KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

SLOKA 1: Śrīla Śukadeva Gosvāmī řekl Mahārājovi Parīkṣitovi: Ó králi, až dosud jsi naslouchal vyprávění o dynastii boha Slunce. Nyní si vyslechni nanejvýš slavný a očišťující popis dynastie boha Měsíce. Pojednává se v něm o králích, jako byl Aila (Purūravā), o nichž je chvályhodné naslouchat.

SLOKA 2: Pán Viṣṇu (Garbhodakaśāyī Viṣṇu) je rovněž známý jako Sahasra- śīrṣā Puruṣa. Z jezera v Jeho pupku vyrostl lotos, na němž byl zrozen Pán Brahmā. Atri, Brahmův syn, měl stejně vznešené vlastnosti jako jeho otec.

SLOKA 3: Z Atriho slz radosti se narodil syn jménem Soma, Měsíc, který oplýval chladivými paprsky. Pán Brahmā ho učinil vládcem brāhmaṇů, bylin a svítících těles.

SLOKA 4: Poté, co Soma dobyl tři světy (vyšší, střední a nižší planetární systém), vykonal velkou oběť zvanou Rājasūya-yajña. Jelikož velice zpyšněl, násilím unesl Bṛhaspatiho manželku, která se jmenovala Tārā.

SLOKA 5: I když ho Bṛhaspati, duchovní učitel polobohů, znovu a znovu žádal, aby Tāru vrátil, Soma to pod vlivem své pýchy odmítl učinit. Následkem toho vypukl boj mezi polobohy a démony.

SLOKA 6: Śukra se na základě svého nepřátelství vůči Bṛhaspatimu přidal na stranu boha Měsíce a k němu se připojili démoni. Pán Śiva se však kvůli své náklonnosti k synu svého duchovního mistra přidal na stranu Bṛhaspatiho a doprovázeli ho všichni duchové a skřeti.

SLOKA 7: Král Indra, obklopen všemi polobohy, se postavil na stranu Bṛhaspatiho. Kvůli Tāře, Bṛhaspatiho ženě, se pak rozpoutal velký boj, přinášející záhubu démonům i polobohům.

SLOKA 8: Když se Pán Brahmā od Aṅgiry dozvěděl do všech podrobností o celé události, přísně boha Měsíce Somu pokáral. Potom předal Tāru jejímu manželovi, který okamžitě poznal, že je těhotná.

SLOKA 9: Bṛhaspati řekl: “Ty hloupá ženo, tvé lůno, které jsem měl oplodnit já, již oplodnil někdo jiný. Okamžitě to dítě poroď! Poroď je hned! Ujišťuji tě, že tě nespálím na popel, až to učiníš. I když jsi necudná, vím, že jsi chtěla mít syna, a proto tě nepotrestám.”

SLOKA 10: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Zahanbená Tārā na Bṛhaspatiho příkaz ihned porodila překrásné dítě, které mělo zlatou pleť. Jak Bṛhaspati, tak bůh Měsíce Soma po něm zatoužili.

SLOKA 11: Mezi Bṛhaspatim a bohem Měsíce vypukl znovu spor, kdy oba prohlašovali: “To je moje dítě, ne tvoje!” Všichni přítomní světci a polobozi se Tāry ptali, čí to novorozené dítě skutečně je, ale ta se styděla, a proto nebyla schopná bezprostředně odpovědět.

SLOKA 12: Dítě se tehdy rozzlobilo a chtělo, aby matka bez okolků řekla pravdu. “K čemu je tvůj stud, ty necudná ženo?” řeklo dítě. “Proč nepřiznáš svou chybu? Hned mi řekni o svém provinění.”

SLOKA 13: Pán Brahmā pak odvedl Tāru do ústraní, a poté, co ji uklidnil, se jí zeptal, komu dítě skutečně náleží. Zdráhavě odpověděla: “Je to syn Somy, boha Měsíce.” Bůh Měsíce se nato dítěte okamžitě ujal.

SLOKA 14: Ó Mahārāji Parīkṣite, když Pán Brahmā viděl, že dítě je vysoce inteligentní, dal mu jméno Budha. Bůh Měsíce, vládce hvězd, měl z tohoto syna nesmírnou radost.

SLOKA 15-16: Budhovi potom Ilā porodila syna jménem Purūravā, o němž byla již zmínka na začátku devátého zpěvu. Když Nārada vyprávěl na dvoře Pána Indry o jeho kráse, vlastnostech, velkodušnosti, chování, bohatství a síle, upoutalo to nebeskou ženu Urvaśī. Zasažená Amorovým šípem se tedy vydala za ním.

SLOKA 17-18: Po prokletí Mitrou a Varuṇou nabyla nebeská žena Urvaśī rysů lidské bytosti. Když tedy uviděla Purūravu, nejlepšího z mužů, který byl krásný jako Amor, ovládla se a pak k němu přistoupila. Jakmile ji král Purūravā spatřil, oči se mu rozzářily extází radosti a zježily se mu chlupy na těle. Jemnými, laskavými slovy k ní pak promluvil.

SLOKA 19: Král Purūravā řekl: “Vítej, ó nejkrásnější z žen. Prosím, posaď se a řekni mi, co pro tebe mohu udělat. Můžeš si se mnou užívat, jak dlouho budeš chtít. Můžeme spolu šťastně trávit čas v milostném vztahu.”

SLOKA 20: Urvaśī odpověděla: “Jsi tak úžasný-existuje snad žena, jejíž mysl a zrak bys nepřitahoval? Přijme-li některá útočiště na tvé hrudi, nemůže se ubránit a neužívat si s tebou pohlavního styku.”

SLOKA 21: “Můj milý králi Purūravo, prosím ochraňuj tyto dva beránky, kteří poklesli se mnou. I když patřím na nebeské planety a ty patříš na Zemi, budu si s tebou užívat milostného spojení. Nemám nic proti tomu vzít si tě za muže, neboť jsi mi v každém ohledu nadřazený.”

SLOKA 22: Urvaśī řekla: “Budu jíst jen pokrmy připravené v ghí (přečištěném másle) a kromě doby pohlavního styku tě nechci vidět nahého, můj milý hrdino.” Velkomyslný král Purūravā na tyto podmínky přistoupil.

SLOKA 23: Purūravā odpověděl: “Ó krasavice, tvá krása i tvá gesta jsou úžasné. Jsi přitažlivá pro všechny lidi na Zemi. Kdo by nechtěl sloužit takové bohyni, jako jsi ty, která sama od sebe přišla z nebeských planet?”

SLOKA 24: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Purūravā, nejlepší z lidských bytostí, si začal neomezeně užívat společnosti Urvaśī, jež se s ním oddávala sexu na mnoha nebeských místech, jako jsou například zahrady Caitraratha a Nandana-kānana, kde si užívají polobozi.

SLOKA 25: Urvaśino tělo vonělo jako šafránový pyl lotosu. Purūravu vzrušovala vůně její tváře i těla, a po mnoho dní se tak s nesmírným potěšením radoval z její společnosti.

SLOKA 26: Když Pán Indra, král nebes, neviděl Urvaśī mezi svými dvořany, řekl: “Bez Urvaśī můj dvůr pozbyl své krásy.” Proto požádal Gandharvy, aby ji přivedli zpátky na jeho nebeskou planetu.

SLOKA 27: Gandharvové tedy přišli na Zem a o půlnoci, když byla všude tma, se objevili v Purūravově domu a ukradli dva beránky, které králi jeho žena Urvaśī svěřila do péče.

SLOKA 28: Urvaśī se k těm dvěma beránkům chovala jako k vlastním synům. Když tedy začali naříkat, jelikož je Gandharvové odnášeli, Urvaśī je zaslechla a obořila se na svého muže: “Teď mě zabíjejí pod ochranou neschopného manžela, který je zbabělec a eunuch, i když se považuje za velkého hrdinu.”

SLOKA 29: “Protože jsem na něho spoléhala, lupiči mě připravili o mé dva syny, beránky, a proto jsem nyní ztracena. Můj manžel v noci leží a bojí se jako žena, i když ve dne vypadá jako muž.”

SLOKA 30: Purūravu zasáhla ostrá slova Urvaśī, jako když poháněč bodne slona bodcem, a rozlítil se. Ani se neoblékl, vzal do ruky meč a nahý vyběhl do noci pronásledovat Gandharvy, kteří beránky ukradli.

SLOKA 31: Když Gandharvové oba beránky pustili, zazářili jasně jako blesk a osvítili tak Purūravův dům. Urvaśī viděla svého manžela vracet se s beránky v náručí, ale byl nahý, a proto zmizela.

SLOKA 32: Když Purūravā viděl, že Urvaśī již neleží v jeho posteli, hluboce ho to zasáhlo. Nesmírně na ní lpěl, a proto byl smutkem celý bez sebe. S nářkem pak bloudil po Zemi jako šílenec.

SLOKA 33: Jednou při svém putování po celém světě uviděl Purūravā Urvaśī v doprovodu pěti společnic na břehu řeky Sarasvatī na Kurukṣetře. S radostí ve tváři k ní promluvil sladkými slovy.

SLOKA 34: “Má milá ženo, která jsi tak krutá, zůstaň, prosím, zůstaň. Vím, že se mi dosud nepodařilo tě učinit šťastnou, ale kvůli tomu bys mě neměla opouštět. Takové chování se k tobě nehodí. I kdyby ses již rozhodla mě opustit, alespoň si na chvíli promluvme.”

SLOKA 35: “Ó bohyně, teď, když jsi mě odmítla, mé krásné tělo tady padne, a jelikož ti nedokáže skýtat potěšení, sežerou ho lišky a supi.”

SLOKA 36: Urvaśī řekla: “Jsi muž, můj milý králi, jsi hrdina. Neunáhluj se a nevzdávej se života. Buď rozumný a nedovol smyslům, aby tě přemohly jako lišky. Nenech se jimi sežrat. Tím chci říci, že bys neměl svým smyslům podléhat. Místo toho by sis měl uvědomit, že srdce ženy se podobá liščímu. Navazovat přátelství se ženami se nevyplácí.”

SLOKA 37: “Ženy všeobecně jsou nemilosrdné a úskočné. Nesnesou sebemenší urážku. Pro vlastní potěšení jsou schopny spáchat jakýkoliv bezbožný čin, a proto se nebojí ani vraždy věrného manžela či bratra.”

SLOKA 38: “Ženy se nechají snadno muži svést. Zneuctěné pak ukončí přátelství s mužem, který je jejich dobrodincem, a navazují falešná přátelství s hlupáky. Hledají si stále nové a nové přátele, jednoho za druhým.”

SLOKA 39: “Ó můj milý králi, budeš si se mnou moci užívat jako můj manžel pouze jednu noc na konci každého roku. Tak se ti budou postupně rodit další děti.”

SLOKA 40: Purūravā se pak s vědomím, že je Urvaśī těhotná, vrátil do svého paláce. Na konci roku se s ní na Kurukṣetře znovu setkal, a tehdy již byla matkou chrabrého syna.

SLOKA 41: Král Purūravā byl bez sebe radostí, když Urvaśī na konci roku opět získal, a jednu noc si s ní užíval sexu. Potom ho však zaplavila lítost při pomyšlení na to, že se s ní bude muset rozloučit, a Urvaśī k němu proto promluvila.

SLOKA 42: Urvaśī pravila: “Můj milý králi, hledej pomoc u Gandharvů, neboť od nich mě můžeš dostat nazpátek.” Poslušen těchto slov král potěšil Gandharvy modlitbami, a jelikož s ním byli spokojeni, dali mu dívku Agnisthālī, která vypadala úplně stejně jako Urvaśī. Král ji považoval za Urvaśī a začal se s ní procházet po lese. Později však pochopil, že to není Urvaśī, ale Agnisthālī.

SLOKA 43: Král Purūravā pak zanechal Agnisthālī v lese a vrátil se domů, kde celou noc meditoval o Urvaśī. Během jeho meditace začal věk Tretā, a proto se mu v srdci zjevily principy tří Véd, včetně způsobu konání yajñi pro dosažení cílů plodonosných činností.

SLOKA 44-45: Král Purūravā šel poté, co mu byla v srdci zjevena metoda provádění plodonosné yajñi, na totéž místo, kde zanechal Agnisthālī. Tam uviděl, že z nitra stromu śamī vyrostl strom aśvattha. Vzal tedy z tohoto stromu kus dřeva a vytvořil z něho dvě dřívka araṇi. S touhou dostat se na planetu, kde žila Urvaśī, pronášel mantry a přitom meditoval o dolním araṇi jako o Urvaśī, o horním jako o sobě a o kusu dřeva uprostřed jako o svém synovi. Tak začal rozdělávat oheň.

SLOKA 46: Když Purūravā třel araṇi, vyšlehly plameny. Pomocí tohoto ohně může člověk dosáhnout veškerého úspěchu po stránce hmotného požitku a být očištěn během zrození, zasvěcení i konání oběti, které jsou zahajovány pronášením spojených písmen a-u-m. Oheň byl tedy pokládán za syna krále Purūravy.

SLOKA 47: S touhou dosáhnout planety, na níž sídlila Urvaśī, vykonal Purūravā prostřednictvím onoho ohně oběť, kterou uspokojil Nejvyšší Osobnost Božství, Hariho, který přijímá výsledky oběti. Tak uctíval Pána, jenž je mimo dosah smyslového vnímání a dává život všem polobohům.

SLOKA 48: V Satya-yuze, prvním věku, byly veškeré védské mantry zahrnuty v jediné, a tou byla praṇava, která je základem všech védských manter. Atharva Veda byla jediným zdrojem všeho védského poznání. Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa byl jediným uctívaným Božstvem; uctívání polobohů se nedoporučovalo. Oheň byl jen jeden a jediný stav života ve společnosti se nazýval haṁsa.

SLOKA 49: Ó Mahārāji Parīkṣite, král Purūravā, jenž pokládal obětní oheň za svého syna, takto na začátku Tretā-yugy zavedl druh oběti zvaný karma- kāṇḍa, a díky tomu mohl odejít na Gandharvaloku, jak si přál.