úzkost. Nevěděl, co dál.

SLOKA 45: Hiraṇyakaśipu uvažoval: Častoval jsem tohoto chlapce mnohými urážkami a připravil mnoho plánů, jak ho zabít, ale přes všechno mé snažení se to nepodařilo. Zachránil se vlastní silou a tyto podlé a ohavné činy ho ani v nejmenším neovlivnily.

SLOKA 46: I když je velice blízko mě a je to pouhé dítě, vůbec nemá strach. Připomíná zkroucený ocas psa, který nelze nikdy narovnat. Je tomu tak proto, že nikdy nezapomíná na mé špatné chování a své spojení se svým pánem, Viṣṇuem.

SLOKA 47: Vidím, že síla tohoto chlapce je neomezená, protože se nebojí žádného z mých trestů. Vypadá, jako by byl nesmrtelný. Kvůli svému nepřátelství vůči němu proto zemřu. Nebo se to možná nestane.

SLOKA 48: Král Daityů, zasmušilý, jeho tělo zbavené lesku, takto mlčky uvažoval s hlavou skloněnou k zemi. Ṣaṇḍa a Amarka, dva synové Śukrācāryi, k němu potom v skrytu promluvili.

SLOKA 49: Ó pane! Víme, že když jen pohneš obočím, všichni vládci různých planet dostanou velký strach. Bez jakékoliv pomoci jsi dobyl všechny tři světy. Nevidíme proto jediný důvod k úzkosti a zasmušilosti. Prahlāda je pouhé dítě a nemůže být příčinou znepokojení. Jeho dobré či špatné vlastnosti jsou bezcenné.

SLOKA 50: Než se vrátí náš duchovní učitel Śukrācārya, spoutej chlapce Varuṇovými provazy, aby ze strachu neutekl. Až povyroste a vstřebá naše pokyny či bude sloužit našemu duchovnímu učiteli, jeho inteligence se jistě změní. Není třeba se znepokojovat.

SLOKA 51: Když Hiraṇyakaśipu vyslechl tyto pokyny Ṣaṇḍy a Amarky, synů svého duchovního učitele, souhlasil a požádal je, aby Prahlādovi vyložili systém předepsaných povinností, kterým se řídí královské rodiny.

SLOKA 52: Ṣaṇḍa a Amarka pak systematicky a bez ustání učili Prahlāda Mahārāje, jenž byl velmi poddajný a pokorný, o světském náboženství, hospodářském rozvoji a uspokojování smyslů.

SLOKA 53: Učitelé Ṣaṇḍa a Amarka vyučovali Prahlāda Mahārāje třem druhům hmotného pokroku, zvaným náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek. Prahlāda však byl povznesený nad takové pokyny. Nelíbily se mu, neboť se zakládají na protikladech světského jednání, pod jejichž vlivem se člověk zaplétá do materialistického způsobu života, který se vyznačuje zrozením, smrtí, stářím a nemocí.

SLOKA 54: Když učitelé odešli domů věnovat se svým rodinným záležitostem, žáci stejně staří jako Prahlāda Mahārāja volali, aby Prahlāda využil volna a šel si s nimi hrát.

SLOKA 55: Prahlāda Mahārāja, který byl skutečně tím největším vzdělancem, tehdy promluvil ke svým přátelům příjemnými slovy. Byl k nim velice laskavý a s úsměvem je začal učit o tom, jak marný je materialistický způsob života.

SLOKA 56-57: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, všechny děti pociťovaly k Prahlādovi velkou náklonnost a úctu. Díky svému útlému věku nebyly příliš znečištěné pokyny a činy svých učitelů, kteří lpěli na zavrženíhodné dualitě a pohodlí těla. Chlapci tedy opustili své hračky, přišli k Prahlādovi a usedli kolem něho, aby mu naslouchali. Dychtivě na něj hleděli; upínaly se k němu jejich oči i srdce. I když se Prahlāda Mahārāja narodil v démonské rodině, byl vznešeným oddaným a přál si jejich dobro. Začal je proto učit o marnosti materialistického života.